Honza se tedy spíš pokusí vás naučit improvizovat a přemýšlet v rámci dané harmonie. Ve videu vám to předvádí na krátkém sólu, které postavil na malých figurách; v hlavě si přitom opakoval, jeden, dva, tři, maximálně čtyři tóny a k nim navazoval další. Případně si najde stejnou figuru v jiné části a pak je spojuje.
Jan Homola neboli Honza Homolka Tobolka (1976) |
Prakticky to funguje tak, že si vyberete pár tónů (třeba tři jako Honza), které si posadíte do určitého rytmu. Pak si k tomu přidáte libovolnou další figuru, která vás napadne. „A tyto dvě figury si pak ´svažte´ a jejich svazek si omílejte furt dokola,“ vysvětluje Honza pro nadšené, po sólové hře toužící kytaristy.
A přidá další figuru, až se postupně dostane na konec „svého sóla“. Jakmile ho pak budete mít v hlavě doslova figuru po figuře, radí hrát si ho dokola jako smyčku.
„Základem je přemýšlet v malých úsecích, aby se vám ten velký - tedy vaše velké kytarové sólo - z nich postupně poskládalo,“ vysvětluje trpělivě zkušený kytarista Wohnoutů.
Tohle všechno je našem na videu vidět v Honzově podání natolik názorně, že si celé sólo můžete vyzkoušet zahrát nejprve přesně podle něj - podle jeho harmonie a figur (Honza konkrétně vycházel z molové pentatoniky e moll, více k základům pentatoniky zde) - a pak se pustit do vlastních improvizací. Stejným způsobem si totiž můžete vystavět i durové sólo, kde začnete od basů.
Honzovy praktické rady, jak na elektrickou kytaru cvičit co nejlépe, najdete v rozhovoru s ním u první lekce jeho školy hry na elektrickou kytaru zde.
