Krvelačné bestie z kanálů? Mýtus
Mnoho lidí naprosto šílí, když se dozví, že někdo doma chová laboratorní potkánky jako domácí mazlíčky. Každý si totiž představí smrduté a agresivní potvůrky, které vylezly z místní kanalizace a roznášejí mor a choleru, ale to je samozřejmě nesmysl a v dnešní době by se to dalo považovat za globální mýtus.
Laboratorní potkan je šlechtěný čistotný mazlíček, který je ve většině případů naprosto rozkošný. Navíc se častěji stává, že potkan chytne něco od svého majitele, než majitel od něj. Proto zahoďte předsudky stranou a dejte šanci úžasným tvorům, kteří se řadí mezi nejinteligentnější zvířata na světě.
Mezi dlouholeté chovatele potkanů u nás patří Markéta Čacká, která působí jako předsedkyně Specializované organizace chovatelů potkanů a také jako posuzovatelka potkanů na výstavách. Vlastní chovatelskou stanici Utahraptor.
„K potkanům jsem přišla jako slepý k houslím. Kamarádka mé spolubydlící měla potkany, ale kvůli stěhování se jich musela vzdát. A my už tenkrát měli doma křečky, morčata, hady a pár ještěrů, tak jí spolubydlící řekla, že čtyři potkani se u nás už ztratí. Vzala jsem si je na starost a během pár dnů se pro mě změnili prakticky v životní posedlost. Dneska si už ani neumím představit, že bych je neměla“, vzpomíná chovatelka.
Samičky jsou akční, samečci líní
Každý potkan má svoji osobnost, a tím pádem i jinou povahu. Ve většině případů je možné tvrdit, že samičky jsou temperamentem úplně jiné než samečci.
I s potkánky se chodí na výstavy - v České Republice jich bývá zhruba 8 ročně.
Potkánek a jeho svačinka
„S potkany je to jako s lidmi. Někteří jsou neskuteční mazlíci, jiní jen popadnou pamlsek a honem pryč. Většinou samičky jsou akční a neustále něco vymýšlí, zatímco některé samečky aby člověk málem přemlouval, ať se alespoň pohnou. Mezi sebou si sem tam dělají lumpárny nebo se perou, ale vzápětí je člověk vidí, jak všichni spokojeně pospávají na jedné hromadě,“ upřesňuje chovatelka.
Rozdíl mezi samičkami a samečky není pouze v povaze, ale také ve velikosti. Samičky váží v průměru 250 až 500 gramů, kdežto samečci od 450 do 800 gramů.
S milujícím majitelem mají krásný vztah
Potkánci si s majitelem, který je zahrnuje péčí láskou, vytváří velmi dobrý a krásný vztah. Mnoho lidí, kteří je jako mazlíčky neznají, by tomu zřejmě nevěřilo, ale potkánci u vás dokážou ležet, tulit se nebo vám rozdávat polibky.
„K člověku se obvykle chovají jako k nejoblíbenějšímu krmiči. Nejsou ale na lidské pozornosti tak závislí jako třeba psi. Dalo by se říct, že jsou povahou něco mezi psem a kočkou. Stejně jako kočka si nedají jen tak něco diktovat, ale když mají svého opatrovníka rádi, s chutí mu vyhoví v čemkoliv, co po nich chce,“ doplňuje Čacká.
Potkan je skvělý kamarád pro starší děti
Potkani se velmi rychle a snadno přizpůsobí domácímu režimu a vzhledem k tomu, že péče o ně je vcelku nenáročná, zvládne ji i starší dítě. „Potkánkům stačí na bydlení klec, denní náklady nejsou nijak vysoké, kromě směsi zrní mohou dostávat v podstatě odpad od vaření. Tedy odkrojky z masa, slupky ze zeleniny nebo mrkev, suchý chleba nebo zbytek vařené rýže od oběda,“ popisuje chovatelka.
Je těžké odolat tomuto rozkošnému miminku.
Láska prochází žaludkem.
Potkanů není nikdy dost.
Dětem splní nejen touhu po živém zvířeti, ale naučí je i zodpovědnosti a péči o druhé. A když dojde na nejhorší a dítě začne mít jiné zájmy, ty dva tři roky to s potkany vydrží každý. Není to tak dlouhodobý závazek jako pes nebo kočka.
Potkánci navíc mají to kouzlo, že jejich povaha děti ihned zaujme, jelikož jsou to velmi přítulní tvorečkové. Rozhodně to nejsou žádní samotáři bez špetky zájmu jako například křečci. Děti je navíc mohou naučit všelijaké kousky a rozhodně s nimi zažijí spoustu legrace.
V Česku se konají potkaní výstavy i překážkový sport agility
Potkani jsou skvělí lezci s akrobatickými schopnostmi, proto pro ně vznikl překážkový sport agility, který znáte z psího světa. Rozdíl je v tom, že potkánci mají překážky pochopitelně uzpůsobené k jejich velikosti.
Abyste svého potkánka naučili běhat přes překážky, je důležité, aby vám plně důvěřoval. A také je nutné mít s ním nějakou tu trpělivost.
Agility bývají většinou součástí potkaních výstav a je to velká zábava nejen pro potkánky, ale také pro jejich majitele a přihlížející. U nás v republice se koná kolem osmi výstav do roka, některé pravidelně každý rok. Rekordmanem je v tomto ohledu speciální výstava, kterou pořádají potkanáři organizovaní v Českém svazu chovatelů – letos se bude konat už 13. ročník.
Jak se snáší s ostatními domácími mazlíčky
Soužití potkana se psem bývá většinou klidné, záleží na povaze potkánka a také na plemeni psa. „Psi jim bývají obvykle lhostejní. Pokud je znají, nebojí se jich a často je to i tak, že se psi bojí potkanů. Psi, kteří mají silnější lovecký instinkt, však přece jen potkana mohou vnímat jako kořist,“ varuje chovatelka.
Je však mnoho případů, kdy se potkan se psem natolik sblíží, že spolu i spí, navzájem se olizují a mají přátelský vztah. Co se týče koček, zde bývá postoj u obou individuální.
Správně zařízená klec, která se hodí pro potkaní holky.
Potkánek nemá problém si ustlat prakticky kdekoliv - klidně na hlavě svého nejlepšího kamaráda.
Kočky jsou nebezpečný predátor a i domácí potkani z nich často mívají vrozený strach. Většinou je lepší držet kočky a potkany dál od sebe, ale najdou se i jedinci, kteří se s kočkami dokážou nejen snášet, ale dokonce kamarádit.
Pro další domácí mazlíčky, jako jsou například papoušci, menší hlodavci a plazi, je zase hrozbou potkan. „Občas někdo zkouší soužití potkanů s křečkem, myší nebo osmákem, což se nedá považovat za vhodné. Když na to přijde, potkan dokáže pokousat i větší zvířata, malé hlodavce může dokonce zabít. Pokud jsou v jedné místnosti každý ve svém vlastním bydlení, není to samozřejmě problém,“ dodává chovatelka.
Existují i bezsrstí a zakrslí potkani
U laboratorního potkana nerozlišujeme plemena jako například u psů nebo koček. Rozlišují se zde takzvané variety. Jsou to především různé typy srsti, jako je kudrnatá, dlouhá, jemná saténová, nebo existují i potkani prakticky bez srsti.
Podle stavby těla existují třeba potkani s velkýma plochýma ušima. Této varietě se říká dumbo podle kresleného filmu o slonu Dumbovi.
Pak se ještě rozlišují různá zbarvení. Existuje velké množství barevných kombinací a rázů, proto si vskutku může vybrat každý. Potkani mohou mít také nestejně zbarvené oči (jedno hnědé, druhé červené), mohou být bezocasí (manx) a dokonce se u nás chovají i takzvaní ‚‚dwarf‘‘ potkánci, jejichž velikost je zhruba třetina klasického dospělého potkana.
Musí být vždy minimálně dva
Než začnete uvažovat nad koupí tohoto učenlivého tvorečka, je třeba mít na paměti, že vždy musí být minimálně dva. Osamocený potkánek se neskutečně trápí, i když to na něm nemusíme poznat. Potkan je odjakživa skupinové zvíře, a proto potřebuje v kleci parťáka.
„Lidé si často pořídí jen jednoho potkana, aniž by tušili, že mu tak vlastně ubližují. Přes veškerou lásku a péči jsou věci, které jim člověk vynahradit nedokáže. Nebude se mu dlouhé hodiny probírat srstí, aby ho pak použil jako polštář, prát se s ním o mlsky nebo mu pomáhat přestěhovat podestýlku z jedné strany klece na druhou. Vždycky mě mrzí, když si někdo myslí, že potkanovi bude stačit jen lidská láska,“ upozorňuje Čacká.
Potkánci jsou malá zvířátka a mít dva nikoho nezrujnuje. Faktem je, že mnoho milovníků potkanů má doma v průměru smečku o 10 až 15 jedincích, kteří jim s nadšením běhají po posteli.
Klec, ne terárium
Nejvhodnějším ubytováním pro potkánky je jednoznačně klec, která dobře odvětrává (na rozdíl od terária) a vzhledem k tomu, že potkánci velmi rád šplhají, tak je klec tím nejlepším řešením, jelikož se zde mohou vyřádit.
Rozhodně by měla být prostorná. „Obvykle se pro dva potkany doporučuje klec 60 × 40 × 50 cm, ale samozřejmě ocení i větší,“ radí chovatelka. Nezbytným vybavením jsou pak hamaky, různé závěsné pelíšky, plastové košíky a patra. Důležitá je i správná volba podestýlky.
„Potkani hodně čurají a ani s bobky nemívají ve zvyku chodit na jedno místo. Ti největší lenoši prostě jen přizvednou ocásek tam, kde zrovna leží. Nevhodná podestýlka začne být brzo cítit a musí se často měnit. Mně osobně vyhovují dřevité štěpky, ale prodávají se i jiné vhodné materiály. Vždycky doporučuji vyzkoušet více typů podestýlek, protože každý člověk má trochu jiný nos a co jednomu vyhovuje, druhému může dost smrdět,“ doporučuje Čacká.
Mezi krajně nevhodné podestýlky patří piliny, lignocel a kočkolit, který může vysušovat tlapky. Kukuřičná podestýlka nebo seno v sobě můžou nést parazity, například svrab, který se může na potkánky přenést. Na vodu je nejvhodnější pořídit napáječku a na krmivo nerezovou závěsnou misku, poněvadž do misek uložených na dně klece potkánci mohou čurat nebo do ní natahat různé věci.
Krmení aneb méně je někdy více
Potkani jsou všežravci, což znamená, že jsou schopni pozřít prakticky cokoliv – od zrní přes syrové maso a vajíčka až po po psí granule. Je nutné mít na paměti, že ne všechno, co potkánek sní, mu prospěje.
Rozhodně by neměli dostávat jídla uvařená pro lidi, kořeněná nebo konzervovaná, instantní pokrmy. Vhodné nejsou uzeniny, tavené sýry a alkohol. Jsou schopni sežrat i nedopalek, ale ani tabák jim nesvědčí. I čokoláda a citrusy patří mezi potraviny, které je lepší potkánkům nedávat. Neměli by konzumovat ani plesnivé a shnilé věci.
Základ krmení představuje kvalitní směs zrní a semen, jež by měla obsahovat pšenici, oves, ječmen, rýži, pohanku. Slunečnicová semínka by se měla podávat v menším množství, protože jsou tučnější.
ZajímavostPotkani si svou přítulnou a kamarádskou povahou získali například královnu Viktorii nebo Michaela Jacksona, kteří je chovali jako mazlíčky. |
Nezbytnou součástí potkaní stravy jsou také živočišné složky. Buď se dávají kousky masa (i kosti), vajíčko, jogurt, tvaroh či jiné mléčné výrobky, nebo je možné dávat kvalitní granule pro koťata. Případně někdo krmí moučnými červy. Bez omezení mohou potkánci zeleninu, ovoce už tolik ne, protože bývá sladké.
Nakonec je nejnutnější si uvědomit, že méně je někdy více. Potkany zbytečně nepřekrmujte, jen jim ublížíte. To stejné tvrdí i chovatelka Čacká: „Překrmování je asi největší zlo. Člověk chce svým miláčkům poskytnout to nejlepší a dát jim toho hodně, ale potkánek pak tloustne a tloustne a může se to podepsat na jeho zdraví.“
Rozhodně si nepořizujte potkana ze zverimexu
Každého začátečníka většinou napadne zajít pro zvířátko do zverimexu, což ovšem často bývá nešťastná volba. Potkani ve zverimexu jsou určení především jako krmení pro terarijní zvířata a podle toho se k nim i chovají. Ve zverimexu běžně najdete v jednom teráriu nacpáno 10 až 15 potkanů obojího pohlaví.
Lidské ruky se bojí, protože se s ní setkají obvykle jen při čistění ubikace, kdy je prodavačka popadne za ocas a přemístí do druhé bedny. Zverimexoví potkani jsou sice velmi levní (stojí zhruba 40 korun), ale většinou jsou nemocní, mají svrab a samičky jsou často těhotné, takže vás potom může doma čekat překvapení v podobě patnácti holých potkaních miminek.
Proto pokud máte vážný zájem o potkaní kamarády, obraťte se na registrované chovatelské stanice, kde se všem mláďátkům dostává odmalička té nejlepší péče a kde jde chovatelům převážně o zdraví a skvělou mazlivou povahu.
V dnešní době není problém sehnat ve svém okolí chovatelskou stanici nebo si domluvit takzvaný převoz. Spousta potkanářů jezdí pro republice a je schopná dovézt potkany prakticky kamkoliv.
