Proti vzteklině už psa nemusíte nechat očkovat každý rok

Psinka, hepatitida, parvoviróza. Přečtěte si, které další nemoci číhají na vašeho psa a jak se proti nim bránit.

Očkování proti vzteklině je ze zákona povinné | foto: Profimedia.cz

Proč se psi očkují

 

Očkování ovlivňuje psí imunitní systém. Vytváří se zásoba protilátek, díky níž se pes později ubrání onemocnění, proti kterému byl očkován. Protilátky samotné si lze představit jako určitý druh armády. Ta v sobě zahrnuje průzkumníky neustále připravené nepřítele vyhledat, zmapovat jeho výskyt a přesně jej identifikovat. Pokud k něčemu takovému dojde, zburcují průzkumníci další vojsko a to nepřítele ničí.        

  

Očkování psů je možné rozdělit do dvou kategorií. Ta první se vztahuje k infekčním onemocněním ohrožujícím přímo psa. Je to např. očkování proti psince, parvoviróze, leptospiróze, infekčnímu zánětu jater, borelióze, psincovému kašli atd. Druhá kategorie vychází ze zákona o veterinární péči a jedná se o povinné očkování proti vzteklině.

 

Základní pravidla pro očkování

I očkování psů má svá pravidla. Jejich dodržení podpoří vytvoření dostatečné hladiny protilátek.

 

• Očkovat by se měl pouze zdravý pes, štěně nechte důkladně odčervit.
• Mezi odčervením a očkováním se doporučuje alespoň desetidenní časový rozestup.
• Není vhodné očkovat štěně, které mění nebo bude měnit prostředí. V praxi to znamená, že není rozumné naočkovat štěňata a v krátké době je předávat novým majitelům nebo vzít si štěně od chovatele a hned ho nechat očkovat. Počítejte s tím, že malý organismus potřebuje alespoň týden na to, aby se vyrovnal s novým prostředím. Hovoří se o minimální době potřebné k aklimatizaci.
• Minimálně týden po očkování nevystavujte psa mimořádné námaze. Co je zvyklý dělat, dělat může. Není ale rozumné vzít čerstvě očkovaného psa a jít s ním pochod Praha - Prčice nebo zvíře zvyklé spát s majitelkou pod peřinou přemístit do venkovní boudy.
• Zvolená očkovací látka by měla odpovídat věku očkovaného zvířete. Na trhu jsou vakcíny vhodné pro štěňata, psy dospělé i psy řazené mezi seniory.
• Očkování provádí odborně způsobilý pracovník veterinárního zařízení. Při manipulaci s vakcínami je třeba dodržovat určité zásady, které laikovi někdy unikají. Do této oblasti patří expirace (doba použitelnosti) vakcín, jejich skladování a nakonec i přímo aplikace.
• Provedené očkování si nechte okamžitě potvrdit do očkovacího průkazu. Zaznamenán by měl být typ použité vakcíny, datum očkování a podpis příslušného veterináře.     

Majitele psa by neměla zajímat jen pravidla pro vakcinaci, ale také kdy a proti čemu očkovat. Hovoří se o tzv. vakcinačním schématu, tedy jakémsi očkovacím plánu. Velkou roli samozřejmě hraje nákazová situace, věk psa a typ použité vakcíny. Rozhodnutí v této oblasti by mělo příslušet ošetřujícímu veterináři.

. Státní veterinární správa a vzteklina

V tiskovém prohlášení Státní veterinární správy ČR bylo o změně očkování proti vzteklině řečeno:

“Na základě ustanovení novely veterinárního zákona je nyní možné při povinné vakcinaci psů, koček a fretek proti vzteklině brát ohled na trvání imunity, kterou zaručuje výrobce použité vakcíny. Jde o to, že dosud bylo povinné bez ohledu na použitou vakcínu každoročně psy, kočky a fretky přeočkovávat. Vzhledem tomu, že na trhu jsou vakcíny od různých výrobců, kteří zaručují imunitu delší než jeden rok, bere tuto skutečnost na vědomí i současná schválená novela veterinárního zákona. Ze současných 19 vakcín, které jsou na trhu, zaručuje dvanáctiměsíční imunitu celkem 16, z toho dvě i dvouletou, dále jedna šestiměsíční a dvě tříletou imunitu. V případě potvrzení vakcinace proti vzteklině uvedeného v pase je třeba dbát na uvedení imunity a dodržení uvedeného data, aby cestující do ciziny neměli v zahraničí problémy." 

Většina vakcinací je zaměřená na ochranu psa. Do určité míry záleží na jeho majiteli, jak moc mu na čtyřnohém kamarádovi záleží a zda do něj chce, či nechce investovat čas a peníze. Některé akce mají očkování ve veterinárních podmínkách.

To ovšem neplatí u očkování proti vzteklině, které se provádí u psů starších tří měsíců. Je od roku 1953 ze zákona povinné. Díky tomu a celé řadě dalších opatření je Česká republika od roku 2002 řazena mezi státy vztekliny prosté. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že vzteklina je smrtelné onemocnění a jaký má povinná vakcinace pozitivní význam. Po dlouhou dobu platilo, že pes se musí proti vzteklině očkovat každý rok. Od letošního června došlo k určité změně.

V dnešní době se psi na očkování, nebo chcete-li vakcinaci, vodí od nejútlejšího věku. První očkování většinou podstupují ve věku okolo sedmi týdnů. V tomto období bývají ještě u chovatele.

Většina majitelů psů dodržuje požadavek na vakcinaci proti vzteklině a snaží se, aby pes byl v imunitě i proti dalším chorobám. Dělají dobře. Nemocný pes je záležitost nadmíru smutná a prevence ve formě očkování je velmi účinným způsobem, jak se chorobám vyhnout.

                                

  

. nejčastější onemocnění, proti kterým se psi očkují

Uvedené zkratky jsou běžně používány v očkovacích průkazech a pasech, označují jednotlivá onemocnění a vycházejí z jejich latinských názvů:

D - (Distemper , někdy také C - Carré) je označována  psinka. Je to virové onemocnění, které může probíhat v různých formách. Od tzv. katarální psinky, pro kterou jsou typické hnisavé výtoky z očí a nosu, až po psinku nervovou. Inkubační doba, tedy čas, který proběhne od okamžiku nákazy do projevení prvních příznaků onemocnění, se pohybuje okolo týdne. Onemocnění je to zrádné. Prvotní teploty mohou ustoupit, zvíře začne normálně žrát a normální jsou i jeho životní projevy. V okamžiku, kdy si všichni myslí, že je vyhráno, se mohou objevit nervové příznaky ve formě záškubů různých částí těla až epileptických záchvatů. Pokud zvíře přežije, mohou nervové potíže přetrvávat po celý jeho život. Psinka bývala označována za jakýsi druh "psího" moru. V dobách, kdy ještě nebyly známy vakcíny, doslova kosila zhruba v dvacetiletých intervalech psí populaci po celém světě.

 H - ( HCC) - infekční hepatitida, někdy také označována jako Rubarthova choroba, je virové onemocnění, které napadá v první řadě játra nemocného psa. Nevynechá ani další orgány, např. ledviny. Mezi příznaky patří nechutenství, průjmy, zvracení a někdy také viditelné postižení oka (mléčné zakalení). Chovatelé mluví o modrém či bílém oku. Pokud je průběh onemocnění rychlý, bývají majitelé psů přesvědčeni, že se jedná o otravu. Inkubační doba infekční hepatitidy se pohybuje v rozmezí 4-8 dnů.

P - parvoviróza, je další virové onemocnění a asi nejvíce ohrožuje štěňata. Inkubační doba je uváděna v rozmezí 3-7 dní. Onemocnění napadá sliznici střeva a způsobuje prudké průjmy. Známá je i forma onemocnění, při které je postižen srdeční sval. Právě tento typ parvovirózy probíhá nesmírně rychle. Postižení jedinci hynou během několika málo hodin. Starší chovatelé pamatují doby, kdy nebyly speciální psí vakcíny a s nebezpečným onemocněním se bojovalo prostřednictvím vakcín kočičích. Dnešní situace je daleko lepší, ale parvovirózu není určitě rozumné podceňovat.

L - leptospiróza je název, který pod sebou skrývá bakteriální infekce psů, dalších zvířat i člověka. Více než malá štěňata ohrožují odrostlé a staré psy. Infekce je spíše než na nemocné jedince vázána na určitý typ prostředí. Nebezpečné jsou z tohoto hlediska bahnité břehy rybníků a řek, staré stoky, hnijící louže atd. Nemoc postihuje nejčastěji játra a ledviny.Tomu odpovídají i příznaky onemocnění, mezi které patří nechutenství, zvracení, průjmy a často i na očních spojivkách a sliznicích těla viditelná žloutenka. U leptospirózy bývá teplota spíše pod normální hodnotou než zvýšená. Inkubační doba se pohybuje většinou okolo 14 dnů, v některých případech může být daleko delší, někdy dokonce až 30 dnů.

 Pi - parainfluenza je onemocnění, které by se asi dalo nejvíce přirovnat k lidské chřipce.

 Co - koronaviróza je virové onemocnění, které způsobuje silné průjmy. Ohrožuje zvláště malá štěňata a je velmi obtížné odlišit jej od podobně probíhající parvovirózy. Potýkají se s ním zvláště větší chovy.

 R - (Rabies) - vzteklina  je virové onemocnění napadající nervové tkáně. Je přenosná na člověka a je smrtelná.