"Díky neznámému dárci tak má Fata Morgana nového strávníka v podobě samečka kožnatky čínské," řekla tisková mluvčí Botanické zahrady Marcela Uhlíková. A to přestože pracovníci skleníku o rozšíření expozice vodních živočichů neuvažovali. Doposud nádrž obývaly jen ryby.
Jezírko v botanickém skleníku je dostatečně velké, takže nový přírůstek má ideální podmínky k životu.
Varování pro návštěvníky: želvák kouše
Kožnatka čínskáŽijí v Číně, Koreji, Japonsku, Vietnamu a na jihovýchodě Ruska a v Poamuří. Jako dobří plavci obývají nejrůznější vodní nádrže včetně velkých řek. V jihovýchodní Asii jsou často prodávány na trzích na maso. Plochý, oválný krunýř mají pokrytý hladkou kůží, někdy s řadami hrbolků. Hlavu nese delší krk, typický je zúžený rypáček. Zbarvení silně kolísá od olivově zelené přes zelenohnědou po šedozelenou, spodní část těla je světlejší. Nohy a hlava jsou často tečkované nebo tečkování vytváří podélné proužky. V přírodě se živí rybami a vodními obratlovci, myšmi, mláďata žerou i hmyz a vodní plže. V zajetí vyžadují dostatečně teplou vodu o teplotě až 30 °C. Při své nervózní povaze musí být nádrž v místě, kde nebudou rušeny. Protože koušou, je nutná velká opatrnost při manipulaci. |
V botanické říkají novému přírůstku pracovně Pan Želvák či Želvoušek a jeho původního majitele téměř obdivují. Želvák se totiž "vyskytl" ve správné části jezírka, tedy mezi rybami Asie a Evropy.
Po pár dnech, kdy Pan Želvák trávil většinu času maskován listy vodních rostlin a na obhlídku nového bydliště se vydával pouze pod rouškou tmy, se své plachosti zbavil. Teď už mají i návštěvníci šanci si želváka prohlédnout, protože dnes si už dokonce připlave i pro krmení. "A je velmi žravý, patentky mu velmi chutnají. Ale jsme rádi, že se nepustil do ryb," popisuje Uhlíková. Návštěvníkům pak nedoporučuje strkat do vody jakékoliv končetiny, želvák totiž kouše.
Želví sameček je zhruba 40 cm dlouhý, takže neznámý dárce jej do skleníku musel přinést buď v batohu, nebo přivézt v kočárku. A lze se jen domnívat, proč chovatel želvu odložil. "Třeba jí neuváženě slíbil, že se u něj bude mít jako v ráji a pochopil, že sliboval téměř nemožné. A přišel na to, že nejsnáze splní slib tak, že želvu přinese do Botanické zahrady v Troji. A konec už znáte," říká smířeně Uhlíková.
V botanické to berou s nadhledem. Konstatují pouze, že bohužel není komu za sympatického tvora poděkovat, protože dárce je neznámý. A jsou rádi, že jezírko je natolik velké, že želvák nemá potřebu si ho přizpůsobovat k obrazu svému. "Když lidé chovají kožnatky doma, na malém prostoru, často nezůstane kámen na kameni, protože si ho želvy doslova překopají."
