Před sebou měl v roce 2000 jako šesťák ještě tři roky základní školy, ale už věděl, že chce pokračovat na zahradnické škole. Právě tehdy se s rodiči přestěhovali z panelového bytu do rodinného dvoudomku na okraji Horního Jelení.
Bylo mu dvanáct a Viktor stál s rodiči uprostřed zarostlého pozemku kolem nového domku a strašně chtěl tvořit. A rodina mu to umožnila, protože nikdo z nich s tvorbou zahrady stejně neměl zkušenosti. Zato malý Viktor měl od začátku představu vytvořit v ní několik rozdílných zákoutí, se zajímavými rostlinami i stromy poskytujícími stín.
 |
Přitom nejde o nijak rozsáhlý pozemek: po pozdějším přikoupení menšího prostranství po dvou dočasných nádržích s plynem má obhospodařovávaný pozemek zahrady rozměry zhruba 25 × 20 metrů. Fotografie její dnešní podoby zaslal Viktor Filipi do soutěže o nejkrásnější zahradu, kterou v červenci vypsalo Hobby.cz spolu s televizí Spektrum Home.
Zahrada má být především soukromou oázou klidu
Budování zahrady začalo v části navazující balkonovými dveřmi na obývací pokoj. Většina obyvatel sousedních dvoudomků si v tomto místě vybudovala terasy. "Jenže pokud tak učiní obě rodiny z dvoudomku, idylka soukromí se jaksi vytratí. Svoji oázu klidu pak v podstatě sdílíte se sousedem," vysvětlil Viktor, proč se s rodinou rozhodli vytvořit v této části raději jakousi meditační zahrádku určenou především pro pohledy z domu do uklidňující zeleně.
Na zbytku pozemku pak několik let Filipiovi čile budovali a "vytěženou" zeminu průběžně schraňovali na několika kupách. A ty nebyly nejmenší, protože šlo o zeminu z výkopu základů garáže, bazénu, skleníku na uchování tropických rostlin a dalších zahradních staveb. "Před sousedy jsme museli vypadat komicky, když jsme jednotlivé hromady zeminy po zahradě neustále přesouvali a uvolněné plochy osazovali," vzpomíná čtenář.
Zahraniční inspirace se nezapře...
Jak nabývaly Viktorovy znalosti ze zahradnické školy, dostávala stále výraznější tvář i zahrada. Na její podobě se projevily i jeho zahraniční cesty za zahradním uměním, takže kolem bazénu je například patrný vliv francouzských zahrad s formální úpravou jehličnanů a četnými nádobovými rostlinami jako palmy a citrusy. "Některé z nich s námi žijí víc než 15 let," přiznává k nim osobní vztah Viktor.
V nejstinnější části zahrady, které Filipiovi přezdívají lesík, vybudovali skleník z polykarbonátových desek. Ten neváhali zahloubit téměř 1,5 m do země. Dnes ho stíní břízy, které měly v době výsadby podobu metr vysokých proutků.
A jedním z nejmladších prvků v zahradě je květinový záhon vysazený před třemi lety a inspirovaný anglickými zahradami. Do zahrady přinesl nejen zářivé barvy, ale nalákal i spoustu motýlů a včel. Vodní prvek je v zahradě zastoupený hned třemi jezírky, nechybí ani několik betonových pítek pro ptáky.
Zahrada vás nepustí ani na dovolenou
Opustit svoji zahradu v horkých letních dnech a nechat ji bez zálivky je pro Viktora Filipiho prakticky nemožné. "Všechno zalévám a obhospodařuji ručně a jediný elektrický nástroj je sekačka na trávník. Představa rodinné dovolené je tak mizivá, že jsem celkový vzhled zahrady přizpůsobil prázdninové atmosféře. V pěkných letních dnech jsme tak doma jako na dovolené," vysvětluje svou koncepci.
A neodpustí si úvahu, že zahrada je vlastně takovým nikdy nedokončeným dílem, na kterém je nejkrásnější právě proměnlivost v průběhu roku i během let. Jak je fajn, že člověk má na zahradě neustále co napravovat, ať už udělal chybu, nebo zasáhlo rozmarné počasí. "Na zahradě zkrátka musí být člověk neustále ve střehu a přemýšlet, co kam dosadit, co přesadit či pozměnit. A to je právě moje radost."
