Zajímalo nás, jak je možné, aby tak mladý závodník nabral tak rychle zkušenosti a závratnou rychlostí je proměnil ve sportovní úspěchy. Letos v
Petře, jak dlouho se vlastně věnuješ rybolovu a přívlači?Rybolovu se věnuji úplně od malička. Přivedl mě k němu můj děda, který mě brával s sebou na malý rybník, kde se mi povedlo ulovit první rybky. Postupně jsem vyzkoušel asi všechny rybářské techniky. Nejvíce mi však určitě učarovala přívlač. A posledních devět let se jí věnuji i závodně.
Jakou taktikou se ti povedlo titul vicemistra získat? Jaké nástrahy ti fungovaly?Věděl jsem, že pokud chci uspět, musím na to jít jinak než ostatní závodníci. Zaměřoval jsem se na malé ryby na těch nejméně atraktivních místech, kterým se ostatní závodníci vyhýbali. Tou nejlepší volbou na tyto pstruhy byla asi malá rotačka.
Po prvním dni jsi dokonce vyhrál svůj sektor. Mohl jsi druhý den udělat něco lépe a závod úplně vyhrát?První den byl úplně výjimečný. Vyšlo mi téměř všechno, na co jsem sáhl. Zopakovat tento výsledek i druhý den by už asi bylo příliš. A jestli jsem mohl udělat něco lépe? Těžko říct. Pár ryb se mi při zdolávání vyplo. Možná, že kdybych je zdolal, tak by to vyšlo a stal jsem se mistrem světa v jednotlivcích. Je však nemyslitelné, abych každou rybu, kterou zaseknu, dokázal i úspěšně navést do podběráku. S tím je třeba, zejména při lovu pstruhů, prostě počítat.
Dovedeš si užít běžnou rybářskou vycházku stejně jako závod? Někteří závodníci považují velké ryby s trochou nadsázky za svého "nepřítele". I při běžném rybolovu v podstatě pořád trénují a snaží se nalovit co nejvyšší součet centimetrů. Konkrétní trofejní kus je ani mimo závod moc nezajímá. Máš to podobně?Určitě to tak nemám. Při běžném rybolovu se v žádném případě nesnažím nalovit co nejvíce malých ryb. V tom nevidím žádný smysl. Chytám úplně opačně. Raději používám větší nástrahy na úkor množství záběrů. Šance ulovit větší rybu se tím pádem zvyšuje. Výjimky dělám jenom před důležitými závody, kdy věnuji pár hodin i tréninku na menších rybách, a to hlavně kvůli doladění nástrah.
Máš nějakou preferovanou vláčkařskou techniku, rybu nebo nástrahu?V posledních letech mě neskutečně zaujalo chytání sumců. Je to ryba, která se dokáže postarat o překrásné zážitky a mít sumce na prutu skutečně stojí za to. Kromě toho rád chytám i štiky a candáty. I tak jsou ovšem mojí srdeční záležitostí potočáci na různých podhorských řekách. Nejraději je chytám na měkké gumové nástrahy, ať už jsou to různé nymfy, červy nebo smáčky.
Štika 107 cm ulovená jemným proutkem při lovu okounů
Slováci skončili na mistrovství světa již počtvrté za sebou před českou reprezentací. Jsou v závodní přívlači skutečně lepší?Těžko říci, jestli jsou Slováci v závodní přívlači lepší. I v českém týmu jsou velmi kvalitní a šikovní rybáři. Hlavní rozdíl asi vidím v tom, že ve slovenském týmu se setkala úžasná parta a táhneme všichni za jeden provaz. Obrovský kus práce dělá podpůrný tým, který sleduje závodníky z ostatních zemí. Tyto informace bývají velmi cenné a často tvoří minimálně polovinu úspěchu.
Jaké máš očekávání od příštího mistrovství světa?Příští rok se mistrovství světa v přívlači koná v Bulharsku, kde se pravděpodobně budou lovit duháci. Tím pádem to bude úplně specifický závod a sám jsem zvědavý, jak to celé dopadne. Na Slovensku bude mistrovství v roce 2016. Zatím však není známé, na které řece se bude konat.
Co je nejdůležitější pro to být úspěšným závodníkem?V každém momentě v průběhu závodu je třeba si udržet chladnou hlavu, což nebývá lehké. Když se mi nedaří a ostatní závodníci naopak chytají rybu za rybou, určitě mi to na pohodě nepřidá. Vždy však musím chytat na nástrahy, kterým věřím. Soustředit se především sám na sebe a hlavně poslouchat svého asistenta (komunikace mezi asistentem a závodníkem je při přívlačovém závodě velmi důležitá, pozn. redakce).
Čím se živí medailista na mistrovství světa? Dá se vrcholovou přívlačí uživit?Netuším, jestli se dá přívlačí uživit. Zní to určitě pěkně, mít své hobby jako zaměstnání. Já momentálně pracuji jako konstruktér v strojírenské firmě, což s rybařením nemá vůbec nic společného.
Jaký je tvůj nejsilnější zážitek při rybolovu?Nejsilnější zážitky jsem měl určitě při všech mistrovstvích světa, kterých jsem se zúčastnil. Ať už to byl šampionát v Andoře, kde se nám vůbec nedařilo a skončili jsme až na 9. místě. Dále Chorvatsko, kde jsme poprvé v historii získali titul mistrů světa. Nadchl mě bronz v Itálii, stříbro v Polsku a samozřejmě letošní šampionát v Ivančicích. Každá taková událost je neuvěřitelným zážitkem, který bych přál zažít každému rybáři.
Pěkná hlavatka z řeky Hron
Na jaký svůj úlovek vzpomínáš nejraději? A která ryba, o kterou si přišel, tě naopak nejvíce mrzí?Nikdy nezapomenu na výpravu s mým bráchou a našimi přítelkyněmi, při které se mi na řece Hron podařilo ulovit 173 cm dlouhého sumce. Ani ve snu jsem si nedokázal představit, jakou sílu může taková ryba mít. Nohy se mi potom třásly ještě asi dvě hodiny. Kromě toho si velmi cením i 107 cm dlouhé štiky z malého rybníka, kterou jsem zdolal na jemné náčiní při lovu okounů. Při běžném rybaření mě určitě nemrzí ryby, o které přijdu. Ryba musí mít šanci v boji vyhrát. Mrzí mě akorát ztracené ryby na těch závodech, kde se chytá málo ryb (tedy zdaleka ne všech, před závody se dnes hodně vysazuje). Ztráta takové ryby totiž uškodí nejenom mně, ale hlavně celém týmu.
Je něco, co tě u vody trápí a chtěl bys změnit?Toho, co bych chtěl změnit, je samozřejmě víc. V první řadě je to nepořádek, kterého je na březích našich vod opravdu mnoho. A také nemám rád rybáře, kteří si nedokáží představit, že by ulovenou rybu vrátili zpět do vody. Netvrdím, že si občas i já nějakou tu rybu od vody neodnesu, ale určitě se to dá dělat i v přiměřenějším množství, než jak to dělají moji kolegové.
Víc zajímavostí o rybaření najdete v aktuálním vydání rybářského časopisu Kajman.
