Letadlo postavili podle původních plánů, vyrábělo se původně v Baťově koncernu ve 30. letech minulého století pod značkou Zlín - XII. "Podle leteckých rejstříků jde o jediný stroj tohoto typu, který ještě létá," říká Miroslav Rakušan, který je aktivním pilotem od roku 1963 a má na kontě 22 vlastnoručně postavených ultralehkých letadel.
Miroslav Rakušan z Kroměříže spolu se svým synem sestrojili podle původních plánů repliku legendárního letounu Baťova koncernu z 30. let minulého století: Zlín - XII
Zlín - XII vyvíjel pro Baťův koncern letecký konstruktér Jaroslav Lonek. Sestavil jednoduchý, výrobně i provozně nenáročný dvousedadlový stroj, jenž byl navíc levný a schopný dobrých výkonů i s motorem o nízkém výkonu.
Oproti jiným letadlům měla "dvanáctka" ještě jednu přednost - eleganci, která také přispívala k obchodnímu úspěchu letadla. Zlín - XII poprvé vzlétl v dubnu 1935. Celkem bylo vyrobeno 201 letadel a k tomu 51 letounů novějšího typu Z - 212. "Cena dvanáctky nebyla nijak vysoká," říká například Tomáš Rezek z Národního technického muzea v Praze. "Dobové reklamní letáky uvádějí, že se čtyřválcovým motorem nepřesáhla devětadvacet tisíc korun. Pro srovnání - za ně bylo v té době možné koupit například středně velký luxusnější automobil."
Plány získali po povodních v roce 1997
Letouny patřily mezi nejrozšířenější sportovní stroje v aeroklubech ČSR na konci 30. let. Miroslav Rakušan sám nalétal řadu hodin na typech, které po Zlínu - XII následovaly. "Chtěl jsem si ale udělat toho úplně prvního. Trošku tomu nahrála situace, že v roce 1997 byly povodně. Zaplavily archiv Moravanu Otrokovice, který výrobu letounů převzal. My jsme měli možnost původní výkresy zasažené vodou vysušit a všechny jsme je oskenovali," popsal.
Stavba vysněného letounu otci a synovi Rakušanových trvala s přestávkami dlouhých sedm let. Na dokončení stroje se různou měrou podíleli kolegové z kroměřížského aeroklubu i další příznivci. Letadlo se vydalo na svou první vzdušnou pouť 1. července 2005, zhruba 70 let po vzletu původního letounu.
Věrná replika s moderní výbavou
Stroj je věrnou replikou svého předchůdce. Má rozpětí křídel deset metrů a je dlouhý téměř osm metrů. Vyvine maximální rychlost kolem 160 kilometrů za hodinu a váží zhruba 300 kilogramů.
"Na svou dobu se jednalo o velice pokrokové letadlo. Je spolehlivé a létá lacino," řekl Miroslav Rakušan z Kroměříže o svém letadélku Zlín - XII
"Motor je typově stejný, ale výkon má o deset koní vyšší. Díky přídavné nádrži vydrží letadlo ve vzduchu sedm hodin a uletí asi 840 kilometrů.
Oproti tehdejšímu letounu má stroj mechanické kotoučové brzdy, moderní navigaci, topení i vysílačku. Hmotnost prázdného letounu je hlavně díky baterii a startéru o něco vyšší. Původní letoun byl tak sice lehčí, ale oproti našemu byl velice primitivní," přiblížil Rakušan, jenž za svou kariéru nalétal zhruba 3 000 hodin.
Svůj letoun Zlín - XII jen tak někomu nepůjčí. "Lítá s ním jen úzká skupina lidí, kteří jsou vyložení fandové a fajnšmekři, co se týká létání. V Kroměříži to je asi deset lidí, které dobře znám a vím, že to umějí. Kdybych měl nějaké pochybnosti, letadlo nepůjčím. Je to můj miláček, maká jako včelka. Na svou dobu se jednalo o velice pokrokové letadlo. Je spolehlivé a létá lacino," poznamenal kroměřížský nadšenec.
Zlín - XII prý nečeká osud drtivé většiny jím sestrojených letadel, prodat se jej opravdu nechystá. "Má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu," dodal muž, který už v kabině vyvedené v kůži probrázdil vzduch nad celou Českou republikou a podíval se i do blízkého zahraničí. "Teď se chystám do Košic. Když bude krásné počasí, zase si to užiju," poznamenal s úsměvem.
