Země původu
Polsko
Zařazení
FCI sk. VI - honiči a barváři
Standard č. 52
Historie
Polsko je země krásná, rozlehlá a také země, ve které byla velmi oblíbená myslivost. Tu, jak známo, bez kvalitního loveckého psa nelze provozovat. Terény v Polsku nejsou vždy snadné, a tak lovci hledali spíše většího, vytrvalého a nepříliš rychlého honiče. Našli jej v plemeni, které dnes známe pod názvem polský ogar. Předky psa byli pravděpodobně bloodhoundi, po kterých získal sílu, mohutnost a typický hlas. Bloodhoundi byli pářeni s polskými krajovými plemeny honičů a výsledkem je nadmíru zajímavé plemeno s krásnou povahou. Polský ogar vstoupil I do polského umění a je možné jej najít na celé řadě dobových obrazů. První literární zmínkou o plemeni je pravděpodobně báseň Thomase Bielskeho – Bojovník, která spatřila světlo světa v okolo roku 1550.
Povaha a chování
Polský ogar je vůči lidem přátelský pes. Je celkem dobře cvičitelný, má výborný nos a krásný znělý hlas, kterým dává svému pánovi najevo, že je na stopě zvěře. Plemeno je zvyklé pracovat ve smečce, nemá tedy sklony ke rvačkám s ostatními psy. Polský ogar je honič. Občas tedy má snahu prohnat nějakou zvěř. Není ale tulák a jeho vynikající smysl pro orientaci zabrání tomu, aby se ztratil.
Vzhled
Středně velký pes, který je typický svým jasným a zvučným hlasem. Psi měří 56 – 65 cm a váží 25 – 32 kg, feny měří 55 – 60 cm a váží 20 – 26 kg. Srst je středně dlouhá a hrubá, má také hustou podsadu. Na trupu má černou nebo tmavě šedou barvu, jinak na dalších částech těla převažuje pálená barva (rezavě hnědá).
Průměrný věk
12 - 13 let
Péče
Protože patří mezi lovecká plemena, je základem péče o polského ogara dostatek pohybu. Miluje dlouhé procházky. A tomu musí samozřejmě být také přizpůsobena výživa. Výchovu potřebuje klidnou, je učenlivý. Jinak nemá toto sympatické plemeno žádné speciální požadavky.
