Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O kouři, palmovém oleji a Dajácích, co neznají Evropu a touží po mobilu

  0:10aktualizováno  0:10
Borneo je v učebnicích i filmech o přírodě popisováno jako zelený ostrov, kde nad pralesními velikány létají ptáci a všude okolo motýli. Jenže toto Borneo s původními obyvateli a jejich kulturou mizí, hlavně kvůli poptávce po levném palmovém oleji. A svět se tváří, že to nevidí.

Původní tropický deštný les, nejbohatší a nejunikátnější ekosystém na světě, pokrývá dnes méně než 6 % zemského povrchu, ale i tak se v něm nachází polovina veškeré organické hmoty světa. Žije zde 90 % z 1,5 milionu dosud známých živočišných druhů. | foto: Hana Svobodová

Článek, který jsme o požárech na Borneu přinesli před pár týdny (čtěte zde) se setkal s takovým ohlasem, že z těchto míst přinášíme vyprávění Češky Hanky Svobodové, která na Borneu a okolních ostrovech žije a pracuje od roku 2012. Její pohled osvětluje problémy s pěstováním palmy olejné a produkcí palmového oleje pro celý svět v širších souvislostech:

Mrtvá krajina a palma z Afriky

Obvykle tu čas trávím na ostrovech kolem Bornea, kde pomáhám mezinárodní společnosti Turtle Foundation v projektu na ochranu mořských želv karet obrovských. Ale teď se těším na výlet.

Na ostrovech se ochranáři dívali na dokumentární film se zmínkou o Dajácích, původních obyvatelích Bornea. „Zajímalo by mě, zda tu ještě takoví lidé jsou a jak žijí,“ řekla jsem znenadání. Jeden z ochranářů se na mě upřeně zadíval a rozhodně prohlásil: „Takhle žije moje babička.“ Bylo jasné, kam se po návratu z ostrovů i s dobrovolnicí Vlastou vydáme. Sním o pralese, krajině zelených kopců, z nichž stoupá pára. Ale Indonésie dokáže překvapit a ne vždy mile.

Současné Borneo v kostce

Konečně jsme z ostrovů zpět na Borneu. Auto skáče sem tam, občas se bojím, že si rozbiji hlavu o střechu. Cesta je dlouhá a děravá. Míjíme zbytky tropického deštného lesa. Na mnoha místech je cítit kouř, ze spálené půdy ční ohořelé pahýly stromů a někde jsou vidět i plameny.

Je období sucha a lidé už řadu týdnů pálí, co se dá. Vzduchem létá popel, škrábe mě v krku, pálí do očí vytřeštěných na hořící stromy. Obě si nasazujeme roušku přes ústa. Vlevo u cesty stojí bagr a okolo jen pařezy. Usměvaví lidé s bambusovými klobouky, které dříve nosili na rýžová políčka, nakládají na velké náklaďáky kmeny ležící teď na zvlněné krajině jako sirky vysypané z krabičky. Obrázek doutnajících pahýlů pokácených stromů se po stranách silnice střídá s nekonečnými plantážemi palem olejných, zatímco na silnici se střídají náklaďáky vezoucí klády dřeva s těmi, které přepravují plody palmy olejné.

Svět jakoby utichl. Krajina je mrtvá. Tato palma je původně z Afriky, ale teď ovládá krajinu Indonésie i Malajsie a rozpíná se každým dnem jako zhoubná nemoc. Jasně, někteří lidé pálí les, aby si tu udělali vlastní políčko se zeleninou, ale to není ani padesátina té plochy.

Nejlevnější palmový olej se podle doktorů rychle přepaluje a vůbec není zdravý. Hlavně že je levný, říkají si zřejmě výrobci potravin, krmiv pro zvířata i kosmetiky. Palmový olej tak najdete v každém třetím výrobku v evropských i amerických supermarketech a snad v každém myslitelném výrobku tady v Asii. Kupování výrobků, které ho obsahují, přispívá k rozšiřování tohoto moru. Bolí mě hlava a chce se mi brečet a není to jen z toho kouře.

Sazeničky palmy olejné. Každá z nich bude pro sebe potřebovat místo na úkor původního pralesa.
Sklizeň na palmové plantáži: nákladní auta svážejí plody palmy olejné, na jejichž olej čekají zákazníci z celého světa..
Z plodů palmy olejné se lisuje palmový olej, jeden z nejčastěji používaných olejů dneška. Najdete ho v potravinách, kosmetice, téměř ve všem na, co v obchodě sáhnete. Zkoumejte složení výrobků a rozhodněte se sami za sebe, zda není lepší dát přednost oleji slunečnicovému nebo třeba olivovému.
V Indonesii je dnes obrovský problém koupit jiný než palmový olej. Přestože palma olejná pochází původně z Afriky a do Indonesie se dostala až v poslednich desetiletích, úspěšně vytlačila původni oleje; kokosový olej si už doma vyrábí málokdo a kukuřičný olej je velmi drahý.

Předjíždíme náklaďák s plody palmy olejné, v protisměru nás míjí další. Konečně plantáže pomalu ustupují. Najednou mě cesta baví, pozoruji obyčejný život. Pasou se tu krávy, kozy. Lidé sedí na terase, hrají šachy, vybírají si vši z vlasů. Dál musíme pokračovat lodí, ale až zítra. Čtu si na verandě. Pod domem se popelí slepice, psi leží schovaní pod autem, které nás přivezlo, a lidé pozorující kapky deště klábosí u kávy.

Jak se z Dajáků vyrábějí tuctoví Indonésané

Míříme do lesa. Začali být slyšet ptáci, okolo proletěl obrovský motýl, na kámen u řeky si sedla vážka. Nastupujeme do loďky. Mangrovy, porosty stromů žijících v deltách řek, kde se sladká voda mísí se slanou, jsou plné zpívajících ptáků. Všude bzučí a cvrliká hmyz, stromy jsou porostlé epifyty.

Vykácené mangrovové porosty. Mangrovy jsou jediné stromy, které jsou schopné žít v částečně slané vodě, často je tedy v ústí řek. Vytvářejí jedinečný ekosystém zabraňující erozi, kde žijí specializovaní živočichové, například známý kahau nosatý. Ten se nevyskytuje nikde jinde než v mangrovech na Borneu.

Vykácené mangrovové porosty. Mangrovy jsou jediné stromy, které jsou schopné žít v částečně slané vodě, často je tedy v ústí řek. Vytvářejí jedinečný ekosystém zabraňující erozi, kde žijí specializovaní živočichové, například známý kahau nosatý. Ten se nevyskytuje nikde jinde než v mangrovech na Borneu.

Dajácký kmen Basap žije v jedné z mangrovových zátok. Úsměvem nás vítá paní; vlasy šedivé, občas nějaký zub chybí. Zrovna peče na ohni ryby, vítá se s vnukem a tiše vypráví, že tento bambusový domek jí v 80. letech 20. století dala vláda. „Kde jste bydlela dřív?“ ptám se udiveně. „V jeskyni,“ odpovídá s úplnou samozřejmostí na otázku, která ji zřejmě překvapila. „Bydleli jsme v jeskyni, celý kmen, neprší tam, víte?“ snaží se vysvětlit mi něco, co mi ještě dnes vrtá hlavou.

A rozhovor pokračoval v neopakovatelné atmosféře dál. Stařenka se ptá, odkud jsem. „Zdaleka, z České republiky,“ zní moje odpověď. „Za kolika kopci to je? To asi proto je tvoje indonéština taková divná,“ reaguje paní a mně je jasné, že dál než za pár kopců nevidí a že existenci jiných kontinentů a lidí s jiným mateřským jazykem je zbytečné jí vysvětlovat. „A vy jste dříve v té jeskyni mluvili indonésky?“ ptám se dál. „Ne, to nás naučila až vláda, postavila nám domečky, školu i mešitu. Prý není dobré bydlet v jeskyni.“

Svůj životní prostor a zdroj obživy ztrácejí i tito původní obyvatelé pralesa. Vzdělání jim chybí, takže ve vesnici či ve městě nemají šanci získat práci a zadlužují se.
Původní obyvatelé lesa se dnes musí vyrovnat s nuceným kontaktem s civilizací: jsou zmateni, hledají vlastní identitu a možnost, jak žít ve světě, který neznají, nerozumí mu, a který je tak odlišný od nebezpečného, ale spravedlivého prostředí lesa. Jsou přemísťováni do vesnic, kvůli nízkému vzdělání špatně získávají práci, a přejí si všechny ty drahé věci, co vidí ve výlohách obchodů. Jsou využíváni a vykořistováni. Nemají práci, přitom ztratili i tradiční způsob obživy, a zadlužují se.
Původní obyvatelé lesa se dnes musí vyrovnat s kontaktem s civilizací. Ať už chtějí, nebo nechtějí.
Z pralesa původní obyvatele přemisťují do vesnic, kde kvůli nízkému vzdělání špatně získávají práci. Přitom si přejí všechny ty drahé věci, co vidí ve výlohách obchodů. Nemají práci, přitom ztratili tradiční způsob obživy.

Původní obyvatelé lesa se dnes musí vyrovnat s nuceným kontaktem se světem, kterému nerozumí, protože je tak odlišný od nebezpečného, ale spravedlivého prostředí lesa. Nemají vzdělání, takže ani práci, přitom ztratili tradiční způsob obživy.

Stařenka, která ve skutečnosti ani přesně neví, kolik jí je let, najednou otočila. Stěžuje si, že od té doby, co se děti učí indonésky, čím dál častěji odplouvají po řece a jen málokdy se vracejí. S výčitkou se podívala na svého vnuka, ale hned se usmála: „Podívej, co mi ten můj kluk loni donesl z města.“ Šla do skříňky a jako svátost v šátku přinesla obyčejnou plechovou baterku. Abych neurazila, beru ji do ruky jako vzácnost a zkouším, zda svítí. Nejsou v ní baterky, nikdy nebyly, ale i tak ženě připadá, že má v domě poklad, dárek z města.

Plete tašku z ratanu. „Nejdříve donesu z lesa ratan, naloupu ho na tenké proužky, pak polovinu těch proužků v téhle vodě, kde vařím bylinky, obarvím na tmavou a mohu plést,“ popisuje postup a vypráví, že se to snaží naučit i nejmladší vnučku, ale tu prý více zajímá telefon, co jí rodiče přivezli z města. Tak se tedy z jedinečných kmenů vyrábí obyčejní tuctoví Indonésané. Stačí je přestěhovat z lesa do chatrných domků a dát jim vzdělání a náboženství. Cestou zpět k loďce přemýšlím o této výjimečné zkušenosti: právě jsem byla svědkem mizení jedné kultury.

Podívejte se, jaký svět pálením pralesů mizí:

Když hoří prales, na Borneo nepřiletíte. Ani z něj neodletíte

Trochu prší a my jedeme zpět. Je odliv. Velcí ptáci podobní černým čápům, ale s voletem na krku, a malí makakové hledají škeble mezi kameny. V místech, kde ještě před dvěma hodinami byla voda. To, že se blížíte zpět do civilizace, poznáte snadno: ve vodě plavou plastové odpadky, zelené mangrovy střídají vypleněné břehy, továrny na papír, silnice a obrovské lodě naložené hnědým uhlím. To vše v místech, kde ještě před pár měsíci byly mangrovy. Tyto silnice, továrny, uhlí, palmové plantáže i Dajáci s mobilem, tomu se říká rozvoj. K čemu? Ke zkáze? Proč ti lidé ty lesy pálí? Copak jim nezáleží na vlastním zdraví?

Mgr. Hana Svobodová (1986) v červnu roku 2011 ukončila studium na katedře Ekologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze, kde se zabývala mořskými želvami a příčinami jejich ohrožení. V roce 2004 se v Mexiku zúčastnila projektu na ochranu těchto plazů, v Indii v roce 2006 pomáhala při výzkumu opic hulmanů posvátných, cestovala po Thajsku, Malajsii, Bruneji a Singapuru.

Původní tropický deštný les, nejbohatší a nejunikátnější ekosystém na světě, pokrývá dnes méně než 6 % povrchu země, ale i tak se v něm nachází polovina veškeré organické hmoty světa. Žije zde 90 % z jednoho a půl milionu doposud známých živočišných druhů.
Zooložka Hanka Svobodová žije a pracuje na Borneu a sousedních ostrovech od roku 2012.

Zooložka Hanka Svobodová žije a pracuje na Borneu a sousedních ostrovech od roku 2012.

V roce 2010 poprvé odjela do Indonésie, kde studovala indonéštinu na univerzitě v Padangu na Sumatře. Pomáhala v několika centrech na ochranu mořských želv po celé Indonésii jako dobrovolník, od března 2014 jedno pomáhá vést na Borneu.

Z přemýšlení mě vytrhl příjezd na letiště po pěti hodinách té šílené cesty autem. Vlasta potřebuje druhý den odletět do Jakarty, večer jí odtamtud letí letadlo domů do Česka. Zaměstnankyně letiště jen otráveně ukáže na oblohu. „Vidíte ten smog?“ Zřejmě se jí celé období sucha už skoro dva měsíce ptají lidé na totéž.

„Poletí moje letadlo?“ Letecká společnost nechce nic slíbit, prostě kouř z hořících lesů, no tak co, Indonésané si dají kafe a cigaretu a počkají, až začne pršet a déšť ohně uhasí.

Jenže Evropané tak čekat neumí. Vlasta je už nervózní, jestli stihne svoje letadlo. Snažím se, aby odletěla prvním letadlem, které poletí, raději nečekat do zítřka. Ale má smůlu, letadla nemohou na letišti kvůli nízké viditelnosti přistávat ani vzlétat. Máme čekat.

Je 10, 11, 12 hodin dopoledne, nakonec musela Vlasta večer zpět do hotelu. Ráno se situace opakovala, čekání, ale pak naštěstí jednomu letadlu nakonec povolili vzlétnout. Bylo to letadlo jiné společnosti, než u které měla Vlasta koupenou letenku, ale asi jim jí bylo líto, do letadla ji dostali. Odletěla.

Odletěla domů a mě pořád škrábe v krku a na čerstvě vypraném tričku mi na šňůře přistál popel. Věřím, že až Vlasta přijede domů, dobře si rozmyslí než koupí cokoli, co obsahuje palmový olej.

Autoři: ,




Nejčtenější

Digitální termostatická hlavice od výrobce Elektrobock
Šest zásad rozumného vytápění, aby vás účet za sezonu nepřekvapil

Na velké investice na změny systému vytápění už není čas, nová okna už teď v mrazu asi kupovat nebudete a zateplovat fasádu také ne. Přesto lze při dodržení...  celý článek

Francouzské tousty voní skořicí a jablky a dát si je můžete jako dezert či...
Tousty s jablky a se skořicí, francouzská sladká snídaně podle Pohlreicha

Dezert, který může fungovat docela dobře i jako snídaně, to je podle Pohlreicha francouzský toust, kombinující chuť jablek, medu a skořice. Jak říká známý...  celý článek

Na každý povrch dnes existují specializované přípravky, někdy si však poradíte...
Předvánoční úklid podle našich babiček. Osm tipů na čistou domácnost

Předvánoční úklid začíná strašit. Ne každý je však ochoten používat současné chemické „dryjáky“, radši by postupoval podle tradic našich prababiček. Jde to...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.