Lenka Kubalová ví o bojovkách všechno. Na táborech vyrůstala a jako vedoucí jezdí už dvacet let do letního tábora Letka v jižních Čechách. Takového toho tábora, kde se spí pod stanem, je tam jen 40 dětí, každý den se tam hraje nějaká hra, nemají mobilní signál a není tam čas na rozmazlování dětí.
Vyrůstají tam táborníci, kteří jako odrostlí přecházejí do role vedoucích a vnášejí do vedení tábora nové nápady. Máme tu pár osvědčených tipů, jak děti spolehlivě utahat.
Fáborovka: hledání pokladu s vědomostními otázkami
„Za ta léta jsem zažila hodně druhů her, ale stálicí je pořád klasická fáborovka. S tou můžete začít, pokud máte na starosti menší děti. S nimi mohou jít i rodiče, kteří jim mohou přečíst otázky, které se mají řešit,“ radí Kubalová.
Fantazii se meze nekladou. Malé děti mohou odpovídat na otázky, jak se jmenuje žena Rumcajze nebo která postavička patří k víle Amálce, větší pak mohou řešit otázky z vědomostních her, které mají doma.
Variantně mohou řešit i přírodovědné otázky. Tam, kde visí fáborek, jim můžete připravit třeba úkol poznat strom. Anebo rozházíte kartičky zvířátek a závodníci je musí poskládat: slepička a kuřátko patří k sobě, hříbátko a kobylka také apod. Nebo jim zadejte najít borůvčí v okruhu pěti metrů od stromu.
Populární jsou i šifrované zprávy. Na prvním místě je morseovka, kterou by si každé dítě mělo projít, dnes se však setkáte i s „mobilovou“ šifrou. Ta funguje tak, jako byste na klávesnici klasického mobilu vyťukávali zprávu. Takže k napsání písmene C musíte zmáčknout klávesu 2 třikrát, takže zašifrované písmeno má formu 23.
Hodně populární jsou typy úkolů, jako je například složit puzzle. To je univerzální, na to není ani třeba umět číst, jen je třeba vybírat podle věku dětí, pro které hru budete připravovat. Při skládání dětem úlohu znesnadňuje časový limit. Tady si vyzkoušejí, jaké je to pracovat pod tlakem.
Fáborky je třeba rozmisťovat tak, aby od jednoho ke druhému bylo vidět. Děti bývají většinou zbrklé a jsou schopné dostat se od stanoviště tři přímo k pětce. Ty větší, co už si to umějí přečíst, se zorientují, ale u malých je potřeba, aby s nimi někdo byl a usměrňoval je.
Je ideální, když u každé zastávky někdo z dospělých stojí a kontroluje splnění úkolu a vysílá je dál k dalšímu stanovišti. Ideální je míchat páry, například k velkému desetiletému dát malého pětiletého. Jednak si v této sestavě už dokážou přečíst, co mají dělat, jednak se ten malý nebojí, že se ztratí. Stejně tak se vyplatí dát k sobě „mimoně“ s šikovným dítětem. Méně schopní se pak snaží dotáhnout na ty lepší.
Trasu udělejte tak, aby ji bylo možné absolvovat za půl až tři čtvrtě hodiny, jednotlivé posádky vysílejte po pěti minutách.
Safari: univerzální lovecká bojovka
Vymezte prostor v lese, na louce nebo třeba mezi chatičkami v kempu. Vyberte pět až osm druhů barevných lístků a každému z nich přiřadíte nějakou hodnotu. Modelově modrý lísteček bude představovat slona a bude mít hodnotu 500 bodů, žlutý třeba vrabce za 10 bodů. Lístečků bude hodně a budou rozházené v prostoru.
Děti do začátku vyfasují „život“ a snaží se nasbírat co nejvíc lístečků s nejvyšší hodnotou, zachraňují zvířátka na lístku. Snaží se jim v tom zabránit lovci. Když někoho chytnou, tak ten přijde nejen o své lístečky, ale i o život, a musí si na stanoviště do „lékárny“ pro nový a začíná úplně od začátku.
Někdo má strategii, že s každý lísteček odnese do „banky“, kde se mu úlovek zapíše a může běžet dál. Nakonec se vyhlásí nejlepší sběrač. Nezáleží samozřejmě jen na počtu lístků, ale i na jejich hodnotě, protože kdo nasbírá tři slony, vyhraje nad tím, kdo zachrání 20 vrabců.
Tento princip samozřejmě můžete napasovat na jakýkoliv příběh, ze zvířátek se třeba mohou stát ryby. Pokud si budete hrát s malými dětmi, můžete jim to usnadnit tím, že lovci budou muset například běhat pozpátku.
Noční kasičky
Noční bojovka je fenomén, na který nakonec člověk vzpomíná celý život. Vyzkoušejte hru Kasičky. Do zavařovaček dejte čajové svíčky a rozmístěte v terénu. Vedle svítilny dejte ešus-kasičku.
Každý odvážlivec vyfasuje na startu číslo a jeho úkolem je proplížit se k osvětlené kasičce a vhodit tam své číslo. Během hry ji budou bránit „strážci“, kteří se oblečení v černém oděvu schovají ve tmě.
Pokud se jim podaří posvítit na závodníka a říct jeho jméno, získají jeho lístek a dítě se musí vrátit pro nové číslo. Děti se dokážou plazit ve tmě jako duchové, většinou poměr strážců a dětí bývá zhruba jedna k deseti, takže strážce nemá šanci celý prostor uhlídat.
Není špatné ani uspořádat jen obyčejnou stezku odvahy. Nechte děti jít jen kousek do lesa, dokonce stačí i jen ztmavlé nádvoří kempu s černými zákoutími, už to působí dostatečně strašidelně. Nechte jim po trase podepsat tajemnou listinu napsanou na opáleném papíře, několik rodičů může po trase trošku strašit. Cílem je pytlík s bonbony.
Můžete si s dětmi zahrát i ďábelštějším způsobem. Lenka vzpomíná na tábor, kdy uvařili škrob, nalili ho do díry v zemi a do něj vložili fluorescenční náramky, jaké prodávají na poutích. A táborníci museli do toho jezírka se zářícím kouzelným slizem sáhnout a vytáhnout poklad.
Probíhačka na čas
Nejrychlejší a nejsnazší způsob jak unavit děti. Vyhlédněte si řadu stromů a očíslujte je jeden po druhém. Zdá se to hrozně snadné, ale děti, jak jsou zmatené, jsou číslo schopné přeskočit, takže se musí vrátit a tím ztrácejí čas.
Závodníci jen probíhají trasu a musejí se dotknou každého čísla, u desítky se otočí a vracejí se zpět. Tato hra je naprosto obyčejná, ale funguje to i u větších dětí. Ačkoliv ze začátku „zívají“, za chvíli se probudí soutěživost a je otázkou prestiže, aby zvládly trasu za lepší čas než kamarád.
Vzpomenete si na nějakou perfektní bojovku? Napište do diskuse a podělte se s ostatními.
