Jiří Pevný z Liberce si na vysněnou střední zahradnickou školu musel nechat zajít chuť, z politických důvodů ho tehdy nechali absolvovat jen textilní "učňák" s maturitou. Jeho ženě Ivaně zahradničinu pro změnu rozmluvili rodiče, že prý je to velká dřina. Nakonec se potkali a zahradničina jim dnes život naplňuje oběma.
Největší kolekce fuchsiíí |
A nejen jim. Nádherným květům jejich fuchsií podléhají nekonečné zástupy návštěvníků, kteří si je přijíždějí vždy od poloviny června až do konce srpna prohlédnout (podrobnosti najdete zde). A téměř každý z nich odtud odjíždí s taškami sazenic.
Navíc k fuchsiím nedávno přibyly například nevídané pelargónie, honzíky, tořivky (rod Streptocarpus) a nově též i atraktivní trvalky.
Vášnivým pěstitelům je po čase každý pozemek malý
Výrazně kopcovitý pozemek orientovaný k západu a na sever si pan Pevný vyhlédl už jako mladík společně s rodiči, když hledal místo pro své zahradnické experimentování. "Tenkrát bylo prakticky nemožné pořídit si velkou parcelu, na které by člověk mohl postavit rodinný dům," vzpomíná. "Ovšem tady byl terén natolik členitý, že to jinak nešlo. A tak jsme to vzali i se zříceninou, která tu stála, a pustili se do stavby," směje se. Mezitím tedy musel ještě na vojnu a stihl se také oženit, ale poté už se díky šikovnému tátovi stěhovali téměř do hotového.
Nový dům i zahrada Jiřímu s Ivanou umožnily úžasný rozlet. Samozřejmě se pustili do ozeleňování pozemku, za domem vyrostl skleník pro sbírku exotických orchidejí s tilandsiemi a také uvnitř jednu místnost efektně prosklili a vyčlenili pro kolekci masožravých rostlin. "Tu jsem neustále rozšiřoval o další především díky přátelství s ředitelem liberecké botanické zahrady, doktorem Studničkou," vzpomíná Pevný.
"Jenže vysoká vlhkost zde brzy způsobila, že všechny dřevěné prvky zpuchřely, a tak musely kytky z baráku," směje se. "Následně jsme absolvovali ještě australské období, protože jsme měli možnost si občas přivézt z dalekého zámoří semínka řady tamních atraktivních druhů. Jenže jsou to kytky až příliš velké, takže jsme je museli zase rychle omezit.
Fuchsie si v létě libují na severně či západně orientovaném stanovišti. Rozhodně nemilují úpal, ideální je pro ně stínoviště v podobě pergoly. Muškáty (na fotografii vpravo) se nemusíte bát vystavit na plné slunce.
A nakonec si kamarád dovezl odněkud sbírku 30 fuchsií, ale neměl na ně čas, tak mi je věnoval. Zpočátku na mě působily obyčejně, ale začal jsem se o ně přece jen zajímat, až jsme si na jedné výstavě pořídili s Ivanou další a vzápětí se přišlo na to, že je to strašný "šunt". Rozhodili jsme tedy sítě za hranicemi a nakonec jsme v Holandsku objevili firmu se sortimentem, že z toho jde hlava kolem. A právě díky ní dnes každoročně uvádíme na trh desítky atraktivních novinek."
Povolení na stavbu pergoly vyřizoval půl roku, postavil ji sám
Jak přibývalo fuchsií a jiných rostlin, vyvstala potřeba většího pěstitelského zázemí, a to nejen na léto, ale i přes zimu. Nakonec se tedy zadlužili a přikoupili další parcelu vzadu, kde bylo smetiště a rozpadlý dům. To již pracovali na plný úvazek na svém, protože zaměstnání v textilce vzalo rychle za své. "Fabriku jednoduše zavřeli, a protože se všechno schumelilo pěkně najednou, museli jsme se zadlužit," přiznává pan domácí.
A dodává, že ani stavba stínoviště nebyla bez problémů, protože územní rozhodnutí a vyřízení veškerých povolení na stavbu obyčejné dřevěné pergoly zabralo libereckým "ouřadům" celých sedm měsíců. "Zřejmě si mysleli, že tady chci postavit skleněný hangár," směje se dnes Pevný.
Jako v řadě jiných případů vzal i tady vše, věrný svému jménu, pevně do ruky, konstrukci si sám navrhl, nakreslil i postavil. "A ačkoli je to galerie opravdu veliká, už se do ní s kytkami opět nevejdeme. Každoročně jich proto musím ze sbírky pár vyhodit, abychom mohli přivézt novinky."
Fuchsie, muškáty, honzíky či zmiňované "strepsy" nejsou to jediné, čím se domácí zabývají. "Věnujeme se i navrhování a realizacím zahrad na zakázku. A právě z toho důvodu vyvstala potřeba pestré nabídky okrasných dřevin, travin a kvetoucích trvalek. V poslední době jsou velice módní denivky, kterých tu máme na 300 kultivarů, ale není je kam dát," popisují zahradníci.
Zahrada zkrátka potřebuje další rekonstrukci. Naštěstí se do práce zapojila i dcera Kristýna, která nedávno zakončila studium oboru zahradnictví za zemědělské univerzitě v Praze bakalářkou prací na téma květnaté louky a dnes je úspěšně realizuje. Rodičům přitom ani trochu nevadí, že už nechtěla ve studiu dál pokračovat. Prostě zjistila, že jí škola nemá co nabídnout. Zdá se tedy, že Jiří s Ivanou budou mít za nástupce opravdového profíka.
Další zajímavé zahrady najdete v aktuálním čísle čtvrtletníku Knihovnička Zahrada.
