Pokud se necítíte na experimenty z domácích zdrojů, kupte si raději v drogerii speciální čisticí prostředek na žehličky, jehož cena se pohybuje kolem rozumných 40 Kč. Nejprve si ale zjistěte, jestli se hodí právě pro ten typ povrchu žehlicí plochy, kterým je vaše žehlička vybavena.
Čím tvrdší nerez, tím lepší

Pro výbornou tepelnou vodivost je základem většiny žehliček hliník a jeho slitiny. Nejsou ale právě nejodolnější proti poškrábání, proto je k této žehlicí desce většinou připevněn plát s nerezovým povrchem. Ten je méně náchylný k zachycování nečistot, ale s odolností vůči poškrábání je to velmi individuální. Tam už záleží na kvalitě konkrétní použité oceli a její povrchové úpravě. Proto jsou některé nerezové žehličky vůči poškrábání poměrně odolné a na jiných je vidět každé přejetí přes zip.
Moderní typy žehliček pak dokonce nabízejí žehlicí plochu s povrchem na bázi teflonu, křemíku, keramiky, smaltu nebo speciálních slitin oceli. Dobrá zpráva je, že tyto moderní povrchy jsou natolik nepřilnavé, že případné "připečení" žehlené tkaniny už je minulostí, ujistila Hobby.cz pracovnice servisu značky Eta.
Čištění žehličky domácími prostředky:"Žehličky s nerezovou plochou se domácími prostředky čistí asi nejlépe," konstatuje paní Vachutková z vysočanského elektroservisu JV SERVIS. Výsledek pak záleží na kvalitě a odolnosti nerezu použitého na konkrétní žehličce. "A vždycky platí, že čím dříve připálené místo vyčistíte, tím to půjde lépe," dodává ještě Vachutková. První pomoc přitom může vypadat i tak, že vezmete ostrý nožík a maximálně opatrně se pokusíte přiškvařený kousek tkaniny odstranit ještě zatepla. Zubní pasta Ocet Sůl U moderních typů žehliček na domácí experimenty raději zapomeňte, k jejich čištění používejte přípravky doporučené výrobcem a v případě neúspěchu se obraťte na autorizovaný servis. |
Zbavujte se i vodního kamene
Kousky vodního kamene hyzdící okraje napařovacích otvorů signalizují, že se o žehličku asi zrovna nestaráte podle manuálu. Navíc vám hrozí, že si je nechtěně nažehlíte na oblečení. V reálu to pak vypadá, jako by vám oblečení zdobily lupy.
Některé moderní žehličky bojují s vodním kamenem pomocí nepřilnavého povrchu odpařovací komůrky, kde se kámen vysráží a pomocí tzv. samočisticí funkce se posléze vyloučí, nejlépe nad umyvadlem. Dělá se to tak, že žehličku rozehřejete na maximum, pak se do odpařovací komůrky nalije studená voda a prudce vyvinutá pára tak kousky vodního kamene vytlačí ven otvory pro napařování. Další typy moderních žehliček si pak dokonce navíc chemicky upravují vodu pomocí odvápňovacích kazet nebo tyčinek.
Do postarších žehliček bez samočisticí funkce se používala pouze destilovaná voda, takže teoreticky by neměly vodní kámen vůbec poznat. Pokud se vám přesto podařilo si starší typ napařovačky zaneřádit, můžete využít známého destruktivního působení octa na vodní kámen. V kontaktu s octem ale smí být opravdu jen žehlicí plocha, nesmí natéct dovnitř žehličky. Žehličku postavte žehlicí plochou například do plastového umyvadla, můžete ji podložit přeloženým hadříkem, a přilijte tolik octa, aby do něj byla žehlicí plocha ponořená. Na vyčištění by měla stačit hodinka. V případě, že vodní kámen do té doby nepovolí, můžeme ocet nechat působit přes noc, tedy zhruba půl dne.
Prevence se vyplatí nejvíc
Nejjednodušší prevencí proti nánosům vodního kamene pak je pravidlo, že po každém použití žehličky bychom měli vylít veškerou přebytečnou vodu, která po žehlení zbyla v nádržce.
Připáleninám napečeným na žehlicí ploše nejsnadněji zabráníte, když se budete řídit piktogramem na štítku konkrétního oblečení a nebudete každou tkaninu žehlit na zbytečně vysokou teplotu. Pokud si to nejste schopni uhlídat, investujte do moderní žehličky s naprosto nepřilnavým povrchem.