Baví vás jídlo? Filmaři zdokumentovali, jak se dostává na váš stůl

  • 2
Pokud vás zajímá, jak může jídlo - i to, co jíte právě vy - globálně měnit svět k lepšímu nebo k horšímu, máte jedinečnou možnost si o tom udělat ucelenou představu. V rámci on-line festivalu Země na talíři jsou zdarma ke shlédnutí dokumentární snímky z různých konců světa.

Lidem stojícím za projektem Jíme jinak, který se věnuje zdravému životnímu stylu, se totiž podařil husarský kousek. Ve spolupráci s organizací Glopolis zajistili práva k „promítání“ dvanácti jedinečných dokumentárních filmů ze Slovenska, Francie, Belgie, Itálie, USA i dalších zemí pro on-line verzi ekologického festivalu Země na talíři.

Lze ho chápat jako dozvuk říjnového festivalu Země na talíři, který v ČR už pošesté pořádalo nevládní analytické centrum Glopolis u příležitosti Světového dne potravin (ten připadá na 16. října). Vybrané dokumentární filmy poskytují jedinečný ucelený pohled na to, co jíme, jak se jednotlivé produkty pěstují či získávají, o farmaření v různých koutech světa i ekologii.

Osm z uvedených filmů bylo na podzim k vidění v kinech, teď je můžete shlédnout v papučích ze svého gauče (program zde). Další čtyři filmy lze během trvání festivalu shlédnout kdykoliv, tedy až do 12. února 2017.

Od evropského farmaření k pralesům Bornea i Jižní Ameriky

Festival včera zahájil belgický film Tváře změny, který představuje čtyři vizionářské a inspirativní evropské farmáře, kteří se odpoutali od praktik zemědělství a hospodaří odpovědně vůči přírodě. (Viz trailer v úvodu článku - na reprízu se lze podívat v sobotu 21. ledna od 8:00 do půlnoci.) Praktikují udržitelné zemědělské postupy, využívají i netradiční alternativy pěstování.

Remi a André jsou přitom dva nezávislí farmáři z Belgie, Olga farmaří v Rakousku a Guiseppe na Sicílii. Všichni čtyři ale postupně zpřetrhávají svou závislost na dodavatelích i dotacích, zkracují distribuční řetězce a přesto produkují ve velkém. A věří, že je to cesta, jak uspokojit rostoucí poptávku po jídle a zajistit potravinovou bezpečnost. Zda je to naivní ideál, nebo začátek zelené revoluce, to je otázka k diskuzi.

Každý z filmů nabízí téma, které se toho, co jíme, nějak zásadně dotýká. A odkrývá fakta, která byste možná ani vědět nechtěli. Například čím se v Evropě krmí kuřata prodávaná v supermarketech či McDonaldu - a jaké to má dopady v Jižní Americe (film Sója, ve jménu pokroku, Brazílie, 2005).

Hned druhý film, Válka osiv (Francie, 2014), jehož on-line premiéra je nastavena na čtvrtek 19. ledna, se zase věnuje otázce, zda mají být osiva obchodovatelnou komoditou, nebo životně důležitým přírodním zdrojem sdíleným ve prospěch celého lidstva, jako jsou voda či vzduch.

Vždyť semena jsou nedílnou součástí stabilní potravinové produkce, přesto zemědělci ztrácejí nárok na uchovávání a setí semen, které sami vypěstovali. Přestože jde o jejich nezávislost a dostupnost potravin pro všechny. Přísnější pravidla se v tomto směru aktuálně připravují i v Evropě.

Tipem na závěr je slovenský film Zelená poušť (2012). Určený pro ty, kteří snad ještě pochybují o tom, že jako jedinci těžko mohou svým chováním ovlivnit devastaci tropických deštných pralesů v Indonésii, sloužících prokazatelně jako plíce planety (autentickou reportáž z Bornea čtěte zde).

Autor Michal Gálik diváky zavede na tropický ostrov Borneo nejen proto, aby odvyprávěl příběh palmového oleje. Je to i výpověď o globální odpovědnosti a o moci, kterou má v rukou každý konečný spotřebitel. Dokumentarista je přesvědčen, že možné změny začínají našimi rozhodnutími při nakupování. I tak lze ovlivňovat to, co se děje na druhé straně planety.