. Pozor!Červené barvivo hypericin způsobuje ve větších dávkách přecitlivělost ke slunečnímu záření. Ten, kdo třezalku užívá, by raději neměl chodit na přímé slunce. |
Popis rostliny: Vytrvalá bylina vysoká 20 – 60 cm s čtyřhrannou víceméně nevětvenou lodyhou. Čtyřhranost lodyhy je důležitým rozlišovacím znakem od příbuzného a velmi podobně vypadajícího druhu třezalka tečkovaná. Lodyha je hustě pokryta jednoduchými, oválnými až vejčitými listy, na kterých jsou patrné drobné tečky (nejlépe je můžeme pozorovat proti světlu) – siličné nádržky. Lodyha nese květenství jasně zlatožlutých pětičetných květů, v průměru 1,5 cm velkých. Nápadné je velké množství dlouhých tyčinek, které paprskovitě ční z květu do všech směrů. Plodem je tobolka.
Stanoviště: Roste na loukách, pastvinách, prameništích,
vlhkých světlých lesích, na jejich okrajích a na mýtinách. Není náročná na živiny. Výskyt: Vyskytuje se spíše ve vyšších polohách, od pahorkatin až do horských oblastí. Nižší polohy obývá spíše velmi podobný druh třezalka tečkovaná.
Období květu: Kvete v červnu až září.
Použití: Třezalka je stará léčivá bylina, využívaná od starověku. Vždy se využívaly oba druhy třezalek, ale třezalka tečkovaná má vyšší obsah účinných látek. Užívá se při léčení ledvinových a plicních chorob, astmatu, gynekologických zánětech, hnisavých ranách. Pomáhá při léčbě úzkostí a depresí, při problémech s nespavostí a dokonce při léčbě roztroušené sklerózy. Třezalkový olej se používá k léčbě spálenin a zanícených ran.
Léčivé účinky: Třezalka má velmi široké spektrum léčivých účinků. Hlavní účinnou látkou je červené barvivo hypericin, kromě toho obsahuje třísloviny, glykosidy, silice a další látky. To může způsobit u býložravců zvýšenou citlivost ke slunečnímu záření. Působí protizánětlivě, podporuje krevní oběh, látkovou výměnu, vylučování žluči.
Ohrožení: Rostlina není ohrožená, vyskytuje se hojně.
