„Kdyby se plast řezal například pilou na dřevo, mohlo by docházet k lomu materiálu. Některé plasty jsou měkčí, takže se může začít tavit. Na druhé straně jsou plasty, které jsou extrémně křehké a ty zase mají tendenci se štípat,“ vysvětluje Jan Sladký ze školicího centra Bosch.
Obecně lze říci, že na tvrdé materiály, jako je například plexisklo, je vhodnější použít jemnější zub a na měkké materiály spíše větší. Pokud se například trubku z polyetylénu budete pokoušet uříznout pilkou na železo, budou se drobné zuby zanášet.
Pro řezání plexiskla někteří členové diskusních fór radí postup jako při dělení skla. Odlamovacím nožem podél pravítka několikrát naříznout po povrchu a tlakem odlomit. Tady se však vydáváte do nebezpečí, že tvrdý a křehký materiál zlomíte tam, kde nechcete.
Vhodná není moc ani pila ocaska, která není sama o sobě příliš pevná a hrozí, že místo rovného řezu vám „zatočí“ tam, kam nepotřebujete. Rozhodně nejlepší je použít pro řezání plastu mechanizace. Pak už jen záleží na stroji, který máte doma.
Na první pohled by bylo možné využít i multifunkčí oscilační stroj. U řezů, kde potřebujete hodně přesný řez, je však problematické ho udržet v ruce. Prodávají se i speciální kotouče pro úhlové brusky, obě metody jsou vhodné spíše pro situace, kdy potřebujete jen rychle nakrátit třeba trubku nebo kus profilu.
Použití plastů
|
Nejlevnějším nástrojem, který má hodně kutilů doma, je přímočará pila. Ta má výhodu i v tom, že se prodává hodně druhů plátků podle toho, který druh plastu se chystáte řezat.
Liší se velikostí zubů a jejich tvarem proto, aby se dobře odváděl materiál a zároveň, aby se netavil. A když nevíte, z čeho je materiál vyrobený, je nejlepší provést si jednoduchou zkoušku. Pokud se láme jako třeba plexi, je vhodnější volit menší zub, pokud má delší vlákna a ohýbá se, větší zub.
Například na plexisklo je vhodný plátek označený PMMA, na plasty s uhlíkatými vlákny jako polykarbonát zase plátek s označením CarbonFiber, který má zuby z tvrdokovu. Obecně jsou u plátků na tvrdé materiály neutrálně tvarované zuby, které vlastně materiál spíše upilovávají než řežou a tím se zabrání nechtěnému lomu. Například když se podíváte na zuby u plátku na PVC, jsou nejen větší, ale i agresivně skloněné, protože u tohoto materiálu není třeba se bát lomu.
„Tím nechci říct, že když zvolím nesprávný plátek, že ten materiál neuříznu, ale výsledek nebude takový a zkracuji si i životnost plátku,“ dodává Sladký.
