Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Canisterapie pro děti je ideální se stafbulíky. Jsou nejspolehlivější

aktualizováno 
Pro laika je stafordšírský bulteriér na první pohled bojový pes, kterého by v bezprostřední blízkosti svého dítěte viděl jen nerad. Do pražského Karlínského Spektra za nimi rodiče své předškolní i školní děti vodí. Už vědí, že od canisterapeutických stafbulíků nic nehrozí a naopak mají lidem co dát.

Canisterapie je jednou z forem zooterapie, při níž se využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. V Karlínském Spektru využívá canisterapeutka a současně vedoucí výtvarného oddělení Kateřina Klímková dvě z možných metod, a to aktivity a edukaci za přítomnosti psa. "Mojí specializací je především prevence a výchova k zodpovědnému vztahu ke psům," vysvětluje. Canisterapie jako součást jejích výtvarných kroužků je v tomto případě pro děti takovým bonusem navíc.

Kroužek, kde děti malují a učí se rozumět psům

Z reakcí nadšení předškoláků, který přicházejí a vítají se s šestiletou fenkou Panchou a tříletým rozesmátým Amigem je jasné, že bonusem vítaným. A také přínosným, protože se děti díky nim naučí preventivně rozeznávat komunikační signály, které psi běžně používají. Díky Kateřininým lekcím zjistí, jak se správně chovat ke psům, vědí také, co dělat v případě, pokud by je pes napadl. A nezpanikaří, když potkají cizího psa, u kterého si nejsou úplně jisté, co udělá.

Fotogalerie

"Současně je učím, co všechno obnáší mít psa, že je to o zodpovědnosti. I to, že pořízení psa má začít pečlivým výběrem vhodného plemene. Že nejde o to, jak pejsek vypadá a jak se jim líbí, ale že bylo každé plemeno vyšlechtěné za nějakým účelem," doplňuje lektorka a canisterapeutka.

V tomto směru je podle ní stafordšírský bulteriér tím nejideálnějším plemenem právě pro canisterapii: "Jako jediné plemeno na světě má totiž přímo ve standardu doslova napsáno, že ´je naprosto spolehlivý a laskavý zejména k dětem´." Po šestileté praxi s nimi by to Kateřina podepsala. A odkazuje i na zkušenosti kolegů z canisterapeutického výcvikového sdružení Hafík. (Více informací o tomto plemeni prozrazuje dlouholetá chovatelka v článku s videem zde.)

Jak může být plemeno s bojovými kořeny tak oddané člověku?

Podle Kateřiny je to dané vývojem plemene, které má původ ve stafordšírském hrabství v Anglii. "Chovali je hlavně chudí lidé z dělnické čtvrti, tihle psi jim pomáhali si trošičku přivydělat - využívali je na psí zápasy," konstatuje.

Z tohoto faktu také podle ní pravděpodobně plyne předjímání jejich vlastností těmi, kdo se stafbulíky nemají osobní zkušenost. "Z jejich pohledu ´to jsou ti bojoví psi, kterých je třeba se bát´. Jenže oni byli jen využíváni pro boj s jiným psem, pro peníze. Ale platilo tam -  ať už byli v aréně nebo jim lidé ošetřovali zranění - že na ně člověk mohl kdykoliv sahat a nikdy nesměli být vůči němu agresivní. Jakmile se tak stalo, byli utraceni, aby nemohli být dál použiti v chovu," vysvětluje.

Tato pravidla platí dodnes a do chovu jsou zařazována pouze klidná a vyrovnaná zvířata. Jakmile se u některého jedince projeví jakákoliv agresivita vůči člověku, je z chovu vyřazen. "Je samozřejmě jasné, že záruku - že nikdy nevyjede po člověku - máte jen u stafbulíka s průkazem původu. Tam to zaručit lze, protože mají v genech velice silnou vazbu na člověka, takže ani nepotřebují kontakt s jinými psy," tvrdí Kateřina. Tento model chování už ale nemusí platit u kříženců nebo zvířat, u nichž nikdo neřešil, zda jsou pro chov vhodní. Tam povahu zaručit nelze.

Jediné, kde můžete mít objektivně se stafíky problém, je při kontaktu psa s jinými samci. "Tam se kořeny bojového psa přece jen u některých zvířat projevují a mohou vznikat konflikty mezi psy navzájem. Proti člověku, ať je to dítě nebo dospělí, se ale neobrátí. Dokonce ani zloděj, který vám vleze do domu či bytu, se ho bát nemusí. Nenapadne ho," popisuje Kateřina. 

Canisterapie "vychovává" děti i jejich rodiče

Pro výše uvedené vlastnosti říkají stafbulům v Aglii "Nanny Dog", tedy pes chůvička. "Protože jsou velmi laskaví k dětem a do rodin s dětmi vhodní. Když k nám přijdou malé děti, vidí dva psy s velkou hlavou a širokým úsměvem, takže se na ně bez obav spontánně vrhají. Větší problém mají rodiče, kteří se na mě kolikrát při první návštěvě oboří, jak mohu k malým dětem přivést bojové psy," vypráví lektorka, která chápe, že je to dané jen neznalostí a trpělivě znovu a znovu vysvětluje. "Takže jim o tom plemeni něco málo řeknu. Sami posléze poznají, jak se ti psi chovají a jací jsou, takže strach a obavy zmizí."

A zpětná vazba? Předškoláci i školáci si o svých psích kamarádech povídají, takže když jde Kateřina s Amigem a Panchou v Karlíně po ulici, vrhají se na ně i děti, kteří je znají jen z vyprávění kamarádů. O "výtvarku s pejsky" tak je stále větší zájem, takže od nového školního roku uvažují v Karlíně o kurzu pro rodiče s dětmi. "Dozvěděli by se něco o prevenci i o pravidlech, jak vybírat psa, kterého si chci pořídit domů, o jeho výchově, péči o něj a podobně. Aby třeba rodiče věděli, že husky není do paneláku, i když se jim líbí jeho modré oči."

Navíc nejen výtvarným kroužkem jsou canisterapeutičtí stafbulíci živi, navštěvují s preventivním programem i školy a školky. Výsledky Kateřina vidí okamžitě -´její´ děti se umějí v přítomnosti psů chovat - nepobíhají, jsou klidné, nekřičí. A když potkají cizího psa, tak nepiští a neutíkají, ale zkušeně umí vystřihnout tzv. ´polohu stromu´, takže si jich pes nevšímá a odejde. (Na praktické ukázky canisterapie se můžete podívat na videu u tohoto článku.)

Kateřinu ke canisterapii a stafbulům paradoxně přivedla fenka Jack Russel teriéra, která také měla uvedené vhodné povahové vlastnosti. Našla si tedy tehdy kontakt na výcvikové sdružení Hafík, zaměřující se na výcvik canisterapeutických týmů, a šla se na ně podívat. "Nadchly mě možnosti komunikace se psem, soužití s těmito psy a možnost pomáhat lidem. Tehdy jsem se rozhodla, že to je to, co chci dělat. A co lze propojit s mojí prací volnočasového pedagoga," vypráví.

Dnes zájem o její canisterapeutické služby převyšuje možnosti jejích dvou svěřenců. "Nesmějí se přetěžovat, protože práce s dětmi je pro ně psychicky náročná, ideální jsou tak dvě hodiny týdně. Takže jednou týdně chodí na výtvarku do Spektra a občas do školek či škol na prevenci," uzavírá Klímková. 

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.