Zahrada rodiny architekta Stanislava a interiérové návrhářky Ireny je od konce července první oficiální soukromou ukázkovou přírodní zahradou v České republice, protože splnila přísná kritéria společného česko-rakouského projektu Přírodní zahrady bez hranic. Vytvoření sítě ukázkových přírodních zahrad v Dolním Rakousku, Jižních Čechách, na Vysočině a na Jižní Moravě by mělo podpořit přírodě blízké zahrady a přírodě blízkou péči o rostliny a vytvořit tak zahradní oázy pro lidi, zvířata i rostliny.
Konkrétně to mimo jiné znamená, že Kovářovi při budování své zahrady nepoužili a nepoužívají pesticidy, ani lehce rozpustná minerální hnojiva či substráty s rašelinou. Zatímco v sousedním Dolním Rakousku můžete navštívit celou řadu podobných přírodních ukázkových zahrad, u nás se teprve objevují první vlaštovky.
Nefalšovaná jihočeská venkovská idylka
Příjezdová cesta vede od malé kapličky k bráně, která vystupuje ze záplavy květů popínavých růží. Jižním průchodem okolo domu s bílou fasádou a klasickou červenou střechou vejdete do rozlehlé zahrady s jezírkem, rozkvetlou loukou i babičkovskými záhony plnými zeleniny. O stín se stará mladý ořech a jabloně, v záplavě kvetoucích medonosných bylinek ve svahu bzučí včely a od vody skřehotají žáby.
Když manželé Irena a Stanislav Kovářovi na okraji jihočeského Rudolfova dostavěli před jedenácti lety jeden z prvních ekodomů na Českobudějovicku, souběžně ze stavbou vznikala i okolní zahrada. „Pojem přírodní zahrada jsme v té době neznali,“ přiznává Irena Kovářová, „jen jsme chtěli tradiční venkovskou zahradu s přirozeným způsobem hospodaření, jak jsem ho znala z dětství.“
V těchto úvahách paní domu hodně ovlivnili prarodiče, kteří ji učili starat se o květiny, stromy a zeleninu. Dodnes si pamatuje, jak ji babička o prázdninách budila s plecháčkem v ruce a posílala ji do zahrady natrhat maliny, aby jí je mohla k snídani připravit se smetanou.
Už tehdy si říkala, že to samé chce jednou umožnit i svým dětem. Parcelu měla paní Irena v podstatě vyhlédnutou odmalička, později se jí tento kousek země podařilo odkoupit a řekla si, že tu mimo jiné zase obnoví louku s kvetoucími kopretinami, kohoutky a zvonečky. A obnovila.
Principy přírodní zahrady
Jaké podmínky musí zahrada oceněná logem Přírodní zahrada splňovat? „Platí pro ni absolutní zákaz umělých hnojiv, takže používáme jen hnůj a kompost. Dát přednost chemii mě ani nenapadlo, moji prarodiče dosahovali úžasných pěstitelských výsledků i bez ní. Nepoužíváme ani herbicidy nebo likvidátory, vše poctivě vyžínáme,“ popisuje péči o přírodní zahradu Kovářová.
Přírodní zahrada má kromě toho splňovat také druhovou rozmanitost rostlin, obsahovat vodní plochu, ovocné stromy nebo například živý plot z planých druhů keřů. Nemá být jen pro okrasu, ale i pro užitek.
Podle dalšího principu Kovářovi k zavlažování používají jen dešťovou vodu a ještě zalévají jenom zeleninu a smíšené záhony, ostatní plochy jsou bezúdržbové. Dešťová voda steče z okapů do podzimní nádrže ve sklepě a samospádem pak dolů na zahradu do sudu, který vypadá jako studna. Odsud se dostává do hadice. Jen málokdy se dopouští sud z vrtu. Městská voda se tak na zahradu vůbec nedostane.
Přírodní zahrada skrývá roky práce
Nejstarší část zahrady Kovářových vznikala během půl roku, když se roku 1999 stěhovali do nového domu. Tam, kde jsou dnes květiny a zelenina, byly dříve zasazeny jen brambory, aby se vyčistila zem. „Jen tráva, brambory a sem tam kopretina, to bylo všechno,“ popisuje divoké začátky své krásné zahrady paní Irena.
Držela se praxe své babičky. Ta vysadila různé druhy, nechala je osudu a ten druh, který zvítězil a vytlačil i okolní plevel, na tom místě zůstal. Dělala to na svazích u rodinného domu podobně a vysadila tam lupinu, dobromysl, meduňku, mátu, půdopokryvné růže a kopretiny.
„I to, jak se květiny vysemenily a každý rok byla zahrada trochu jiná, si pamatuji od babičky,“ pokračuje majitelka. „Což je výhoda, protože jeden rok máme třeba nadbytek divizny, druhý rok zase něčeho jiného. Všechno suším nebo zpracovávám na šťávy a marmelády.“
Přírodní jezírko ovlivní klima zahrady
Plocha hladiny jezírka měla původně jen osm metrů, protože se Kovářovi báli přítomnosti komárů. Ukázalo se, že zbytečně. Dnes je tedy rybníček dlouhý téměř 21 metrů a široký devět. Polovina jezírka je osázena rostlinami, koupací zóna měří 15 x 3,5 metru, v nejhlubší části hloubka dosahuje dva a půl metru. Více informací k budování přírodního jezírka viz průvodce stavbou zahradního jezírka.
Kvalitu vody v koupacím jezírku ovlivňuje menší horní jezírko, které zadržuje hrubé nečistoty z dešťové vody. Tomu napomáhají lekníny, kosatce a další vodní rostliny. Samospádem, přes suchý vodopád, se pak voda dostává do dolního většího koupacího jezírka. „Bez vodní plochy je zahrada nejen smutná a nemá tak příjemné klima,“ míní Kovářová, která má z celé své zahrady nejraději právě jezírko.
Miluje i posezení pod ořechem. „Někdo si vysadí magnólie nebo jalovce, my jsme si řekli, že nebudeme sázet cizokrajné druhy. Z důvodu jednoduchosti údržby tu naopak máme o to víc druhů domácích. A snažili jsme se, aby naše zahrada byla z velké části jedlá a relaxační,“ vysvětluje důvody volby místních stromů i keřů.
V rodině Kovářových plní zahrada navíc i funkci z nejdůležitějších. „Jako rodina v ní trávíme společný čas, spoustu práce můžeme dělat společně, což utužuje vztahy. Dceři bude patnáct, potěšilo mě, když mi řekla, že až bude velká, také si takovou založí,“ říká s úsměvem Irena Kovářová.
Pokud vás také láká budování přírodní zahrady a hodily by se vám zkušenosti Kovářových, navštivte je. Po předchozí domluvě vám prohlídku své zahrady rádi umožní, telefonický kontakt najdete na jejich webových stránkách.
