Jak vypadá
. Zajímavosti a rady
|
Štítovka jelení je opravdu jednou z těch velmi hojně rozšířených hub u nás. Žel – spousta houbařů ji nesbírá, i když je jedlá a v pozdním podzimu, kdy už toho v lese opravdu moc nenajdete, přijde docela vhod. Velice zřídka můžeme narazit také na její velmi podobnou sestru štítovku vrbovou (Pluteus salicinus), která je vyhledávána tak akorát narkomany, kteří si prostřednictvím jedu psilocybinu v ní obsaženém navozují omamné stavy. Od naší štítovky jelení se tato jedovatá sestřenice liší šupinkami na středu klobouku a zelenavými tóny zejména na bázi třeně. Klobouky jsou 4 - 12 cm široké, křehké, tenkomasé, v mládí zvoncovitě sklenuté, potom až rozložené, šedé nebo šedohnědavé, na okrajích světlejší, paprsčitě vrásenité, naspodu s vysokými, zprvu bělavými, pak růžovými lupeny a bělošedým, tmavěji podélně vláknitým, plným, 5 - 12 cm dlouhým a 7 - 18 mm širokým třeněm. Výtrusy jsou růžové.
Kde a kdy roste
Štítovka jelení roste velmi hojně od května do listopadu v listnatých a smíšených lesích na odumřelých větvíchz, kmenech a zejména pařezech výhradně listnatých dřevin.
Je jedlá.
