Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pečárka polní (Agaricus campestris)

  11:54aktualizováno  11:54

Pečárka polní | foto: www.houbar.cz

Jak vypadá

. Zajímavosti a rady

prewPečárka polní se dosti podobá rovněž jedlé pečárce ovčí (Agaricus arvensis), která se liší živým žloutnutím pokožky po osahání, dlouho šedě masovými lupeny a anýzovou vůní.

Klobouky jsou 4 - 10 cm široké, v mládí polokulovitě sklenuté, později nízce sklenuté až rozložené, hedvábitě vláknité, zcela bílé nebo ve stáří lehce zašedlé, naspodu s břichatými, dlouho živě růžovými až červenými, nakonec čokoládovými až černými lupeny a bělavým, hladkým, 3 - 8 cm dlouhým a 1 - 2 cm širokým třeněm, nesoucím chabý, bělavý prsten. Výtrusy jsou hnědé.

Kde a kdy roste

Pečárka polní roste místy hojně od července do října na polích, lukách, pastvinách, u travnatých cest, na kompostech, v zahradách a podobně. 

Je to výborná houba k sušení, protože si velmi dobře zachovává svoji vůni i chuť. Menší plodnice můžeme pověsit na nit a sušit vcelku, větší plodnice musíme rozkrájet. Při kuchyňské úpravě čerstvých plodnic není třeba klobouky loupat, stačí je otřít vlhkou utěrkou. Starší plodnice použijeme do kečupů, omáček a k dušenému masu, mladé použijeme libovolně. Ke snídani se slaninou a vejci je opravdovou lahůdkou.

Autoři:


Témata: Jedlé, Lupenaté


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.