Max, sameček slona indického, se narodil loni 5. dubna a návštěvníkům Zoo Praha se ukázal dva dny poté (na dvoudenní slůňátko se podívejte zde). A jeho první narozeninová oslava v Údolí slonů stála opravdu za to.
Chovatelé necelou hodinu před polednem přivedli obě mláďata a všechny slonice do venkovního výběhu, kde bylo pro Maxe připravené překvapení: jeho jméno vyskládané z jablek a veliká jednička ze zeleniny. Od kurátora savců Pavla Brandla totiž Max dostal k narozeninám povolení k porušení životosprávy.
Chovatel Aleš Doležal k dobrotám Maxe doprovodil, zatímco jeho kolegové krmili opodál slonice, aby oslavenec mohl u dobrot pobýt alespoň chvíli sám. Max okamžitě začal ochutnávat zeleninu, a to mu ještě další pochoutky přinesla herečka Jitka Čvančarová. Největší radost Maxovi udělala obrovská koule z čerstvého proutí. Tu nejen ochutnával, ale také ji kutálel a pohazoval si s ní.
Davu přihlížejících návštěvníků pak slůně předvedlo, co se za první rok svého života díky skvělé spolupráci s chovateli naučilo. Max už se zapojil do tréninku, protože pro chov slonů v přímém kontaktu je nezbytný výcvik ovladatelnosti. A návštěvníkům tohle akční roční mládě předvedlo (plno nadšení a radosti), že ho to skutečně baví.
První rok života je pro slona zatím úplný začátek
Z pohledu zoologů je pro Maxe dovršení prvního roku věku zatím jen malým milníkem v jeho sloním životě. „První zlomové okamžiky nás čekají okolo jeho čtvrtého pátého roku věku, kdy se mu zřejmě narodí sourozenec. A pak okolo sedmého osmého roku. Tehdy teprve definitivně opustí věkové pásmo, kdy jsou slůňata nejzranitelnější z hlediska sloního herpes viru, který decimuje sloní mláďata v Evropě i jinde na světě,“ konstatuje zoolog Pavel Brandl.
Na druhou stranu se už Max začíná osamostatňovat. „Ve výběhu už nechodí mamince u nohy a je možné s ním trénovat bez toho, aby byla jeho matka někde poblíž. Brzy se naučí i úplné oddělování, což bude pro něj i pro nás podstatný moment. Ale jinak je to pořád malé hravé slůně, které se teprve stane skutečným slonem,“ popisuje svého svěřence kurátor.
A Max dělá všechno pro to, aby rostl jako z vody. „Žere už úplně všechno jako dospělí sloni - větve, seno i slámu - ale samozřejmě také ještě pije od mámy. „Pro slůňata je zhruba do dvou let kojení zásadní. Mezi druhým a čtvrtým rokem, než se matce narodí další slůně, pak ještě připíjejí. A ještě po narození sourozence pak starší slůňata chodí krást mléko - kolikrát lze vidět u jedné slonice pít slůňata z obou stran, z každého vemínka jedno,“ říká Brandl.
Podívejte se, jak před pár dny proběhlo spojení slonic s oběma malými slůňaty - Maxem a Rudolfem - a samce Ankhora:
A co takové roční hravé slůně nejvíc baví? „Má rád hru s druhým slůnětem, baví ho kontakt s Rudolfem. To je něco, co každé mládě sociálního druhu ocení nejvíc. Právě tak se tato zvířata učí dovednosti do dalšího života. A to nejen sociální návyky, ale učí se například i jak odolávat útokům, případně sama bojovat,“ vysvětluje Pavel Brandl. Slůně Rudi se narodilo samici Tamaře loni v říjnu.
Tyto hry a dovádění slůňat stojí za to vidět na vlastní oči. S příchodem teplých jarních dnů už teď sloní rodina chodí ven zhruba v jedenáct hodin a ve výběhu zůstávají až do pěti, tedy po většinu návštěvnické doby. I když v případě, že se ochladí, jdou sloni s ohledem na slůňata ven později a domů dřív.
