„Součástí každého kousku je nějaká nádobka, kam se zápalky vložily, pak někdy i nádobka s vodou, kde se sirka uhasila. A nejdůležitější součást je kousek zdrsnělé plochy jako škrtátko,“ popisuje Petr. To bylo ovšem v době, kdy se konečky dřívek máčely do bílého fosforu. Ten však byl zdraví škodlivý, proto byl na začátku 20. století zakázán. Měl také tu nevýhodu, že se sirky mohly samy vznítit náhodným pohybem o jiný povrch. Klasicky se jimi škrtalo o podrážku boty, o zeď či škrtátka sypaná pískem.
Současné bezpečnostní zápalky mají hlavičky z chlorečnanu draselného, sulfidu antimonitého, síry, barviva a mletého skla, které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Škrtátko obsahuje červený fosfor, mleté sklo a pojivo.
Ve druhé polovině 19. století se sirky sice už začaly vyrábět, ale prodávaly se ve svazečcích nebo v papírových sáčcích. Když se přinesly domů, bylo je nutno někam umístit. Tam, kde byly lehce dosažitelné k použití.
Krabičky až za pár let poté vymyslel Švéd Johan Edward Lundström, ale rozhodně nebylo zvykem, aby se nosily po kapsách jako dnes, respektive před rozmachem levných plynových zapalovačů. Takže i na Petrově sbírce je znát, jak se měnila doba.
SOLO SušiceKoncem letošního roku se bude oslavovat výročí 175 let zrodu této tradiční české značky. Klasickými sirkami škrtáme již od roku 1839, kdy byla slavná sušická sirkárna založena Vojtěchem Scheinostem a Bernardem Fürthem. Až do roku 1969 převažovala strojně-ruční výroba, která byla postupně nahrazena automatickými linkami. Podstatná část produkce byla směřována na vývoz, který postupně vzrostl na plných 400 milionů krabiček za rok. Na konci roku 2008 byla oficiálně ukončena výroba zápalek v Sušici. V současnosti je přesunuta do Indie. Firma SOLO Sušice se transformovala na firmu SOLO MATCHES & FLAMES, která působí jako obchodní společnost obchodující se zápalkami, zapalovači a podobně. |
Z čistě „zásobníkových“ stojánků se vyvinuly stojánky, které byla stavěny na míru krabičkám. Ty se nasunuly na trn, tím se krabička pootevřela a zároveň tak nabídla návštěvníkovi sirku. To bylo populární i v restauracích, kde takový stojánek spojený s popelníkem byl součástí kultury stolování.
Petr od dětství sbíral nálepky z krabiček od zápalek, ale protože sbíral jen staré tisky, neměla se už moc kam sbírka rozvíjet. „Jenže zhruba před dvaceti lety jsem jel na burzu do Anglie a tam byla výstava stojánků na sirky, která se mi moc líbila. A tak jsem vyrazil doma po blešácích a bazarech a začal znovu. Teprve když jsem začal se stojánky, užasl jsem, jak je tato kultura bohatá a obsažná,“ vypráví.
Někdy se mu podaří získat kousek, který se sto let válel někomu na půdě, a vůbec se nevědělo, k čemu má sloužit. Hodně se liší i stojánky určené pro bohaté měšťanské domy, které si mohly dovolit porcelán nebo ozdobné tepané kousky, pro chudší vrstvy se vyráběla obyčejná keramika. Najdete tu čisté jednoduché tvary, ale na druhou stranu by si některé kousky nezadaly s lidovou tvorbou ve stylu „jelen v říji“.
Na stojáncích je stejně jako na krabičkách znát, že se už prakticky od začátku stávaly nositeli reklamy.
„Třeba krabičky zápalek se prodávaly po několika kusech. Ale nikdy jste nenašli všechny obrázky z jedné série v jednom balení, takže jste museli koupit to samé balení několikrát, pokud jste chtěli sesbírat celou sérii,“ popisuje Petr s narážkou na současné marketingové triky, kdy třeba děti sbírají obrázky z jogurtů.
Sbíraly se vtipy, ale třeba i krásné slečny. Na některých sériích jste našli i mocnáře v mnoha pojetích, populární byly i krabičky s národními buditeli.
Filumenisté, kumyxafilisté a filiperumenistéV dnešní době Český filumenistický svaz sdružuje přes 400 sběratelů zápalkových nálepek (filumenistů), sběratelů zápalkových krabiček (kumyxafilistů) a sběratelů plochých zápalek (filiperumenistů). Také se sbírají stojánky na zápalky, různé písemnosti související se zápalkami, tématické plakáty. V době největší „slávy“ svaz registroval přes 5 500 členů. V dnešní době členů ubývá, ale stávají se případy, kdy se ke sbírání zápalkových nálepek vracejí dřívější sběratelé a občas se najde i „mladá krev“. |
