„Já jsem vlastně sbíral vždycky všechno. Začal jsem mlýnky, ale pak mi lidé vnucovali staré šicí stroje, jak je vyřazovali a kupovali si nové, moderní,“ popisuje Jan Paul. Teprve, když trochu důkladněji pronikl do problematiky, poznal do jakého dobrodružství se pustil.
„To, co zná každý, jsou takové ty takzvané rodinky, tedy stroje do domácnosti. Jenže každá profese měla své vlastní typy šicích strojů. Takže tu mám například vyřazený šicí stroj z Národního divadla, se kterým pracovala rukavičkářka, jiné stroje měli třeba výrobci slaměných klobouků nebo papučáři,“ popisuje.
Ve své chvále starých šicích strojů nezapomene připomenout, že jsou kompletně kovové, což se dnes u komerčně prodávaných strojů prakticky nevidí. Proto si staré šlapací stroje dokáží dodnes lehce poradit se silnými látkami, jako je xkrát založená džínovina.
„Ruční pohon šlapáním to utáhne, má sílu. Kdežto stroj na elektrický pohon má vysoké otáčky a je určený na lehké šití,“ vysvětluje. I když připomíná, že už v minulosti se v průmyslové praxi dávno nepoužívalo šlapání. „Používaly se transmise. To byla hřídel, která byla poháněna motorem a otáčela se pod stropem. Z ní se pak řemenem poháněly řady šicích strojů. Občas to bylo nebezpečné, protože řemen spadl a nahazoval se za chodu,“ říká sběratel.
V současné době pase Paul po takzvaných špecích. Je totiž stále těžší sehnat rarity. Jde jednak o speciální jednoúčelové stroje, ale i historické mašiny, které dokumentují vývoj, jakým se šicí stroje vyvíjely.
Ve sbírce má první patentovaný šicí stroj Howe ze čtyřicátých let předminulého století. Sice se neujal, ale jeho princip za babku koupil a přizpůsobil „jakýsi“ Singer, který od padesátých let 19. století zahájil svou vítěznou jízdu světem šicí techniky. Jeho název se v podstatě stal synonymem pro šicí stroj – jako když dodnes luxujeme a v koupelně máme karmu bez ohledu na výrobce.
Klub sběratelů kuriozit slaví padesátinyJan Paul je věrný členem Klubu sběratelů kuriozit, který letos slaví 50. narozeniny. Jubilejní rok uzavře velkou sběratelskou burzou 5. prosince 2015 v menze Studentský dům v Praze 6, které se zúčastní ti nejlepší a nejaktivnější sběratelé. Více informací o klubu najdete na jeho stránkách. |
Některé ze zvláštností najdete ve fotogalerii. Je zajímavé, jak dlouho trvalo, než se zavedlo ruční šlapání. První stroje měly ruční kliku, některé dokonce páku, která se mačkala jako pumpička na kolo.
Také uspořádání nebylo pevně dané. Vyskytly se experimenty, které se pokoušely zavést horní cívky ze spodní části stroje. Také směr otáčení pomocného kolečka se občas měnil.
Zato se velmi rychle prosadily systémy pro navíjení nitě do spodní cívky, velmi podobné dnešním systémům. Už u starých strojů Singer zavedl lampičku osvětlení, aby znaveným švadlenkám trochu usnadnil práci. A už od začátku 20. století se objevují pokusy o elektrické pohony. Většinou v podobě přídavných motorků, které měly nabídnut alternativu k vyloženě ruční (nožní) práci.
