K podobnému kroku se počátkem loňského roku rozhodla i Neapol, která pejskaře vyzvala, aby se svými miláčky přišli k odběru krevních vzorků (více zde), na jejichž základě registr vznikne. Neregistrovaným pohrozili pokutou ve výši 15 eur. Americké město Lebanon zahrnulo povinnost odevzdat vzorek DNA svého psa do nájemních smluv už v roce 2011 (více zde).
Ve španělské Tarragoně mají v plánu vytvořit databázi DNA registrovaných psů na místní univerzitě. Právě do laboratoře univerzity pak budou městští úředníci posílat vzorky exkrementů sesbíraných na ulicích, aby mohli identifikovat majitele, který se znečištěním veřejného prostoru provinil.
Byli byste pro registr DNA psích miláčků?
„Ten pak zaplatí nejen pokutu, ale i náklady za test DNA,“ vysvětlila agentuře AFP Ivana Martínezová, městská radní pro veřejná prostranství. „Zatím je těžké identifikovat majitele psa, který znečistil veřejné prostranství, pokud na místě v pravou chvíli není policie a nepřistihne ho při činu,“ dodala Martínezová.
A to platí nejen ve Španělsku. V Praze se o veřejnou diskuzi na toto téma pokusila se svými občany Praha 7 již před třemi lety (více zde), nakonec ale hledání viníků podle psí DNA vzdala. „Vzhledem k naší legislativě by to muselo být postaveno čistě na dobrovolnosti, což by postrádalo smysl,“ konstatuje mluvčí Martin Vikuš. Ulice od psích výkalů v této městské části tak dál čistí pracovníci komunálních služeb (i tak jde stále o ožehavé téma, viz například tato situace).
V Praze právě běží diskuze o povinných vodítkách pro psy
Co se ale pejskařů a ostatních obyvatel metropole aktuálně týká podobně bytostně, je návrh vyhlášky o stanovení pravidel pro pohyb psů na veřejném prostranství na území hlavního města Prahy, k němuž se až do 31. srpna 2015 občané metropole vyjadřují zde.
Pejskaři, ale i odborníci v této veřejné diskuzi namítají, že správně vychovaný pes ani bez vodítka nikoho neohrožuje. A naopak, vodítko vás nebo vaše dítě před agresivním psem samo o sobě nespasí. Nehledě na to, že řada psů se může stát potenciálně nebezpečnými právě až po připnutí.
V tomto smyslu návrh vyhlášky připomínkuje i František Šusta, zkušený trenér psů i dalších zvířat. Podle něj se velká část tzv. reaktivních psů (tedy citlivě reagujících na své okolí) stává agresivními po upnutí na vodítko, zatímco na volno je zcela klidná.
„Ve většině případů se jedná o strachovou agresi, kdy si pes preventivním útokem tvoří kolem sebe tzv. bezpečný prostor. Na volno si stejný pes může bezpečnou vzdálenost od neznámého subjektu korigovat tak, že raději ustupuje, než by útočil,“ vysvětluje toto chování Šusta (celé jeho vyjádření najdete zde).
Seznamování se s novými podněty včetně dětí z bezpečné vzdálenosti je totiž nutnou součástí socializace a výchovy vyrovnaného psa (viz rady trenérky, jak vychovávat štěně, aby z něj vyrostl sebevědomý vyrovnaný pes, který nijak neohrožuje své okolí).
