Jak na to? Naberete bříškem prstu tón a vytáhnutím struny ho vyvezete o interval výše. Vypadá to celkem jednoduše, ale věřte, že právě kvalita vytažení je chloubou kytaristy. Pokud je dotažený tón mimo ladění nebo je průběh zvedání jalový, působí to spíše trapně.
Výsledek by měl zamňoukat a tažení by mělo být sebevědomé, jako kdyby struna nekladla žádný odpor. Já osobně používám struny desítky či jedenáctky, tedy spíše ty tvrdší, se kterými je bending náročnější. Jejich tvrdost však vyváží pevnější zvuk a masivnější tóny.
A hlavně - zejména u bendingu je důležitá hra celé paže. Tah prstů, zápěstí, lokte i ramene zároveň je dobrou cestou k přirozenému zvládnutí vzpurné oceli. Prostě a jednoduše: vše musí působit tak lehce, jako by ocelová struna byla pouhou zavařovací gumičkou.
Jan Homolaneboli Honza Homolka Tobolka (1976) je vzděláním loutkař a loutkovodič. Živí se jako grafik a je kytaristou skupiny Wohnout. |
Už jsem psal, že se kytaristé při sólech často tváří děsně utrápeně. Je to možná i tím, že se bending tak často v sólíčkách objevuje a vytahování strun je fyzicky náročné. Záleží taky o kolik strunu dostáváme výše. Většinou je to o malou či velkou sekundu, tercii a v extrémech i o kvartu. To už ale chce pořádný tah.
Jak cvičit na elektrickou kytaru i jak si ji vybrat, se dočtete v rozhovoru s Janem Homolou u první lekce jeho kytarové školy zde.
