VIDEO: Pro osm druhů ještěrů napodobili poušť. Právě mají námluvy

  • 8
V bezprostřední blízkosti se před vašima očima odvíjejí scény jako na skutečné poušti Kattakum: ještěři tu dělají kliky či mění barvu, aby se zalíbili partnerkám. Tedy alespoň těm, které jsou připraveny k páření. Ty, které už jsou obtěžkané várkou vajíček, mají jiné starosti. Chov se tu evidentně daří.

Toto terárium představující ekosystém středoasijské pouště najdete uprostřed Pavilonu šelem ve spodní části pražské zoo a děti na něm bývají doslova přilepené. "Jeho podstatnou část tvoří tzv. středoasijský barchan, tedy duna vátého písku. Nikde jinde na světě terárium s tímto společenstvem živočichů nenajdete," vysvětluje kurátor plazů Zoo Praha Petr Velenský.

Unikátní terárium je jediné svého druhu na světě

Pohromadě v něm žije osm druhů středoasijských ještěrů a želva stepní. Potkat se mohou i ve svém přirozeném prostředí, i když se ve svém životním stylu různě odlišují. "My se pokouším všem vyjít vstříc a ty správné podmínky, ideální právě pro ně, jim tady vymodelovat. A zdá se, že se nám to daří, protože zrovna v tomto období tu probíhají bouřlivé námluvy a kladení vajec. A už se vylíhla i první mláďata," říká nadšeně kurátor, který za projektem unikátního terária stojí.   

Kromě jediného byste všechny ostatní druhy našli například v 50kilometrovém okruhu někde kolem města Termez na afghánsko-uzbeckých hranicích. Jen jediný druh je v teráriu hostem: toho od místa výskytu ostatních spolubydlících dělí zhruba tisíc kilometrů. A paradoxně je to podle Velenského ten nejvzácnější: "Trnorep mezopotámský je býložravý ještěr, kterého chováme jako jediná zoo na světě."

Přesto můžete trnorepa přistihnout, jak si pochutnává na červech. "To je zvláštnost rozmnožovacího období, kdy i býložravci, tady kromě trnorepa i želva stepní, nepohrdnou živočišnou stravou, protože potřebují nasbírat energii právě na tvorbu vajec nebo samci na námluvy a páření," popisuje Velenský, proč se býložravý trnorep za sklem terária právě nešikovně vrhá na červy lezoucí po písku.

Kromě nepřehlédnutelného trnorepa, který je ze všech obyvatel terária největší, můžete pozorovat ještěry a ještěrky tří různých prostředí. "Zaprvé tak zvané písečné specialisty: z ještěrů agamy a gekony, ještěrky tu zastupují paještěrky. Ti jsou závislí právě na váté písečné duně a špatně snášejí jakékoliv výkyvy. Proto právě tyto druhy byly ještě před deseti lety považované za naprosto nechovatelné v lidské péči," vysvětluje kurátor plazů.

Z nich je podle něj velmi zajímavá agamka písečná, relativně malý obyvatel písečných dun, který se ve svém prostředí chová velmi dominantně: vrtí ocáskem, stáčí ho, tancuje a podobně. "Je to zvíře s velmi specifickými nároky na životní podmínky a my jsme docela hrdí na to, že se nám tu daří je vytvořit," říká kurátor.

I v teráriu je díky tomu můžete pozorovat, jak se zahrabávají. "V písku hledají úkryt před denním žárem, tady v teráriu úplně stejně jako na poušti, protože na povrchu písku bývá až k 60 stupňům. Ony to dokáží přežít, ale sem tam se přece jen potřebují, hlavně přes poledne, před žárem schovat," vysvětluje Velenský, že podmínky v každé části terária jsou trochu jiné, aby vyhovovaly všem.

V písku je také optimální vlhkost, kterou ještěři umí nasávat jako houba. "Zatímco na povrchu je 20% vzdušná vlhkost, uvnitř duny je 100% a pro tyto druhy je naprosto zásadní střídání těchto dvou prostředí. Řada z nich také z duny vyhrabává či vyrývá svou kořist, třeba larvy. Což tu napodobujeme tím, že jim do expozice rozhazujeme červy." Je vidět, že chovatelé myslí na každý detail.

Agama turkestánská, březí samice
Samec agamy turkestánské
Klikující samec agamy turkestánské

Úplně vlevo březí samice agamy turkestánské, vpravo klikující samec

V teráriu však najdete i zvířata žijící na skalách, případně v prostředí přechodu mezi kamenem a pískem. "To jsou agamy a gekoni turkestánští. A třetí skupinou jsou generalisté, tedy 'plastičtější' zvířata, která najdete v poušti i polopoušti, na stepi i u skal. Takže se navzájem v přírodě potkávají, ale nikdo nikdy nezkusil chovat je pohromadě."

Proto také bylo vytvoření tohoto terária do určité míry riskantní. Chovatelé v pražské zoo dopředu nevěděli, jestli se nároky jednotlivých druhů nebudou překrývat, jestli nebudou navzájem agresivní, jestli větší druhy nesežerou ty menší. Praxe už stačila ukázat, že jejich soužití v teráriu funguje skvěle. 

Především jde o zachování chovu, tedy generační obměnu

Loni se chovatelům podařilo z tohoto terária odchovat kolem tří set mláďat. Letošní sezona se teprve rozbíhá, ale už mají 24 vylíhlých paještěrek stepních, devět agam stepních a spoustu vajec v líhni.

"U jednotlivých druhů se to velmi liší proporčně. Některé druhy jsou velmi plodné a mají hodně mláďat, ty choulostivější druhy mají třeba jen tři čtyři mláďata ročně. A my se musíme velmi snažit, abychom je přetáhli přes generační obměnu. Protože často jsou to drobní ještěři, kteří žijí velmi krátce a v přírodě dochází každý rok ke střídání generací," vysvětluje uznávaný odborník.

Kdyby se v pražské zoo podařilo rozmnožit všechny druhy, které v unikátním teráriu mají, byl by to velký úspěch. Protože právě u zmíněných písečných specialistů to není jednoduché. "Agamky nebo paještěrky písečné jsme rozhodně rozmnožili jako první na světě. Jejich chov je natolik náročný, že každý odchov je unikátní," vysvětluje Velenský, která má velké zásluhy i na úspěšném pražském chovu největších ještěrů na světě (článek s videem najdete zde).

Období námluv, páření a kladení vajec je právě v plném proudu

Námluvy jsou podle Velenského u každého druhu jiné: u některých druhů namlouvací rituál sestává z vrtění ocásku, poskakování, často ještěři dělají před samičkami kliky, prostě předvádějí svoji dominanci. Velice častá je právě v období rozmnožování také pohlavní dvojtvárnost, třeba u agamy stepní.

Mláďata odchovaná v písku

Vajíčka nakladená do písku mají například u paještěrek krátkou inkubační dobu, zhruba 30 dní, a bývá jich od jedné samice kolem deseti. Vajíčka vyhrabaná během našeho natáčení už dokonce měnila barvu, takže už byla v pokročilé fázi líhnutí.

Podlouhlá vajíčka jsou od agamky stepní, těch samice klade obvykle zhruba sedm, jejich inkubační doba je přibližně 60 dní (u trnorepa by to mělo být kolem 90 dnů).

Vylíhlé mláďátko je zhruba gram těžké. "Je mnohem menší než vajíčko, protože značná část jeho obsahu tvoří zásoba vody. Mláďata nemají žádné sociální cítění, jakmile se vylíhnou, je každé samo za sebe a hned si obhajují teriroria proti ostatním jedincům i svého vlastního druhu," vysvětluje Petr Velenský.  

I proto je složité vybalancovat správnou sestavu zvířat v teráriu tak, aby v něm nevznikal příliš velký sociální tlak. A podařilo se, mezi jednotlivými druhy tu panuje mír.

Kurátor plazů Petr Velenský vybírá z terária vajíčka, aby se mláďata bezpečně...
Vlevo vajíčka agamy stepní, na dlani kurátora plazů její dvoudenní mládě

Kurátor plazů Petr Velenský vybírá z terária vajíčka, aby se mláďata bezpečně vylíhla v zázemí. Dospělí ještěři by je totiž mohli sežrat. Vpravo na jeho dlani dvoudenní mládě agamy stepní

"Mimo období rozmnožování jsou oba jedinci naprosto stejní, ale v období námluv samec krásně zbělá a zmodrá mu spodina těla, takže se z něj stane úplně jiný tvor než v jiném období roku. Samičkám agam zase po kladení vajec skvrny na těle zhnědnou, případně se zbarví do šedohněda, později opět zesvětlají."

Vajíčka kladou tito ještěři do písečné duny, která má pro to ideální podmínky: uvnitř je vysoká vzdušná vlhkost, až 100 %, a stálá teplota. "Samičky vajíčka kladou do písku tam, kde to pokládají za optimální. Kdybychom je nechali na místě, tak se pravděpodobně podaří je tam vylíhnout a mláďata vyskáčou sama. Ale přece jen je jistější vytvořit jim stálé podmínky, a to lze dokonale jedině v líhni. Proto zhruba jednou za 14 dní nakladená vajíčka vyhrabeme a přeneseme je do líhně," popisuje Velenský. Pod lampami, které udržují na povrchu písku žár až přes padesát stupňů, se přitom chovatelé pokaždé notně zapotí.

Ve volné přírodě samičky hledají optimální podmínky pro inkubaci vajec do takových detailů, jako je například severní či východní sklon duny, i hloubka zahrabání rozhoduje o správné teplotě či vlhkosti. I proto je jistější vytvořit ideální podmínky zvlášť v líhni. "Nehledě na to, že u mnoha druhů teplota při inkubaci rozhoduje o tom, jestli se vylíhnou samci nebo samičky. A kdybychom vylíhli jenom jedno pohlaví, tak by se mohlo stát, že s chovem skončíme, protože celá jedna generace bude zbavena možnosti rozmnožení," vysvětluje kurátor důvody, proč vajíčka z terária přenášejí do líhně. 

Přesto už se pár mláďat přímo v teráriu vylíhlo, loni tu chytali asi čtyři, která poté také odchovávali zvlášť. Důvod je prostý: u ještěrů neexistuje mateřská péče, mláďata se po vylíhnutí chovají jako dospělí jedinci. "Je zapotřebí je odchytit především proto, aby je třeba tatínek nebo maminka nesežrali," vysvětluje kurátor, proč mláďatům vytvářejí zvláštní prostředí v menších teráriích v zázemí.

Tento vlastní odchov slouží pražské zoo primárně k tomu, aby pokryla generační obměnu zvířat. "Každý rok proto potřebujeme určitý nadbytek mláďat, abychom si vybrali kvalitní chovné jedince pro další sezonu. Ale samozřejmě svými odchovy zásobujeme i ostatní zoologické zahrady. Kdo má tedy zájem chovat unikátní středoasijské ještěry a přesvědčí nás, že je toho schopen, protože to není jednoduché, tomu mláďata poskytneme," usmívá se Velenský.

A těší se, že se letos potomstva dočkají i od vzácného trnorepa, který se zatím nerozmnožil. Chovaný pár totiž dospěl teprve loni a jeho první vajíčka byla neoplozená. "Naši trnorepi jsou odchovaní u Petra Kodyma, což je první chovatel na světě, kterému se to podařilo. Úzce s ním spolupracujeme a snažíme se být první zoo na světě, které se to podaří také," doufá kurátor, že se letos dočkají.

,