V přírodě jsou surikaty doma v sušších částech jihozápadní Afriky, kde může být potrava často vzácná a její hledání zabere spoustu času. Přitom se surikaty musejí mít neustále na pozoru – ač patří mezi šelmy, jsou často samy kořistí řady pozemních i vzdušných predátorů.
Aby náročný život v chudém prostředí a s množstvím nepřátel zvládly, žijí surikaty v rodinných skupinách.
Celý den na hlídce
Celá kolonie se řídí přísnými pravidly a organizovanou sociální strukturou. Zatímco ostatní shánějí potravu, jedna surikata (zpravidla to bývá některý z dospělých samců) je vždy na stráži. V typicky vzpřímeném postoji na zadních nohách a opřená o ocas se bystře rozhlíží kolem sebe.
Jedná se o náročný a vysilující úkol, hlídkující surikata se musí plně soustředit, aby včas zahlédla vetřelce a varovala výstražným signálem ostatní. Přitom sama často několik hodin nepřijímá žádnou potravu a shodí tak během té doby až tři procenta své hmotnosti.
Když nastane poplach, všechny surikaty bleskově zmizí v síti podzemních nor, jejichž hloubením, vylepšováním a upevňováním tráví velkou část dne.
V přírodě se surikaty živí hlavně nejrůznějším hmyzem, dále drobnými obratlovci, ptačími vejci. Pokud jsou v jejich teritoriu dostupné, tak i sladkými plody nebo jinými částmi rostlin.
Většinu potravy vyslídí díky vynikajícímu čichu pod zemí a oběť většinou vyhrabají dřív, než se stihne vzpamatovat. Jako delikatesa surikatám slouží štíři, které nejprve omráčí tlapou a pak zhltnou. Proti jedům štírů i hadů mají tyto malé šelmičky speciální protilátky, a tak jim neublíží.
Pražská kolonie surikat
Surikaty v pražské zoologické zahradě obývají expozici poblíž Afrického domu od roku 2001 a v současné době ji tvoří osm členů. Mezi ostatními vyniká sameček Richmond, který se pravidelně ujímá role hlavní chůvy všech narozených mláďat.
Slow TVSlow TV je vysílání v přímém přenosu z míst, která slibují zajímavé příběhy. Pomalu sledujeme zdánlivě obyčejné scény ze života lidí, zvířat, rostlin i strojů, tak jak se odehrávají právě v tomto okamžiku. Je to nuda? Možná jen na první pohled. |
Do Zoo Praha přišel ve skupině mladých zvířat v květnu 2011, od té doby rodina úspěšně odchovala celkem devět mláďat (naposledy 1. dubna 2016, kdy se narodila tři mláďata).
„Jednotlivé členy surikatí rodiny nelze pouhým okem úplně snadno rozlišit, zvířata identifikujeme nejlépe podle velikosti, délky ocasu a především jejich chování v rámci skupiny,“ říká kurátorka Barbora Dobiášová. „U nás v zoo krmíme surikaty v menších dávkách několikrát denně a dáváme jim různé druhy hmyzu a masa, vejce s rýží a pro zpestření i zeleninu s ovocem. Krmení surikatám rozhodíme do většího prostoru, aby stejně jako v přírodě musely potravu vyhledávat a dostaly se ke krmení spravedlivě všechny.“
Pozorovací místo
V přímém přenosu Slow TV můžete sledovat surikaty na hlídkujícím místě, které tvoří vystouplý kámen nedaleko výběhu žiraf. Hlídku tvoří obvykle jeden člen tlupy, ale pozorní diváci mohou zahlédnout i až tři hlídkující jedince najednou.
To je dané tím, že surikaty v zoologické zahradě nemusí veškerý čas věnovat hledání potravy a můžou si tak občas dovolit se v hlídkování doplňovat. Kamera vzhledem k tomu, že surikaty v noci spí, nemá noční vidění.
Přenos má i zvuk a tak obzvláště v podvečerních hodinách doporučujeme si ho zapnout a rázem se ocitnete na africké savaně. Míhající se žirafy v pozadí a zvuky zvířat vytvoří tu správnou atmosféru.
Za surikatami je keř zvaný rakytník řešetlákový, jehož bobule se sbírají po prvních silných mrazech, když jsou zmrzlé. Používá se jako doplněk výživy, na výrobu mastí a olejů.
Další přenosy pomalé televize naleznete na adrese SlowTV.Playtvak.cz.
