První známkou otravy látkami obsaženými v řepce je u srn ztráta plachosti. "Srny jsou malátné, často přijdou až do vesnice, takže nám lidé volají, že někomu utekla ochočená srnka. Bohužel jde většinou o otravu řepkou a záleží už jen na tom, v jakém stádiu," konstatuje Luboš Vaněk ze záchranné stanice v Pátku u Poděbrad. V péči u nich každou zimní sezonu končí desítky srnců i srn.
Jenže to nejsou zdaleka všichni a šťastný konec má jen zlomek těchto případů. "Náš rajon sahá od Prahy po Mnichovo Hradiště a jen v této oblasti víme každou zimu o stovkách případů. A ne všechny srny, které umírají na selhání jater a ledvin způsobené otravou, se vůbec najdou," vysvětluje Vaněk, že ztráty lze jen těžko odhadnout.
Jindy lidé otrávenou srnku najdou pozdě. "Jakmile srna není schopna sama vstát, už jí není pomoci," vysvětluje Vaněk. V takové situaci na místo záchranářů nastupují myslivci, kterým většinou nezbývá než zvíře utratit, aby se zbytečně netrápilo. Příčinou jeho problémů je totiž celková otrava organismu, kvůli které selhává nervový systém, játra i ledviny a smrt je neodvratná.
Otravu způsobuje vražedná kombinace látek obsažených v řepce: jedovaté kyseliny erukové, glukosinolátů (toxické jsou látky vznikající jejich rozkladem, které způsobují selhání jater) a dusíku (který přechází do rostlin z dusičnatých hnojiv). Ne že by řepka tyto látky dříve neobsahovala. Problém je v tom, že současné odrůdy vyšlechtěné na odolnost a co nejvyšší výnos srnám víc chutnají.
Otravám nelze zabránit. Jen drahými pachovými ohradníky
Řepka olejkaPo druhé světové válce, kdy byla bída a hlad, se řepka jako zdroj potravinářského oleje pěstovala na necelém procentu osevní plochy (v roce 1946 to podle údajů Českého statistického úřadu bylo 0,9 %). V loňském roce se řepka především kvůli biopalivům u nás pěstovala na 401 tis. hektarech (podle ČSÚ, podle MZe to bylo 420 tisíc hektarů), což představuje 16,2 % celkové osevní plochy, letos se pěstuje na 411 tisících hektarech. Je tedy druhou nejčastěji pěstovanou plodinou po obilovinách. Pro srovnání: například brambory se v roce 2012 pěstovaly na necelých 24 tisících hektarů. |
Argument, že myslivci mohou otravám zabránit tím, že budou srnčí zvěři častěji zakládat do krmelců seno a jádro (více zde), v praxi neobstojí z jednoduchého důvodu. "Srny jsou přirozeně nastavené na pastvu a vždycky jí dají přednost nejen před senem, ale i před jádrem. Takže v tom to není. Navíc jim řepka prostě chutná, je pro ně lákadlo, takže pokud ji mají možnost spásat, jejich volba je jasná," vysvětluje ještě Vaněk.
Řešení problému je zatím v podstatě v nedohlednu. "Staré, málo výnosné odrůdy řepky, které zvěři nechutnají, dnes nikoho nezajímají. Majitelé pozemků, pronajímaných mysliveckým sdružením k honitbě, často patří sami mezi zemědělce, pro které je pěstování řepky výnosné," vidí situaci jednoznačně člověk z terénu, který k otráveným a umírajícím zvířatům vyjíždí.
Pomoci by přitom mohly pachové ohradníky, které by pole řepky ohraničily podobně, jako se využívají například podél exponovaných úseků silnic.
Podle Jiřího Trnky ze sdružení BIOM, sdružujícího subjekty činné v oblasti využití biomasy, dávají zemědělci tuto situaci za vinu jednoznačně mysliveckým sdružením. "Zvěř způsobuje zemědělcům značné škody, proto mají například v západní Evropě myslivci povinnost svoji honitbu zabezpečit, aby jejich zvěř škody na zemědělských plodinách nezpůsobovala. U nás to systémově ošetřeno není. A na pachové ohradníky zemědělci dotace nedostávají."
