Dva týdny stará štěňátka chovu Vives Bohemia

Dva týdny stará štěňátka chovu Vives Bohemia | foto: Zuzana Veselá

Srbský honič je poklidný společník i náruživý lovec vhodný pro myslivce

  • 26
Toto balkánské plemeno je vytrvalým lovcem a věrným společníkem svého pána. Je to velmi odolný a zdravý pes, který hravě zvládá složité terény, které mu příroda připraví. Jeho smyslem života je lov. Je to vskutku honič tělem i duší.

První zmínka o srbském honiči se nachází ve spisech Franze Laska z roku 1905. Zde je srbský honič ještě zmiňován pod svým starým pojmenováním ‚‚balkánský honič‘‘. Srbský honič s největší pravděpodobností pochází z maloasijských honičů.

První standard tohoto plemene byl vydán roku 1924, jeho právoplatné uznání ze strany FCI však proběhlo v roce 1940. V roce 1996 byl přejmenován z balkánského honiče na srbského, jelikož největší rozšíření tohoto plemene bylo právě v Srbsku.

První jedinec tohoto plemene byl do Česka dovezen v roce 2005, k dnešnímu dni klub eviduje pouze dva chovné psy.

Srbský honič je středně velký, dobře osvalený pes se silnou tělesnou stavbou. Jeho tělo je mírně protáhlé. Má krátkou a hustou srst, která je lesklá a dosti hrubá.

Základní údaje
Původ plemene:Země bývalé Jugoslávie
Účel plemene:Lovecký pes - honič
Další názvy:Serpski Gonič, Serbian Hound
Uznání:FCI skupina 6
Velikost:Psi 46–56 cm, feny 44–54 cm
Hmotnost:Psi 24–30 kg, feny 18–22 kg
Průměrný věk:12–15 let
Pořizovací cena:8–10 tisíc Kč, v zahraničí 300–3 000 eur

Její zbarvení je rezavé (tzv. liščí červeň) přecházející do žlutavě rezavé s červenavým nádechem s přítomností černého pláště či sedla, které dosahují až na hlavu. Malá bílá skvrna na hrudi je povolena. Ideální výška u psů je 51–52 cm, u fen 48–49 cm.

Srbský honič se skvěle hodí pro práci ve smečce

Chovatelé plemene, manželé Veselí, jež se zabývají výcvikem a vedením psů pro mysliveckou praxi, sháněli plemeno, které by vhodně doplnilo jejich smečku na naháňky.

„V naší lovecké smečce chyběl pes, kterého by nepřekvapil složitý terén, neměl by problémy při vyšší sněhové pokrývce, byl odolný a dobře pracoval s černou zvěří. Další podmínkou byla výška zákonem povolená pro práci na naháňkách, to je 55 cm v kohoutku. Avšak nejdůležitější podmínkou pro nás byla povaha. Chtěli jsme plemeno nekonfliktní, milá povaha k lidem a zdravotní předpoklady byly samozřejmostí – to všechno splňoval srbský honič,“ popisují Veselí.

V lese je neúnavný a temperamentní

Srbský honič je vskutku výborný lovecký pes. Je velmi odolný a houževnatý. Ve smečce funguje naprosto skvěle a v lese si počíná profesionálně a s rozumem.

Zajímavosti

  • Tito psi to ve své domovině opravdu nemají jednoduché. Fena si musí poradit s porodem sama, štěňata se nepřikrmují a ihned po odstavu musí projít testem povahy z hlediska budoucí lovecké praxe, tj. postavit se tváří v tvář divočákovi, prokázat hlasitost a nebojácnost. Pokud toto jedinec není schopen prokázat, pro chovatele postrádá smysl se s tímto psem do budoucna zabývat a bývá utracen. Zkrátka opravdu přežije jen ten nejsilnější a nejkvalitnější.
  • Pokud není srbský honič v kondici a je nemocný či lovecky méně úspěšný, je v zemi původu většinou při lovu v lese zabit vlky či velkými divočáky. Toto je jeden z dalších důvodů, proč se do budoucí reprodukce zařazují jen výborní lovečtí psi. Čím je daný srbský honič starší a tím pádem i zkušenější, tím narůstá jeho peněžní hodnota. O psy, kteří se osvědčili v praxi a „přežili“ je zde naopak postaráno „nad poměry“ a chovatelé si jich velmi váží.

„V lese při práci jsou důrazní, velmi aktivní a vytrvalí. Při práci projevují velkou náruživost. Nejdou však bezhlavě do nebezpečných bojů s divočáky. Zvěř dobře hlásí a mají výborný smysl pro držení stopy a orientaci,“ doplňuje chovatelka Zuzana Veselá.

V zemích původu je pracovní využití srbského honiče dvojího typu. První linie tohoto plemene je zaměřena na černou zvěř a druhá na lov zajíců.

„Pokud by někdo chtěl dovézt psa vhodného na naše naháňky, tak je nutné nastudovat si rodokmeny,“ radí chovatelka.

Výběr by měl být pečlivý

„Ohledně exportu psů z domoviny to bylo a je složité. Chovatelé štěňata prakticky neprodávají. Mají velkou mortalitu svých psů v lovecké praxi a prakticky odchovávají štěňata jen pro známé. S druhými chovateli si mezi sebou prodejem štěněte vlastně jen oživují a ́mění krev ́. Vývoz z domoviny byl dříve tabu, lovci a chovatelé měli plemeno téměř jako národní bohatství. Nyní už je situace jednodušší,“ vysvětluje Veselá.

Přesto je však vhodné, pokud uvažujete o importu, nastudovat si vše potřebné a vzít štěně po prověřených rodičích a ideálně přes někoho, kdo se v tomto plemeni opravdu vyzná.

„Není neobvyklé, že chovatel má několik vrhů a pak papíry vystaví jen několika málo jedincům, a to téměř bez ohledu na jejich opravdový původ,“ líčí Zuzana Veselá.

V běžném životě je laskavý a klidný

„Srbský honič, tak jak jej známe my, je milý nekonfliktní pes. Doma je spíše klidnější, k cizím trochu rezervované povahy, která na někoho může působit až odměřeně či bázlivě, ale jsou to spíše psi, které málo co rozhodí, pevní v nervech s velmi silnou vazbou na svého člověka. Ostatní jsou pro něj zkrátka nedůležití,“ vysvětluje chovatelka.

Po dovozu prvních srbských honičů z Chorvatska, Bura, Buba a Belki od Cetinskog vuka

Ve společnosti jiných psů je srbský honič tolerantní a velmi dobře s nimi vychází.

Je vhodný pouze pro myslivce

Je velmi důležité si uvědomit, že toto plemeno, jež je specializované na lov a práci, potřebuje zaměstnání v lese po boku zkušenějšího kynologa. „Není to plemeno pro začátečníka a ten, kdo mu nedokáže nabídnout cílené lovecké vedení a využití, by o něm neměl uvažovat. Určitě potřebuje zaměstnat, a to prací. Má výborný nos, vlohy pro držení stopy a tato práce jej baví,“ vysvětluje Zuzana Veselá.

Za balonkem v parku běhat nebude a na psí sporty jako agility či obedience ho neužije. Určitě není vhodný jen jako sportovní rodinný pes. Pokud není vedený v myslivecké praxi, má sklony utíkat, lovit a být velmi tvrdohlavý a samostatný. Srbský honič je pes specializovaný na lov. Kdo mu toto nabídne, bude mu dobrým společníkem a pomocníkem.

Pokud má vhodné zaměstnání, je nenáročný

Podle chovatelů Veselých je srbský honič nenáročný na péči. „Vzhledem k podmínkám, kde toto plemeno vznikalo, jsou velmi odolní a skromní ohledně výživy i péče. Jejich srst je krátká a hustá, poměrně silné struktury s dobře vyvinutou podsadou. Nepotřebuje extra údržbu a má dobrou „samočisticí“ schopnost. Srbští honiči nemají problém s trvalým pobytem venku v kvalitní zateplené boudě.“

Nádherná samčí hlava, pes Best Staroplaninski

Mladí dorostenci srbských honičů z chovu Vives Bohemia

Když vybijí energii při lovu, doma jsou pak velmi klidní, čistotní a nic neničí. Pokud ale nebudou mít dostatečné vyžití a vedení, mohou se stát velmi svévolní.

Je to odolný a zdravý pes

Srbský honič je celkově zdravé a velmi odolné plemeno. „Jsou to tvrdí psi, kteří vlastně nemarodí a netrpí žádnými alergiemi či vrozenými vadami. V zemích původu je velmi silná selekce z hlediska využití. Pokud pes marodí či není fit, tak nepřežije loveckou sezonu ani odchov samotný. Péče o psy, která je v našich zemích standardem, se tam neřeší. I proto je toto plemeno už z hlediska genetiky velmi zdravé,“ objasňuje chovatelka.