Pečárka ovčí

Pečárka ovčí | foto: www.houbar.cz

Pečárka ovčí (Agaricus arvensis)

Jak vypadá

. Zajímavosti a rady

prewPečárka neboli žampion ovčí je jeden z největších druhů pečárky. Její dužnina je hodně masitá a voní výrazně anýzově. Je lépe sbírat mladé kusy, neboť plodnice brzy napadají larvy hmyzu a navíc stářím dužnina hnědne a jídlo se zbarvuje kalně hnědě.

Tyto pečárky mají sklon růst každý rok na stejném místě, takže jestliže je jednou najdete, můžete očekávat na tomto místě jejich růst i v příštích letech.

Jelikož se klobouky často zbarvují dožluta, ověřte si to zvlášť pečlivě, aby nedošlo k záměně s jedovatou pečárkou zápašnou, po jejíž požití by vám mohlo být velice špatně. Pečárka ovčí se na rozdíl od své jedovaté kolegyně nezbarvuje na řezu žlutě a žluté zbarvení na klobouku je jejím přirozeným zbarvením.

Klobouky jsou 7 - 15 cm široké, v mládí polokulovitě sklenuté, pak polosklenuté až rozložené, hladké, hedvábité, bílé, se žlutavým nádechem, dotekem žloutnoucí, naspodu s bledými, pak šedě masovými, čokoládovými až téměř černými lupeny a bílým, vločkatým, 6 - 15 cm dlouhým a 1 - 3 cm širokým třeněm, nesoucím naspodu vločkatý prsten. Vůně silně anýzová, výtrusy hnědé.

Kde a kdy roste

Pečárka ovčí roste velmi hojně od června do listopadu v listnatých a smíšených lesích, ale raději v zahradách, na lukách a pastvinách, často ve velkých kruzích. 

Je jedlá. Pečárky se dobře suší, ale před tím je nutné zjistit, zda nejsou napadeny larvami hmyzu. Pak je můžeme nakrájet a usušit buď na slunci nebo v elektrické sušičce. Z čerstvých plodnic lze udělat báječné jídlo, mějte však na paměti, že pokud použijete starší plodnice, výsledný pokrm bude sice chutný, ale barvu bude mít vždy kalně hnědou.