Bezpečnostní kamera z městského okruhu v Kaliningradu vydala hrozivě vypadající záznam, jak kola pořádně rozjetých osobních aut, dodávek i kamionů jen těsně míjejí malinké kotě, strnulé strachy na asfaltu.
Těžko říci, jak se kotě na silnici ocitlo a kolik času tam strávilo. „Vzhledem k věku, který odhaduji tak na pět týdnů, ho mohl někdo vyhodit z auta, nebo šlo o potomka toulavé kočky žijící někde blízko. Pokud máma uhynula, vyhnal kotě hlad,“ tipuje oslovená veterinární lékařka a etoložka Hana Žertová.
Teprve z doby, kterou kotě strávilo mezi auty, by se podle ní dalo odhadnout, jestli je jeho nehybnost jen podvědomou kočičí reakcí na nebezpečí.
„Mohlo si vybrat mezi útěkem, bojem a přikrčením, tedy zaujmutím postoje ve stylu ‚já tu vůbec nejsem‘. Může ale také jít o důsledek předchozího poranění, popřípadě apatii z obrovského stresu, ze které už je blízko k totálnímu kolapsu organismu,“ snaží se etoložka z chování kotěte na záznamu vyčíst co nejvíc.
Nejoptimističtější a nepravděpodobnější je hned ta první varianta, tedy že se kotě tvářilo, jako že tam vůbec není. „Takhle maličké kotě si ještě neuvědomuje obrovské ohrožení, jaké my vidíme prostřednictvím kamery. Prostě se ocitlo někde, odkud najednou nemůže pryč, tak se instinktivně přikrčilo a čeká, až nebezpečí pomine,“ vysvětluje znalkyně kočičího chování.
V takovém případě podle ní mělo veliké štěstí, že jej zachránce sebral dříve, než zkusilo znovu utíkat nebo přijel nějaký zlomyslný nebo nešikovný řidič. Existuje tak reálná šance, že nad miskou jídla a přitulené někde v teplíčku zapomene na prožité dobrodružství hned a může z něho vyrůst silná kočičí osobnost.
Pokud bylo kotě poraněné, záleží na rozsahu poranění. „K poúrazovému šoku a fyzické bolesti se může přidat ještě stres z nutné manipulace u veterináře a změn prostředí, což by takhle malé kotě nemuselo přežít,“ konstatuje lékařka.
Ta poslední varianta by byla nejsmutnější, ale podle aktivní reakce koťátka na uchopení do zachráncovy ruky mělo k apatii a celkovému kolapsu daleko.
Neoddiskutovatelným faktem zůstává, že řidič vnímaný na jednu stranu jako hrdina, zcela objektivně velmi riskoval. A to zdaleka ne jen svůj život, ale i životy osádky svého automobilu - možná dokonce vlastní rodiny - a všech, kteří se kvůli němu mohli ocitnout v hromadné havárii.
