Země původu
Německo
Zařazení
FCI sk. VII - ohaři
Standard č. 117
Historie
Německý dlouhosrstý ohař patří mezi poměrně stará plemena. Cílený chov tohoto zajímavého plemene ale začal až okolo roku 1876, kdy byl v Německu zpracován první standard. Předtím se jednalo spíše o náhodné připařování z pohledu výkonu zajímavých psů. Plemeno rádi a často používali sokolníci. Předci německého dlouhosrstého ohaře byli velmi rozmanití. Lze mezi nimi najít plemena používaná při lovu do sítí, staré německé brakýře a v pozdější době také irské setry. Někteří autoři uvádějí, že přikřížen byl i novofundlandský pes. Výsledkem je všestranné plemeno, které lze použít v celé šíři myslivosti a které mimo to dokáže ohlídat svého pána i jeho majetek. V Čechách se chová “dlouhán”, jak mu jeho majitelé přátelsky přezdívají, od začátku 20.století a má své stabilní příznivce.
Povaha a chování:
Německý dlouhosrstý ohař je všestranný lovecký pes, kterého lze využít při polní, vodní i lesní práci. Výborně vystavuje, je nadšený aportér a vysloveně rád pracuje při lovu kachen. Je dobře cvičitelný a ovladatelný.
Vzhled
Silný a svalnatý pes, který měří mezi 60 - 70 cm (ideálně 63 - 66 cm). Výška fenek se pohybuje kolem 58 až 66 cm. Na některých částech těla je srst velmi bohatá (břicho, ocas), jinde tvoří dlouhé praporce. Na hlavě je výrazně kratší. Na těle se nachází především dlouhá a rovná srst (někdy mírně zvlněná). Má dobrou podsadu a většinou bílou a hnědou barvu nebo jejich kombinace.
Průměrný věk
12 - 13 let
Péče
Plemeno nevyžaduje mimořádnou péči. Výživa musí odpovídat věku a pracovní zátěži psa a také ročnímu období. Dlouhán výborně snáší pobyt v kotci, nevadí mu zima, sníh ani vlhko. Srst, která je ozdobou i ochranou plemene, nepotřebuje speciální úpravu, zcela stačí pravidelné česání a kartáčování. Plemeno potřebuje fyzickou a psychickou zátěž. Nudící se dlouhán je smutný pes.
