Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Desatero nástrah české přírody. Aneb kdo se bojí, nesmí do lesa

  0:06aktualizováno  0:06
Nemáme tu armády jedovatých pavouků či hadů, ba ani stáda hladových šelem. Přesto i v Česku žijí nebezpeční živočichové a rostou jedovaté rostliny. Sobotní magazín Víkend deníku MF DNES vybral na prahu prázdnin desatero čistě potenciálních hrozeb číhajících v přírodě, které člověk může svým chováním prakticky vynulovat.

Nástrahy české přírody nejsou nikterak zásadní. Stačí dodržovat pár pravidel a nemusíte se bát ani hmyzu, ani větších zvířat, ani jedovatých hub. | foto: Profimedia.cz

1.Klíště

Drobounký roztoč, jehož bodnutí ani neucítíte, je zákeřným protivníkem lidí. Přenáší totiž lymskou boreliózu a encefalitidu. Zatímco první nemoc je nebezpečná hlavně pro svoji chronickou fázi, u které často dlouho trvá určit správnou diagnózu, ta druhá je rychlá a nebezpečná hlavně pro starší ročníky. V letech 2011 až 2014 se encefalitidou nakazilo každý rok průměrně jen 5 lidí na 100 tisíc obyvatel, v součtu jde asi o 500 případů v Česku ročně. Ve většině případů je nemoc léčitelná bez trvalých následků.

Fotogalerie

Letos už máme za sebou jednu kulminaci klíšťat, ani tady však není namístě panika. Vedení laboratoře Protean v Českých Budějovicích dokonce varuje před přehnanými reakcemi: je zbytečné se ve strachu před klíšťaty zavírat doma, stačí jen při pohybu v přírodě dodržovat základní pravidla. (Rady zkušeného parazitologa najdete zde.)

Jak se bránit? Před výletem se nastříkat repelentem (dají se vyrobit i domácí, návod zde, klíšťatům smrdí hřebíček nebo levandule), vybavit se repelentním náramkem, který parazita odpuzuje, a po příchodu z lesa si pořádně prohlédnout tělo. Platí, že čím dřív klíště vyndáte, tím menší je riziko nakažení. K vyjmutí použijte speciální kartu, která má lupu a zářezy, jimiž klíště podeberete - stojí do stovky. Bohužel se nedá použít všude. Pokud se klíště drží třeba v pupíku, navlhčete vatovou tyčinku dezinfekcí, klíště vyviklejte a místo vydezinfikujte. Odebrané klíště můžete uschovat na rozbor, kdyby se do tří týdnů objevily příznaky nemoci.

2.Včela medonosná

Její jedové váčky obsahují 3 až 4 miligramy jedu, což je mnohem víc, než člověku vbodne třeba sršeň. Úmrtí v důsledku včelího bodnutí se pohybují do osmi případů ročně, v roce 2014 zemřeli kvůli včelímu bodnutí dva lidé, oba alergici, kteří utrpěli v důsledku žihadla tzv. anafylaktický šok.

Každou sobotu

Rakousko, Štýrsko. Jezero Riesachsee

Každý prázdninový víkend můžete s magazínem Víkend vyhrát pobyt v Evropě: v sobotu 2. 7. 2016 to bude o pobyt ve Štýrsku.

Zdravý člověk podle výpočtů údajně snese bez trvalé zdravotní újmy i 100 žihadel, jako životně hraniční se udává 700 žihadel. Ta už obsahují takové množství jedu, že to může zdravého silného dospělého člověka zabít. Množství jedu v těle se přepočítává na kilogram váhy, u malých dětí je tak počet žihadel, která mohou způsobit velké zdravotní problémy, mnohem nižší. Jed ovlivňuje hlavně nervový systém a způsobuje otoky.

Jak se bránit? Alergici u sebe musí mít průkaz a léky. Pokud člověk alergický není, stačí vyjmout žihadlo z rány a natřít ji antihistaminikem, případně alespoň octem, nebo na něj přiložte plátek cibule. Včely zbytečně nedrážděte; nezapomeňte, že zatímco vy budete mít jen pár dní svědění, ona při vašem setkání zemře. Vosy a sršně jsou méně nebezpečné než včely, i tady se musí bát jen alergici a pak je třeba hlídat malé děti či starší a nemocné.

Že sršně nejsou prvoplánově agresivní, dokládá i toto loňské video (více zde):

3.Zmije obecná

Zmijí jed je pro člověka nebezpečný ve zhruba patnáctimiligramové dávce. Zmije ho má 5 až 10 miligramů a při jednom kousnutí ho zdaleka nepoužije všechen. „Dokonce ani zmije čerstvě po probuzení ze zimního spánku, tedy had jedem nabitý, člověku do krevního oběhu nevypustí smrtelnou dávku,“ upřesňuje herpetolog Mojmír Vlašín. (Zde čtěte rady herpetologa, jak se zbavit zmijí kolem domu.)

Zmije obecná

Zmije obecná

Zmije je navíc kriticky ohroženým druhem a setkání s ní by si měl člověk spíš užít a tuhle vzpomínku pak hýčkat, než se zmije bát a snažit se ji zabít. Strach rozhodně není namístě: kolonka smrt v důsledku zmijího uštknutí byla ve statistikách dávno zrušena.

Jak se bránit? Zmije potřebuje k životu slunné, ale zároveň i vlhké místo. Nejčastěji ji uvidíte, jak se vyhřívá na teplém kameni. Tedy spíš neuvidíte, protože má dobrý sluch a vnímá otřesy vašich kroků. Zmizí dřív, než se přiblížíte. Pokud by třeba při neodborné manipulaci se zmijí přece jen došlo ke kousnutí, ránu nepodvazujte, jen vydezinfikujte, a jeďte do nemocnice. Nemůžete totiž předem vědět, jak bude organismus na jed reagovat.

4.Prase divoké

Divoké prase neboli divočák

Divoké prase neboli divočák

Většinou zmizí dřív, než si ho stačíte všimnout. Nebezpečné jsou hlavně bachyně se selaty, které považují každé vyrušení za nebezpečí pro svá mláďata. A také staří osamělí samci, ti ale v případě střetu obvykle neútočí opakovaně, stačí jim jeden výpad. Střetů s divočáky jsou ročně desítky, většinou jde o zkušenosti pejskařů, jejichž pes na vycházce vyruší bachyni se selaty, či myslivců. (Jak pes zachránil pána před útokem divočáka, čtěte zde.)

Jak se bránit? Neutíkejte a nestavte se ke zvířeti zády. Pomalu couvejte, tím dáte najevo, že nestojíte o střet. Zkuste splynout se stromem nebo na něj vylézt, hlavně pokud jde o setkání s bachyní.

5.Muchomůrka zelená

Za drtivou většinou smrtelných otrav způsobených houbami stojí malá nazelenalá plodnice muchomůrky zelené, kterou si houbaři většinou spletli se žampionem. Jsou roky, kdy nezemře nikdo, statistika kulminovala v roce 2010, kdy na otravu muchomůrkou zelenou zemřeli 3 lidé. Další desítky hospitalizovaných snědly jinou houbu. K těm nejjedovatějším patří muchomůrka panterová, kterou lidé často seberou v domnění, že jde o jedlou růžovku. Nebo pavučinec plyšový, který se podobá liškám.

Muchomůrka zelená

Muchomůrka zelená

Jak se bránit? Sbírejte jen houby, které znáte, neexperimentujte. Vážné problémy s játry nebo ledvinami mohou způsobit už i malé části syrových hub. Před dětmi houby nikdy neochutnávejte syrové přímo v lese: to, že jedovaté houby jsou při skusu hořké, je mýtus, takže tím stejně nic neodhalíte a navíc naučíte dítě kousat i do toho, co nezná. Když vaříte houby z lesa, vždycky uchovejte aspoň jednu houbu daného druhu v syrovém stavu v lednici, aby bylo možné později určit, co jste snědli. V případě nevolnosti, závratí nebo nápadného slinění okamžitě volejte sanitku.

6.Rulík zlomocný

Je považovaný za nejnebezpečnější středoevropskou rostlinu, má na svědomí polovinu všech závažných otrav bylinami na území Česka, byť jde o jednotlivce. Pro dospělého je smrtelné požití deseti bobulí, pro dítě už dvě či tři bobule.

Rulík zlomocný vypadá možná lákavě, ale je smrtelně jedovatý.

Rulík zlomocný vypadá možná lákavě, ale je smrtelně jedovatý.

Často si ho pleteme s borůvkou. Ta ale vypadá jinak a roste na nízkých keřících, zatímco rulík je vyšší a jeho bobule vyrůstají jednotlivě z hvězdicovitého kalichu. Chutná sladce, na jazyku ale hořkne. To je výhoda. I když v roce 2014 zaznamenali zdravotníci 16 požití rulíku, nešlo nikdy o toxické dávky, právě hořká chuť postižené včas zastavila od konzumace dalších bobulí. (Více o tomto tématu čtěte zde.)

Jak se bránit? Sbírejte jen bezpečně rozpoznatelné bobulovité plody. Když už máte podezření, že jste rulík snědli, ihned zavolejte sanitku. A pokud možno zajistěte exemplář toho, co jste snědli. Rulík v těle se projevuje zrychleným tepem, rozšířenými zorničkami a vyschnutím sliznic. V nemocnici vám vypláchnou žaludek a podají protijed.

7.Zápřednice jedovatá

Do Česka dorazil jedovatý pavouk. Doma je na jihu Evropy, v souvislosti s oteplováním se častěji vyskytuje i u nás. Hlavně ve vysoké trávě u vodních toků. Jeho kousnutí bolí podobně jako to včelí, obávat by se měli hlavně alergici, ohrožené jsou zejména děti. Smrt ovšem v drtivé většině případů způsobit nemůže.

Prohlédněte si ji na videu (a ve fotogalerii zde), ať ji případně poznáte:

Jak se bránit? Nesahejte na neznámý hmyz, žlutá zápřednice se kousnutím jen brání, sama od sebe se na člověka nevrhá. Když už vás kousne, pro jistotu vyhledejte lékaře.

8.Liška obecná

Poslední výskyt vztekliny přenesené liškou na člověka byl zaznamenán v roce 2002. Lišky ale mohou roznášet i jiné nemoci, například prašivinu nebo různé parazity. A to nejen na lidi, ale hlavně na domácí zvířata.

Jak se bránit? Umývejte si pečlivě ruce po kontaktu s domácími zvířaty, pokud hrozí nebezpečí, že se mohla setkat s liškou. Tedy pokud pustíte v lese psa nebo máte toulavou kočku. Také se doporučuje omývat lesní plody, to ale dodržuje málokdo. Pravděpodobnost, že vaši borůvku olízla nakažená liška, je velmi malá.

9.Rys ostrovid

Na našem území žije zhruba 80 rysů ostrovidů. „Největší populace rysa žije v jihozápadních Čechách, konkrétně na Šumavě, v Pošumaví a Blanském lese, a pak na česko-slovenském pomezí v Beskydech a Javorníkách. V dalších našich pohořích se rys vyskytuje spíš ojediněle: z poslední zimy máme potvrzený výskyt v Jizerských horách a v Nízkém Jeseníku,“ popisuje odborník na velké šelmy Miroslav Kutal z Hnutí Duha.

Rys, kterého zachytila fotopast na Šumavě.

Rys, kterého zachytila fotopast na Šumavě.

Tváří v tvář se s rysem potkáte sotva - aktivní jsou hlavně za rozbřesku a při západu slunce a jejich teritorium je tak velké, že se člověku chytře vyhnou. Problémy jsou spíš opačného rázu: loni skončila pod koly aut dvě rysí koťata. Jejich smrt je pro beskydskou skupinu rysů velká ztráta. Podobně jako rys je na tom i vlk. Jejich populace zahrnuje maximálně 10 jedinců, ani oni na člověka neútočí.

I zkušený filmař a bývalý myslivec potvrzuje, že vlci nejsou krvelačné bestie, podívejte se (více o vlcích čtěte zde):

Jak se bránit? Budete-li mít štěstí na setkání, jen se koukejte a buďte vděční, že takového tvora můžete spatřit. A pokud jedete autem, hlavně brzy ráno nebo pozdě večer, přes hory, zpomalte, i když široko daleko nikoho nevidíte.

10.Medvěd hnědý

Ze Slovenska k nám přicházejí jeden nebo dva medvědi. Nezimují tu, i když zrovna letos přespával jeden medvěd na slovenské straně Karpat, jen pár kilometrů od našich hranic. Od roku 1990 ovšem není zaznamenaný jediný střet s medvědem na našem území. Dokonce ani na Malé Fatře, kde je medvědů několik desítek, k žádnému výjimečnému setkání těchto šelem a turistů nedošlo. Útočit může jen výjimečně, když se cítí ohrožený.

Medvěd hnědý

Medvěd hnědý

Jak se bránit? Pokud jedete na Fatru, po cestě divokou přírodou - hlavně u nalezišť borůvek a jiných lesních plodů - si zpívejte nebo mluvte, zkrátka vydávejte nezvířecí zvuky. Nenechávejte na tábořišti žádné zbytky jídla. Když už medvěda uvidíte, nikdy se mu nedívejte do očí! Neutíkejte, mluvte klidně, pomalu se vzdalujte. Pokud vás medvěd sleduje, upusťte kus oděvu, který můžete postrádat, medvěd se zaměří na něj. Nikdy medvěda neodhánějte. Pokud zaútočí, stulte se na zem do klubíčka a rukama si chraňte hlavu. Medvěd často jen předstírá útok, a pokud se nebudete bránit, odejde. Pohněte se, až když je opravdu pryč.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.