Sedmdesátiletá chovatelka Betty Chu z Kalifornie se věnuje chovu anglických angorských králíků už 34 let. Její mazlík Frachesca potřebuje hodně péče a vzhledem k tomu, že angoráků má ve svém domě v San Jose padesát, rozhodně se nenudí. „Je pravda, že se svým manželem jsme už od roku 1992 neměli dovolenou,“ přiznala.
„Nejčastěji se mě lidé ptají, když se dívají na Franchescu: je tam uvnitř opravdu králík?“ komentovala své vítězství. Chu je také vícenásobná vítězka soutěže Best in Show a často musí vysvětlovat, jak je to možné, že její králíci jsou tak načechraní. Není v tom žádná záhada. Prostě je pořád opečovává.
Betty Chu už myslí na budoucnost a vychovává další adepty na budoucí držitele cen, až jednou Franchesca odejde do králičích věčných lovišť. Má doma její čtyři potomky, kteří vypadají, jako by Franchesce z oka vypadli v době, kdy byla mláďátko. Pokud se i na potomcích projeví matčiny geny, má Chu své místo v Guinessově rekordů nadlouho zarezervované.
Tito králíci se chovali v Anglii jako ušlechtilí již v 18. století. Své jméno získali díky podobnosti s angorskými kočkami a kozami. Až do počátku 20. století byl angorský králík chován jako luxusní plemeno s cílem dosáhnout co nejdelší srsti. Teprve později se začala srst spřádat a využívat jako vlna v textilním průmyslu. Jeden králík poskytne 30 až 40 deka vlny za rok. Angorská vlna je jemnější, lehčí a asi desetkrát hřejivější než vlna ovčí.