Kameru měl totiž přidělanou na zobáku, a to z jednoduchého důvodu: aby obraz snímala rovně a byla co nejstabilnější během celého letu. Právě připevnění na jeho velký silný zobák zajistilo, že kamera ani nijak nesklouzávala či neskákala.
Druhou zajímavou volbou je v tomto případě nasměrování kamery dozadu. Prostě nesnímá krajinu před letícím ptákem, ale naopak tu mizející za ním. Tedy pohled, který by se mu naskytl, kdyby během letu koukal do nějakého zpětného zrcátka.
Zajímavý je i vlastní příběh tohoto konkrétního mladého pelikána bílého, který se během velké bouře příliš zatoulal od svého hejna. Vysílený pak doplaval k pláži letoviska u jezera Tanganika v Tanzanii, nebyl schopný létat, nedokázal si ani nachytat ryby k jídlu. Naštěstí se o něj postarali zaměstnanci resortu. Krmili ho, aby zesílil, a dokonce ho učili létat.
"Stalo se to zhruba před čtyřmi měsíci. Najednou vidíme, jak se velký pták přikolébal na naši pláž, přímo mezi naše obědvající hosty. Zřejmě ho to během bouřky odneslo na jezero a připlaval k nám. Vždyť nejbližší hejno velkých bílých pelikánů je až v národním parku Katavi, a to je vzdušnou čarou zhruba 150 kilometrů odtud," popsali zaměstnanci resortu, jak se u nich mladý pelikán nečekaně objevil.
Bylo jasné, že jde o mládě staré zhruba tři měsíce, které bez svého hejna neuloví ani rybičku. Pelikáni bílí totiž většinou loví ve skupinách: společně naženou ryby na mělčinu a pak je pochytají do svých hrdelních vaků. Od organizace Tanapa, sdružující národní parky Tanzánie, proto získali zaměstnanci resortu povolení mládě pelikána krmit.
Jak pták rostl a vybarvoval se, ukázalo se, že jde o samce. Když se u jezera Tanganika objevil, byl celý hnědý, postupně se zbarvení jeho nohou a masky měnilo na zářivě žlutou a růžovou, jako u dospělých ptáků. Je tedy jasné, že v dospělosti může narůst až na váhu úctyhodných 12 až 15 kilogramů a mít rozpětí křídel kolem 360 centimetrů. Patří totiž k největším létajícím ptákům naší planety.
Několik týdnů strávených ve svém novém útočišti ale mladý pelikán vůbec nelétal. A nikdo nevěděl, jak na tom s tímto uměním byl předtím, než se v letovisku objevil. Takže se mu i s tím lidé snažili pomoci: běhali po pláži, mávali rukama jako křídly a snažili se napodobit let ptáka.
Mladý pelikán se na to tvářil dost podivně, ale jednoho dne najednou vzlétl, snad aby jim ukázal, jak se to ve skutečnosti dělá. Jeho první let byl krátký a nekontrolovaný a návrat na zem byl poté tak rychlý, že to málem odnesl plážový nábytek. To let s kamerou, který proběhl o něco později, to už je jiná káva. Jak napovídá obrazový záznam tohoto letu, tak ten už si pelikán evidentně labužnicky užíval.
