Invaze tohoto živočicha, původem z Ameriky, do Čech začala v roce 2003. Letos ale jeho výskyt podle vědců, kteří ho od té doby sledují, není velký. "Léto přišlo později a to jeho populaci zbrzdilo. Nicméně i tak se šíří bochnatka do dalších lokalit," vysvětluje biolog Josef Rajchard ze Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity. Setkávají se s ní ale i lidé v Nizozemí či Vietnamu.
"Připadalo mi to jako medúza, sáhnul jsem na to. Je to takový tvrdý gel," popisuje svoji první zkušenost s bochnatkou americkou Antonín Nezval, který na ni narazil, když se šel vykoupat do rybníka Hejtman v Chlumu u Třeboně. Ve vodě si všiml tří slizkých rosolovitých koulí, jaké tam nikdy předtím neviděl.
Bochnatka americká
|
V jižních Čechách je už na 11 místech
Až několikakilogramové útvary se lepí na kořeny, tarasy nebo kameny. V kraji zatím bochnatku odhalili například na Třeboňsku v pískovnách kolem Cepu, v rybníku Hejtman, Staňkovský, na Novém Kanclíři a na Podřezaném.
"Hlášenou ji máme i na Orlíku a v Hněvkovicích. Vyzýváme lidi, aby nám dali vědět o dalších místech, kde ji najdou," žádá o spolupráci veřejnost Rajchard. Nálezci se mohou ozvat na adresu baloun@zf.jcu.cz.
Slizké koule mají rády čistou vodu, nebývají proto v chovných rybnících. Fungují jako filtry řas a sinic. Vodohospodáři proti nim nijak nebojují, i když jim občas ucpávají česla u výpustí rybníků. "Zdraví škodlivé zřejmě nejsou, pouze dotyk bývá nepříjemný. Jakýkoliv chemický zásah proti ní by ale ohrozil i ostatní živočichy," říká Rajchard.
Vyléčí rakovinu?
Navíc mohou být bochnatky zajímavé i z medicínského hlediska. Připomínají totiž jim příbuzné mořské mechovky z Kalifornie, které obsahují látku zvanou bryostatin. Ten je nadějným lékem proti rakovině.
"My zatím nevíme, co v té naší je. Nikdo se tím ještě nezabýval. Snažíme se získat peníze z grantu a jsme v kontaktu s farmaceutickou fakultou v Brně," dodává Rajchard.
Vědcům pomáhají i potápěči. Informují je o výskytu živočicha v hloubkách. "Zatím nevíme, zda tam jeho kolonie spadly, nebo tam rostou samy," popisuje Zuzana Balounová, která na výzkumu šest let pracuje.