Když vezla Veronika Hrušková do psího útulku "pamlsky", netušila, že se domů vrátí s malým štěňátkem. "Díval se na mě tak prosebně, že jsem tenkrát neodolala," říká dnes majitelka šestiletého voříška.
Pojmenovala ho Haryk a teď spolu sbírají tituly v soutěži, která rozvíjí dovednost psů. Před pár dny si z mistrovství republiky v agility přivezli už třetí pohár.
"V agility jde o perfektní kontakt psa se svým pánem. Musíte mu nejen hlasem, ale i řečí těla ukázat, co všechno od něj chcete," usmívá se 27letá Hrušková z Českých Budějovic, která se psím soutěžím věnuje už od svých třinácti let.
Při agility pes spolu s pánem běhají trasu kolem 150 metrů, na které je asi 20 nejrůznějších překážek. Nechybí kladina, plastový tunel, slalom.
"Nejde jen o čas, udělují se i trestné body. Například za to, že pes na takzvané áčkové překážce vynechá barevnou plochu a rovnou doskočí na vyšší bod. Nebo mine slalomový kolík," zasvěcuje ochotně Hrušková do tajů soutěžních pravidel.
Pes, který cvičí agility, musí být podle ní chytrý, ale i poslušný, protože celou trať absolvuje bez vodítka.
"První dva tituly jsem získala s křížencem pudla Bennym, teď převzal štafetu Haryk," upřesňuje pětinásobná mistryně republiky.
"Haryk by pro míček udělal cokoliv, to Bennymu musím na soutěže jako motivaci vozit sekanou nebo párek," vysvětluje štíhlá dívka, která pravidelně ráno za každého počasí vybíhá na desetikilometrový okruh.
"Musím přece stačit psům. Při závodech je to totiž nejen o bezchybném absolvování trati, ale i o rychlosti. Když chceme vyhrávat, musíme uběhnout pět metrů za sekundu. Dokonce si kupujeme speciální kopačky, aby to při otočce neklouzalo," tvrdí Hrušková a na cvičišti na budějovické Pražské třídě neúnavně předvádí, že spolu s Harykem se pohybují hodně rychle.
Jejich snažení trochu znuděně pozoruje chlupatý Benny. "Je mu už dvanáct let, ale stále spolu soutěžíme. Pořád uběhne třicet kilometrů vedle kola," poznamenává a připomíná, že psi na sebe vůbec nežárlí, dokonce spolu občas spí v jednom pelíšku.
Veronika Hrušková si zkušenosti se svými šampiony nenechává pro sebe. Před dvěma roky si otevřela na cvičišti psí školu. "Chodí sem i lidé s menšími pejsky. Nemusí závodit, stačí, že si vyzkouší, jak je jejich svěřenci respektují."
Haryka s Bennym znají i babičky a dědečkové z domova důchodců v Hluboké nad Vltavou. "Vodím je tam pravidelně. Myslím, že se na rozmazlování vždycky těší. A starouškům to taky dělá dobře," pochvaluje si Hrušková. Až tam půjde příště, přibalí i pohár, aby se pochlubila, že Haryk opět zvítězil.
