Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Partner gorilky Moji má pestrou minulost, ale táta by měl být skvělý

  9:40aktualizováno  9:40
Cabárceno (Od spolupracovnice iDNES.cz) - Moja ve svém novém domově ve Španělsku předvádí zdravé sebevědomí a úžasnou schopnost přizpůsobení. Dopředu se nikdo neodvážil být takovým optimistou, ale po pár dnech, kdy je Moja pohromadě s cabárcenskou skupinou, to vypadá, že by gorily společně mohly vytvořit podobně funkční gorilí rodinu jako je ta pražská.

Moja minulý týdne v úterý odletěla do Španělska, ještě týž večer se ocitla v tváří tvář nové skupině tří goril, se kterými ji ošetřovatelé za pouhé dva dny spojili do skupiny. První den byl poznamenaný šarvátkami, ale už druhý den po spojení Moji se skupinou se atmosféra v pavilonu začala uklidňovat. Viz článek Podívejte se, jak Moja zvládá pranice s gorilami v Cabárcenu.

Fotogalerie

Teď má Moja spoustu prostoru seznamovat se všemi třemi členy své nové skupiny – samcem Nikym a samicemi Chelewou a Nadiou – blíže.

Moja spí hned od prvního dne v závěsné síti uprostřed pavilonu – nejspíš vycítila, že místní gorily je nemají příliš v oblibě. Udělala tím velkou radost ošetřovatelce Lucii, která před pěti lety houpací sítě pro gorily připravila. "Konečně je někdo začal využívat, naše gorily do nich vůbec nelezou," smála se.

Na snídani bývají gorily oddělené v malých kójích, mezitím se uklízí velký pavilon. První den bylo kolem snídaně ještě trochu napětí, protože Nadia se odmítla nechat zavřít – je nejstarší a nejhůře snáší změny ve skupině. Ale Moja, Chelewa a Niky bez problémů od začátku snídají společně. Občas se stane, že Moja přenechá Chelewě kousek potravy, aby vyjádřila svůj podřízený postoj; patří to k rituálům, kterými se gorily navzájem ujišťují, že chápou své postavení ve skupině.

Kdo je nejstarší samice Nadia

Nadia postupně omezila napadání Moji, raději se věnovala pamlskům.
O nejstarší samici Nadie ošetřovaterlé tvrdí, že je to velmi inteligentní
Samice Nadia předvádí dominantní postoj, ve skutečnosti je ale velmi hodná.

Narodila se v Africe ve volné přírodě kolem roku 1980, do zoo v Madridu se dostala jako roční mládě. Od počátku vyrůstala mezi gorilami, z raného dětství má ale zřejmě nepříjemné zážitky s lidmi, protože se před nimi nikdy úplně nezbavila ostychu. I když dodnes ovládá několik posunků znakové řeči, kterou ji v Madridu naučili ošetřovatelé – nejčastěji naznačuje "jídlo".

Měla několik mláďat, přežil ale jen poslední Malabo. I ten byl ale odchován uměle, přestože se o něj Nadia údajně starala (pravé důvody, proč jí byl odebrán, se dnes už těžko zjišťují). Každopádně se Malabo posléze do skupiny vrátil, a když mu bylo 11 let, stal se v ní vůdčím samcem.

Nadia si ztrátu mláděte nejspíš kompenzovala tím, že se starala o Nikyho, který v šesti letech do zoo v Madridu přišel. Podobně pečovala o Chelewu po smrti její matky Wimy. Nebyla to vyloženě mateřská péče, tu už Chelewa nepotřebovala; spíš ochota hrát si s ní, mazlit se a objímat ji, když jí bylo smutno, a být jí nejbližší kamarádkou. Ze začátku se jí do toho prý nechtělo, ale na Chelewiny výzvy celkem rychle zareagovala a tuto roli přijala.

Nadia na první pohled nevypadá, že by byla ochotná k něžnému chování a dotykům. Navíc připomíná spíš samce a když zaujme nafouknutý dominantní postoj, budí respekt. Ve skutečnosti jí ale vůbec nezáleží na hierarchii ve skupině – hlavně se stará, aby měla dost potravy.

Má ráda klid a volný prostor a nesnáší jakékoli změny. Ostýchá se před cizími lidmi, dlouho trvalo, než si na ošetřovatele v Cabárcenu zvykla. Ale místní prostředí a atmosféra jí velmi vyhovují, a když se neděje nic mimořádného, dobře spolupracuje. Jen zavírání do kójí a pohybující se šubry (přepouštěcí dvířka) ráda nemá. Také nechodí do venkovního výběhu – vždy se drží jen u dveří a bojí se jít dál.

Její vztah s Mojou by měl být klidný a bez konfliktů, už teď je mezi nimi méně napětí než mezi Mojou a Chelewou. Nadia nejspíš přistoupí i na hru, pokud Moja projeví zájem, sama s ní ale nepřijde. Nadia rozhodně přispívá ke stabilitě celé skupiny a bude velmi zajímavé sledovat její roli, až do skupiny přibudou mláďata.

Moja umí překvapit i samostatným rozhodováním

Druhý den po spojení se gorily poškorpily pouze jednou: Nadia si chytře vybrala okamžik, kdy Niky na chvilku přestal Moju hlídat, a napadla ji. Niky se bleskově přiřítil z druhého konce pavilonu a vší silou se na Nadiu vrhl. Možná to byla razance jeho útoku, co přimělo Moju k poněkud překvapivé reakci – přidala se na stranu starší samice a společně pak Nikyho prohnaly po pavilonu.

Z nečekaného vyústění konfliktu byly nakonec všechny čtyři gorily trochu překvapené a na dlouho se rozsadily po pavilonu, každá v jiném koutě. Ani nečekaný útok ale nezměnil Nikyho chování: Moju stále chránil, snažil se jí být nablízku, a ta se ráda schovávala za jeho široká záda.

Pavilonem se každou chvíli nese Nikyho hluboké brumlání a pobrukování – ráno tak zdraví ošetřovatele, podobně uklidňuje samice a řeší konflikty. Možná i díky tomu místní gorily méně křičí; většina drobných šarvátek s Mojou se tu obešla bez jekotu, kterým se projevují gorily pražské skupiny. Viz například video u článku Bikiru tlupa skoro přeprala, nakonec ji zachránil Richard.  

Přestože Niky na první pohled vypadá jako mírně obtloustlý plyšový medvídek, je to nádherný, silný a sebevědomý gorilí samec a umí to v pravou chvíli předvést. Jako každá gorila, i on je jedinečná osobnost. A tak ty, kteří ho dobře znají, vůbec nepřekvapí, že si občas ve chvilkách pohody cucá palec.

Kdo je samec Niky

Samec Niky má situaci v pavilonu pod kontrolou, podobně jako samec Richard v
Salát je jednou z Nikyho nejoblíbenějších pochoutek.
Niky sice trochu vypadá jako mírně obtloustlý plyšový medvídek, ale je to silný

Niky se narodil v Africe ve volné přírodě nejspíš v roce 1985, do Španělska se dostal ilegálně; pravděpodobně na lodi, když mu byly zhruba dva roky. 

Prvním domovem se mu stal cirkus, ale protože jeho majitel dlužil peníze koňské farmě za trénink koní a neměl na zaplacení, dal jim právě Nikyho. Tehdy si navíc všichni mysleli, že je to šimpanz.

Niky se přestěhoval na farmu, kde s ním zacházeli spíše jako s dítětem než s gorilou. Niky se stal členem rodiny, vyrůstal s dívkami, pohyboval se volně po domě a nejspíš i mezi koňmi a dalšími zvířaty. V šesti letech ale už byl tak velký, že volně s lidmi dál žít nemohl a farma jej darovala zoologické zahradě v Madridu.

Tam se dostal do skupiny s Nadiou a stříbrohřbetým samcem Biokem a samicí Muni. Niky se neuměl chovat jako gorila, proto ho ostatní členové tlupy napadali – Nadia ale měla velmi silné mateřské chování a Nikiho doslova adoptovala. Byla to právě ona, kdo Nikiho naučil správnému gorilímu chování a sehrála tak v jeho životě klíčovou roli. Možná právě její mateřský přístup k němu je důvodem, proč s Nikym nikdy neměli potomstvo.

Když samec Bioko zemřel (2003), v hierarchii skupiny jej nahradil jeho a Nadii syn Malabo. Přestože byl mladší než Niky, byl agresivnější a víc se prosazoval, a Niky se opět ocitl v pozici utlačovaného samce. Neměl tedy možnost pářit se s ostatními samicemi a mít vlastní potomky. Napětí ve skupině rostlo a nakonec byli Niky s Nadiou odděleni od skupiny a asi rok spolu žili sami, než je přestěhovali do Cabárcena.

Tady si Niky nejprve nechtěl zvykat ani na borkovou drť na podlaze, chyběl mu madridský beton, ale do měsíce se z nervózní gorily s podřízeným chováním vyklubal sebejistý a klidný vůdce tlupy. Svou roli určitě i v tomto sehrála Nadia, která mu pro tuto přeměnu dala prostor a bezvýhradně ho jako vůdce respektuje.

V Cabárcenu tedy Niky ukázal, že umí vše, co by správný samec měl umět. Přestože Nadia byla vždy jeho oporou, nemá problém se proti ní postavit, když je potřeba chránit nově příchozí samici; stejně tak se bez problémů páří s Chelewou a při urovnávání sporů neztrácí přehled.

V prvních dnech po spojení skupiny naprosto spolehlivě chránil Moju, ale i jí několikrát ukázal, že pánem je tam on. Chelewa tak i díky jeho postoji neztratila půdu pod nohama a necítí se odsunutá na druhou kolej.

Moja spokojeně předvádí svoji šikovnost

Ošetřovatelé do pavilonu každý den chystají bohatou nabídku hraček, skrýší s dobrotami a hlavolamů. Zarolované a zavázané pytle, míče s oříšky uvnitř a po stěnách navěšené kelímky se semínky, pet lahve a různé trubky a krabice skrývající potravu nabízejí gorilám zábavu náhradou za to, že zatím nemají přístup do venkovního výběhu.

Moja opět ukázala, že si s řadou takovýchto hlavolamů ví rady. Téměř ihned objevila kelímky na stěnách pavilonu a po chvíli váhání a opatrného pokukování po Chelewě si vzala bedýnku, vylezla na ni a vzala si první kelímek. Vzápětí objevila míček s oříšky a obratně je z něj vybírala. Problémy jí nedělají ani zavíčkované pet lahve, které obratně otvírá zuby.

Chelewa si pro sebe brání vyvýšenou plošinu.

Chelewa si pro sebe brání vyvýšenou plošinu.

Chelewa byla zpočátku na vážkách, nevěděla, jestli dřív odhánět Moju od svých pokladů, nebo raději také jíst, a tak střídavě dělala obojí. Hlídala si především vyvýšené prostory, odkud Moju vytrvale vyháněla. Ta si na ni už dávala pozor a neustále ji sledovala, což jí ale nezabránilo v tom, aby se nesnažila posbírat co nejvíc dobrot. V pavilonu tak občas vznikaly honičky, které působily víc komicky než agresivně.

Kdo je mladičká samice Chelewa

Chelewa nevypadá na necelých šest let, působí dojmem starší gorily, přestože jako jediná vyrůstala v harmonické skupině a byla vychována vlastní matkou. Narodila se v Basileji v roce 2005 tehdy teprve šestileté samici Wimě. Jejím otcem k překvapení chovatelů nebyl stríbrohřbetý vůdce tlupy Kisoro, ale poloviční bratr její matky Viatu. Kisoro se ale staral o Chelewu jako o vlastní a prožila tedy šťastné dětství.

V březnu 2010 se Wima a Chelewa přestěhovaly do Cabárcena a jejich spojení s Nikym a Nadiou bylo podobně hladké a bezproblémové jako páteční příchod Moji. Niky si je obě okamžitě oblíbil a tehdy čtyř a půlletou Chelewu začal během měsíce pářit.

Asi měsíc po příjezdu ale Wima onemocněla a její zdravotní stav se stále zhoršoval. Pro Chelewu to bylo krušné období, o nemocnou matku se  starala, bála se o ni a její nemoc velmi úzkostně prožívala. V září 2010 Wimě selhaly játra,  její smrt ale byla pro Chelewu  v podstatě vysvobozením – téměř okamžitě se vzpamatovala a začala se chovat normálně.

Brzy začala vyzývat Nadiu ke hrám, a ta se ujala role jakési starší tety: byla Chelewě oporou a pomohla jí velmi brzy se ve skupině postavit na vlastní nohy. Na rozdíl od Nikyho i Nadii se Chelewa nebojí nových situací a je z celé skupiny asi nejstatečnější. Má nekonfliktní mírnou povahu, je zvídavá, hravá a velmi šikovná, i když jí trvalo nějakou dobu, než při používání nástrojů dosáhla obratnosti své matky. Dnes už suverénně používá klacíky na získávání potravy, dobře zná všechny skrýše v pavilonu a ví, kde hledat ukryté dobroty, ale i tak ji to velmi baví.

Mohlo by se podařit vytvořit v Cabárcenu funkční rodinu

Už třetí den Chelewa upustila od přímých útoků na Moju, spíše už se jen snažila ji občas vytlačit od Nikyho; ten jí ale dával najevo, že se o jeho přízeň bát nemusí. A trvalo jen jeden další den a mezi Mojou a Chelewou se objevily první náznaky přátelství. Teď už obě mladé gorily chodí po pavilonu jedna poblíž druhé, navzájem se dotýkají, trávily spolu odpolední siestu. Moja si sedla vedle Chelewy, vzala ji za ruku a naznačila, že by si přála obejmout. Chelewa jí vyhověla. Seděly tak spolu nejméně dvacet minut, probíraly si srst a spokojeně brumlaly.

Netrvalo dlouho a začaly si hrát. Honily se po pavilonu, pošťuchovaly se a praly se v síti. I při pohybu v pavilonu se už jedna druhé nevyhýbají, většinou se pohybují spolu, hledají potravu, občas se jedna druhé dotkne. Někdy jejich chování vypadá spíš jako naznačený útok, jindy jako vyloženě přátelské gesto – doslova si jedna druhou osahávají.

Nejspíš to ještě nebude úplný konec všech konfliktů, ty jsou totiž normální součástí každodenního života goril. I hierarchie ve skupině se může časem změnit. Už teď je ale jasné, že Moja do skupiny zapadla a život v cabárcenském pavilonu bude i díky jí pestrý, plný událostí a harmonie.

Než se v úterý ošetřovatel Martin Vojáček po týdnu vrátil do Prahy, okomentoval situaci takto: "Když byla Moja ještě od místních goril oddělená, bylo vidět, že se zaměřuje na mě a s místními ošetřovateli se nejprve nechtěla moc přátelit. Ale po spojení se skupinou je rychle vzala na milost a začala  spolupracovat."

Je rád, že ji spojili se skupinou tak brzy, je to moc dobře. "Moja tak neměla moc času smutnit, musela se soustředit na novou skupinu, na novou situaci, a ukázala, že je skvěle připravená na takovou změnu. Rychle pochopila, kde je její místo ve skupině a stejně tak okamžitě poznala, že Niky je její oporou."

Dalším velkým milníkem bude pro Moju okamžik, kdy ji Niky začne pářit. Že ví, jak na to, už dokázal, když ho začala svádět tehdy čtyřletá Chelewa. Moja si ale musí ještě pár dní počkat. Gorily se obvykle páří se samcem jen když jsou v říji, což je jeden nebo dva dny v měsíci. Moja bude ještě pár dní dobírat antikoncepci, pak by jí měl začít fungovat normální cyklus. Že se Nikymu líbí, o tom není pochyb už teď.

Videa zpracovala zpravodajka Zoo Praha Jana Hajduchová.

Autoři:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.