Strašilka australská vypadá díky nohám s trny velmi bojovně, člověku ale

Strašilka australská vypadá díky nohám s trny velmi bojovně, člověku ale neublíží. Cena od 40 Kč | foto: Profimedia.cz

Pořiďte dětem strašilky. Jsou zábavné a hodí se i pro alergiky

  • 17
Strašilky jsou nenáročné na prostředí. Chov si může založit nejen dospělý člověk, ale klidně i menší dítě. Při každodenním plnění povinností se učí odpovědnosti a péči o živého tvora. A navíc jsou vhodné pro alergiky.

Strašilky a pakobylky se svlékají asi pětkrát za život. Většinou k tomu dochází v noci, kdy jsou nejvíce aktivní. Připomínají větev, kůru či okousaný list. Latinský název Phasmatodea znamená duch nebo přízrak. S názvem strašilka koresponduje i to, že jsou téměř všechny nočními tvory a skvěle zvládají ochranné mimikry. Pod zastřešujícím názvem strašilky se schovávají navíc i pakobylky a lupenitky.

Nejčastěji se u nás chová pakobylka indická. Odhaduje se však, že na světě žije asi 4 000 druhů. Koupíte je ve zverimexech, od chovatelů nebo vyberete přes internet. Jsou nenáročné a neohrozí chovatele alergií. Péče o ně je minimální, proto se hodí i jako startovací "zvíře" pro děti. Mohou sledovat zblízka chování a živočišné funkce strašilek a současně se naučí odpovědnosti.

Bydlení pro strašilky

Můžete je bez problémů chovat u vás v bytě, a to buď v insektáriu, nebo i volně na živé rostlině v květináči. Nepotřebují žádné zvláštní podmínky. Obvykle jim stačí pokojová teplota, a pokud žijí na pokojové květině, většinou se od ní ani příliš nevzdalují. Nevýhoda tohoto způsobu chovu je, že strašilky mohou lehce přijít k úrazu. Především proto, že kvůli vzhledu si jich často ani nevšimnete.

Pakobylka indická by měla mít insektárium sušší, dobře odvětrané. Chutná jí i ibišek či břečťan. Cena od 10 Kč

Nejvhodnější proto bude insektárium, které snadno zhotovíte třeba z plastové krabice na potraviny, velké sklenice určené k nakládání okurek nebo lepeného skleněného akvária. Nesmí být uzavřené, ale kvůli možnému úniku hmyzu ho musíte přikrýt. Nejlépe pevnou vzdušnou tkaninou, například hustou záclonovinou nebo síťovaným pletivem do okna.

Domeček je nutné udělat dostatečně prostorný. Při svlékání, ke kterému dochází vícekrát za život, by si strašilky mohly v těsných prostorách ublížit. Nejdůležitější je výška. Měla by minimálně čtyřikrát přesahovat délku dospělého hmyzu. Na dno nemusíte dávat vůbec nic nebo jen tenkou vrstvu rašeliny. Někteří chovatelé ji ale nedoporučují, protože skrze ni často propadávají vajíčka. Proto volí raději molitan. Obojí pomáhá udržovat vlhkost a zabraňuje plesnivění zbytků potravy.

Když přidáte větvičku na lezení, budou strašilky spokojenější. Vnitřek budete muset občas rosit. Nejlépe odstátou vodou pomocí rozprašovače. Rosením nejen vytváříte vlhký vzduch, ale navíc tím zajišťujete pitný režim. Podle toho, jaký máte druh strašilek, udržujte prostředí vlhčí nebo sušší. Minimálně jednou týdně insektárium opatrně vyčistěte od zbytků potravy a výtrusů.

Co budou jíst

Protože se tihle vegetariáni můžou z nedostatku prostoru stát kanibaly, nechovejte jich příliš mnoho pohromadě a zajistěte stálý přísun jídla. Nejvíce druhů se živí určitou skupinou rostlin, některé druhy vyžadují dokonce jen jednu určitou kytku.

Lupenitka zelená si někdy splete svého kolegu s potravou a klidně se do něj pustí. Je nenáročná na chov. Cena od 50 Kč

Nejběžnější potravou jsou lupeny ostružiníků. Toto téměř univerzální krmení má tu výhodu, že se dá najít i v zimě. Listy bývají zelené i pod sněhem. Pokud nemáte keře ostružin na dosah bytu, natrhejte zásobu větviček a uložte je do mrazáku. Postupně je pak můžete rozmrazit a podávat celou zimu.

Na ostružinové listí naučíte časem i lupenitky, které se v přírodě živí jinými rostlinami. Můžete se pokusit zpestřit stravu vašeho hmyzu listy šípkové růže, černého bezu či ibišku. Většinou to ale nevyjde, strašilky bývají v jídle poměrně konzervativní.

Celé větvičky s listy jim dávejte do sklenic s užším hrdlem naplněných vodou. Pak jim déle vydrží. Otvor ale dobře utěsněte, třeba vatou, aby se vám strašilky neutopily.

Samečka nepotřebují

K úspěšnému chovu u většiny druhů vůbec nepotřebujete samce. Samičky kladou vajíčka, která jsou schopna dalšího vývoje i bez oplodnění. Samci jsou vzácní, vypadají jinak, jsou menší a většinou okřídlení.

Čtěte v MF DNES

Ve středu 17. 8. příloze DOMA DNES najdete i další díl encyklopedie ovoce, dozvíte se, proč se vrací obliba ručních prací, podíváte se jak vznikl mezonetový loft.

Vajíčka samička naklade do podrostu, na listy nebo je vystřelí do vzduchu. Některá se přilepí na lístky rostlin. Podobají se semínkům, a než z nich vyroste nymfa, což je vlastně larva, trvá to minimálně 50 dní. Klidně to ale můžou být až dva roky. Záleží na pokojové teplotě a vlhkosti vzduchu.

O vajíčka na listech se nemusíte starat vůbec. Ostatní pinzetou velmi opatrně přeneste do skleněné misky nebo skleničky od přesnídávky, kam jste předem dali trošku rašeliny a do víčka navrtali větrací otvory. Vylíhlou nymfu pak dejte zpět do insektária.

U pakobylky indické se nymfy líhnou po třech až šesti měsících, jejich vývoj trvá v průměru pět měsíců. Než se z nich vyvine dospělý jedinec, párkrát se svléknou z kůže. Ve volné přírodě tento proces přežije jen opravdu malá část strašilek.

Dospělé samice žijí v průměru půl roku, ale některé, třeba pakobylky, se dožijí až tří let. Měří pět až patnáct centimetrů.