Země původu
Tibet, patronát Velká Británie
Zařazení
FCI sk. IX - plemena společenská
Standard č. 231
Historie
Když se řekne španěl, představí si většina kynologů některého z loveckých psů slídičů patřících do FCI sk. VIII. Tibetský španěl ale s lovem a myslivostí nemá nic společného. Byl a je psem společenským a také hlídacím. Označení španěl si vysloužil díky srsti, která opravdu ostatní španěly lehce připomíná. Tibetský španěl se chová několik století a jeho domovinou byly kláštery v Tibetu a Nepálu. Některé zdroje dokonce uvádějí, že ho mniši používali při roztáčení velkých modlitebních mlýnků.
Povaha a chování
Tibetský španěl je velmi osobité plemeno. Skrývá v sobě velkou důstojnost a sebevědomí kombinované s přítulností vůči svým lidem a nečekanou hravostí. Je to také velmi inteligentní a věrný pes, který dokáže bránit majetek svého pána.
Vzhled
Malý a aktivní pes měří kolem 25 cm a váží do 6,8 kg. Má hedvábně jemnou srst s krátkou a hustou podsadou, např. světle hnědé, mahagonové nebo zlaté barvy.
Průměrný věk
14 - 15 let
Péče
Tibetský španěl je naprosto nenáročné plemeno. Spotřeba krmiva je malá, srst se neupravuje a stačí ji občas pročesat. Velké nároky plemeno nemá ani z pohledu potřebného pohybu. Při správném, tedy důsledném a laskavém přístupu, nedělá problémy ani výchova. Vzhledem k tomu, že se jedná o krátkolebé plemeno, je třeba dávat v létě pozor na to, aby se pes nepřehřál. Zavřít tibetského španěla do auta na parkovišti a jít na dvouhodinový nákup, je zbytečné riziko. Obecně platí, že tibetský španěl je plemeno pro všechny věkové kategorie lidí, které se výborně vyrovná i s pobytem v městě.
