Harmonii Honza poskládal z akordů A mol, C dur, G dur a F. Ty pak rozvíjí do písničkového modelu, ve kterém nechybí riff, backlide, vybrnkávání ani sólo.
Kytarový riff je jakýsi základní motiv, tedy figura, která se prolíná celou písničkou a v podstatě ji podle něj kdykoliv poznáte (který český kytarový riff považují čtenáři iDNES.cz za nejlepší, se podívejte v anketě zde, shodli se s hudebními publicisty).
Jan Homola neboli Honza Homolka Tobolka (1976) |
Názorně vám pak Honza ve videu předvádí, jak hranou ruky zatlumit struny při backlidu, kdy je kytara „jen“ jakýmsi podkladem pro zpěv, měla aby ho tedy jen tlumeně doprovázet. V tu chvíli je pak ideální přeskočit z tzv. kotlíkových na tlumenější power akordy (opět viz video), kdy stejnou harmonii hrajete pouze v kvintách.
Při vybrnkávané pasáži se opět vraťte k akordům „kotlíkovým“. Jak na vybrnkávání radil Honza Homola hned ve své první lekci školy hry na elektrickou kytaru zde (tam také v rozhovoru s ním najdete i praktické rady, jak na elektrickou kytaru cvičit co nejlépe).
A kytarové sólo? To už je opravdu pro ty, kteří dokáží harmonii písničky doslova „nasát do hlavy“ a pak zahrát libovolnou melodii, která je v návaznosti na to napadne. V tu chvíli máte model písničky v podstatě poskládaný.
Ještě byste tedy měli také cvičit tiché pasáže písniček, které kytara jen jemně podkresluje. I sólo může být tiché. Krásně si tak vyzkoušíte, jak lze všechny složky písničky krásně vrstvit na sebe. Pak budete také konečně připraveni na to, zahrát si s kapelou. Příště vám ještě Honza poradí, jak při hraní kytaristovy chlouby- tedy sóla - rozvíjet figuru, jak při tom přemýšlet a jak improvizovat.
