"Podívejte se na ty tuny guláše nebo svíčkové se šesti, které denně zbaštíme. Od stolu pak sotva vstaneme. To se vůbec nehodí do dnešní doby," tvrdil nedávno na přednášce na Střední škole gastronomické a hotelové v Praze-Braníku. Tím ohromil všechny studenty, pro které je zvládnutí perfektní svíčkové základem technologie v kuchyni.
Chtěl jsem vědět o jeho kontroverzním názoru víc. Zastihl jsem ho na kurzu v Pražském kulinářském institutu, kde se probírala Zázračná jednoduchost kuchyně Zdeňka Pohlreicha.
"Velký problém vidím v tom, že v české tradiční kuchyni schází předkrmy, jako je tomu třeba ve Francii nebo Itálii. To pak vede k tomu, že jdeme v práci na oběd, dáme si svíčkovou, kupu knedlíků, těžkou omáčku plnou mouky. Bleskově to spořádáme a odpadneme," popisuje Pohlreich typický způsob stravování během pracovního dne.
Opakuje známé pravidlo, že mozku trvá nějakou dobu, než zjistí, že je žaludek plný a není třeba dále jíst. Což by se u oběda s lehkým předkrmem nemohlo stát.
Máte nějakou osobní zášť proti svíčkové?
Svíčková sama o sobě je jídlo, které je sice dobré, ale prostě staromódní. Je to minulé století.
Ale vy ho taky máte na jídelním lístku.
Co mám dělat, lidi ji mají rádi a já jsem obchodník. Je to sice tradiční české jídlo, ale myslím si, že do budoucna se tu jíst nebude. Zaprvé kuchaři ho nebudou umět uvařit, zadruhé k současnému životnímu stylu se nehodí. A už vůbec si nemyslím, že je to takový národní poklad a rozhodně by to nebyla taková strašná ztráta. Navíc mám pocit, že se z toho dělá něco víc, než to je.
Není to tím, že se svíčková obecně prezentuje jako vrchol kuchařského umění?
Je to jídlo, které bylo populární desítky let. A mě nebaví dívat se v televizi každé Vánoce na Mrazíka a na dvacet let staré věci. Takže proč ne jednou za čas, ale když si to odpustím, nic se nestane. A když české restaurace budou bez svíčkové, rozhodně se taky nic nestane. To náboženství, které se týká svíčkové, podle mne drží českou kuchyni zpátky. Je to takové bazírování na tom málu, které je opravdu české. Já se toho možná už nedožiju, ale za dvacet let už bude česká kuchyně úplně jiná. Hlavně velikost porcí.
A co se tedy stane?
Myslím, že se stane to, co jinde ve světě. Podívejte se na francouzskou, španělskou nebo třeba italskou kuchyni. Jak se tam propojují vlivy. Tak proč bychom se tu měli zavřít za nějakou zeď a nacpávat se jitrnicemi a kotli gulášů. Hlavně si myslím, že přejímat zahraniční vlivy není žádná ostuda. Přece česká kuchyně není světová a ani nikdy nebude, jí se jenom tady. Ve světě je mnoho regionálních kuchyní, které jsou mnohem lepší, zajímavější i zdravější. To přece není ostuda, něco se přiučit.
Odkud přijdou zahraniční vlivy?
Jen si vzpomeňte na dovolenou třeba v Řecku. Všem je nám tam dobře, jejich jídla milujeme a po zbytek roku se nám po nich stýská. A srovnejte to třeba s tím, co vidíte v televizi. Když bude vařit třeba takový mistr české kuchyně jako Sapík, tak když se budu stravovat podle něj, tak by musel být zázrak, abych nepřibral za týden aspoň tři kila.
Jak nepřibírat a zároveň si pochutnat?
Podle mne je zásadní finta v tom, abychom jedli méně, ale chuťově výraznější, hlubší jídla. Ty vám spolehlivě nahradí objem. Proč mám do sebe soukat tunu knedlíků bez chuti, což jsou v podstatě housky s moukou? To mi připadá jako taková naše divná třetí cesta.
Co říkáte tomu, že tady na kurzu je tak velké množství mladých lidí?
Asi přibývá lidí, kterým není jedno, co jedí, a myslím, že jich bude přibývat. Lidi vědí, že je něco blbě, otázkou je, zda se v současném systému podaří něco zlepšit a budou mít na kvalitnější jídlo.
Návod na perfektní srnčí svíčkovou
3. listopadu 2010 |
