Trénovali s papouškem létání na volno. Vyplašily ho čtyřkolky a uletěl

  • 31
Téměř půlmetrový bílý kakadu se žlutou chocholkou, který majitelům uletěl koncem srpna při tréninku volného létání v Bílině na Teplicku, je „na útěku“ už měsíc a je na něj vypsaná odměna. Za den může urazit až 30 kilometrů, může být tedy vlastně kdekoliv. Navíc ho mohl někdo někam odvézt.

Jaroslava a Vašek si dnes tříletého kakadu žlutočečelatého jménem Vilda pořídili zhruba před rokem a poctivě se snažili věnovat mu maximum volného času.

Vildovy tréninky v terénu

Naučil se i mluvit, takže v rámci svých možností umí spustit „Ahoj Vašku“, „Pusť mě“ a podobně. „Byl to komediant, nezkazil žádnou legraci, třeba se na bidýlku rád pohupoval do rytmu na hudbu i zpěv,“ vzpomínají na něj majitelé, kteří stále doufají, že se jim Vilda vrátí.

„Doma jsme ho drželi na volno. Když nechtěl být v kleci, mohl létat po celém bytě, aby si zvykl, že je nedílnou součástí naší rodiny,“ popisují Jaroslava s Vaškem.

Ale chtěli mu dopřát ještě víc, takže se spojili se skupinou majitelů různých druhů papoušků, kteří berou své exotické miláčky ven. Nejenže s nimi chodí na procházky, ale učí je také volně létat a vracet se na ruku, podobně jako se to trénuje s dravci.

Krizová situace se vymstila, vyplašený papoušek uletěl

„Nadchlo nás to, protože jsme mu chtěli poskytnout co nejvíc volnosti a pohybu, když už žije v lidské péči a ne ve volné přírodě,“ vysvětlují svoje pohnutky majitelé, kteří si pečlivě sbírali informace, jak při tom postupovat. „Nejprve jsme nechali Vildovi ušít speciální kšíry a brali ho na procházky, aby si zvykl na okolí domu i na nejrůznější běžné zvuky, včetně třeba troubení aut. Aby ho třeba jednou nevyplašily,“ popisují, jak opatrně se snažili postupovat.

Jaké má uprchlík vyhlídky?

Ztraceného kakadu jménem Vilda se zatím nepodařilo vystopovat. „V těchto případech se pták většinou drží nějaký čas blízko místa, kde se ztratil, ale jak začne přelétávat ze stromu na strom a vzdalovat se, je schopný doputovat opravdu daleko, ani desítky kilometrů pro něj nejsou problém. Pro úspěšné odchycení tak je důležité sbírat sebemenší informace, které by mohly vést k lokalizaci místa, kde se právě vyskytuje,“ vysvětluje Magdalena Žohová z Klubu přátel exotických ptáků, který se snaží ptačí uprchlíky registrovat na svém webu (sprácem projektu Uprchlíci je Lenka Ďuríšková, tel.: 775 081 287).

Pak se majitelé mohou vydat na označené místo a papouška lákat. „Pokud je papoušek ochočený, ‚své lidi‘ pozná je a v takovém případě k nim může přijít i sám,“ vysvětluje zkušená chovatelka exotů. Pokud je nutné ho odchytávat, pak se buď láká na klec s jiným papouškem, případně pomáhají hasiči: „Někdy je totiž nutné papouška postříkat vodou z hadice, aby ztěžkl a klesal dolů.“

Hasiči také mohou majitele ochočeného papouška vyzvednout na plošině do koruny stromu. „Pak není nic jednoduššího než si ho vzít na ruku a přidržet, aby znovu neuletěl, když se plošina pohne dolů,“ dodává Žohová s tím, že už se to mnohokrát stalo.

Problém je, že volně létající papoušek může vyletět hodně vysoko. „Nahoře se podvědomě cítí lépe a čeká, že si tam pro něj majitel přijde podobně, jako ho třeba doma sundavá ze skříně,“ vysvětluje Žohová důvody, proč není odchyt volně létajících papoušků jednoduchý.

Zatím podle ní není důvod mít strach, že by Vilda trpěl třeba hladem nebo zimou: „Kakadu je velký a silný papoušek, a tedy i odolný. Svého času pamatuju papoušky kakadu létající volně v pražské oboře Hvězda i v zimě, ve sněhu a mrazu. Jezdili jsme je krmit, ale přitáhnout je dolů a chytit se nám tenkrát bohužel nepodařilo.“ (Více zde)

Co se potravy týká, té teď najde dost. „Kakaduové milují ovoce, jsou schopni se živit semínky šišek, uždibují i konce větviček,“ vysvětluje Žohová, že hladem by Vilda trpět neměl.

Co mu hrozí víc, jsou podle ornitologa Zdeňka Vermouzka, předsedy České společnosti ornitologické, predátoři. „Protože žil v zajetí, neměl šanci se s nimi dříve seznámit a získat potřebné instinkty pro únik. Pokud například žil v bytě se psem, nemusí za nebezpečí považovat ani jakéhokoliv psa. Přežít v přírodě do zimy tedy může, ale musel by mít dost štěstí.“ 

I podle zoologa Martina Smrčka ze Zoo Praha je riziko predace obrovské už proto, že jde o nápadného tvora, který do naší přírody nepatří. „Mohl ho napadnout nejen jestřáb, nebo výr, ale i člověk.“ Přiklání se tedy spíše k názoru, že papouška už někdo odchytil, nebo uhynul. „Jinak by se hlásilo jeho pozorování, byl by nepřehlédnutelný.“

Další trénink běžel podle plánu. Vilda už bez kšír krásně obletěl kruh a vrátil se Vaškovi na rameno. „Trnula jsem, aby se vrátil. Ale byl to úžasný zážitek, těžko se to dá popsat, ale cítili jsme se z jeho volného pohybu šťastní i za něj,“ popisuje Jaroslava. Vilda byl nadšený a bez nejmenšího problému krásně spolupracoval.

Tak se rozhodli postoupit k trénování volného létání a naučit ho sednout si na strom a na zavolání se vrátit. Vybrali si k tomu rekultivovaný prostor bývalé šachty v Bílině, což je velká zarůstající plocha.

„Všechno probíhalo jak mělo, jenže najednou vyjely z křoví čtyřkolky. A Vilda, který byl zrovna ve vzduchu, zapomněl na kroužení a vzal to rovnou čarou pryč,“ vzpomíná Vašek na osudné pondělí 23. srpna a stále přemýšlí, jestli někde neudělali chybu.

Přátelé jim samozřejmě pomáhají papouška hledat. V okruhu patnácti až dvaceti kilometrů kolem Bíliny objeli vesnice, vyptávali se, vyvěšovali plakátky, oslovili místní noviny, vypsali odměnu. Přesto jako by se po Vildovi zem slehla. Ale protože kakadu dokáže za den uletět 30 km, může být v podstatě kdekoliv.

„Vilda je samozřejmě označený, takže má na noze pevný kroužek s unikátním číslem, které začíná nulou a končí číslicí 6, mohl mu ho ale samozřejmě někdo přeštípnout a Vildu prodat. Ať už s kroužkem, nebo bez něj,“ konstatuje Jaroslava.

Právě podle čísla kroužku jsou majitelé schopni případně dokázat, že papoušek patří jim. Tento druh papoušků kakadu totiž podle Magdaleny Žohové z Klubu přátel exotických papoušků nemusí mít podle CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin) registrační list. „Kakadu žlutočečelatý spadá pod přílohu CITES 2, takže stačí, když je pouze označen kroužkem, nebo čipem a veden v registrační knize chovatele,“ upřesňuje chovatelka.

Každopádně jsou Jaroslava s Vaškem připraveni nálezci vyplatit odměnu, jaká je v jejich silách. V případě nálezu jim zavolejte na číslo 722 682 322.

Podívejte se, jak si svého kakadu při tréninku volného létání 23. srpna ještě stihli na okraji Bíliny natočit. Krátce předtím, než ho vylekaly čtyřkolky a uletěl: