Václavka smrková | foto: www.houbar.cz

Václavka smrková (Armillaria ostoyae)

Jak vypadá

. Zajímavosti a rady

midiDříve to bývalo jednoduché. Znali jsme pouze václavku obecnou rostoucí ve velkých trsech. Systematikům se to nezdálo, a tak nám původní jeden druh rozdělili na vícero. Naše václavka smrková je v komplexu václavek ze všech nejlépe poznatelná. Roste především na smrku, vyznačuje se výrazně tmavě šupinatým kloboukem bez olivových tónů. Oproti tomu václavka obecná roste pouze na listnáčích. Praktický houbař se však nemusí vzrušovat – všechny druhy václavek jsou po delší tepelné úpravě jedlé a chuťově shodné. Jediná podřadnější houba, se kterou si tuto václavku můžeme splést, je šupinovka kostrbatá, která je sice trochu tužší, ale jinak je jedlá, takže jejím sběrem nic nepokazíte.

Klobouky jsou 5 - 12 cm široké, polokulovitě sklenuté, pak až rozložené, dosti tenkomasé, fialově až červeně hnědé, na povrchu s černohnědými šupinami, naspodu s masově až hnědavě zbarvenými lupeny a válcovitým, masově hnědavým, 5 - 12 cm dlouhým a 1 - 2,5 cm šírokým třeněm s vatovitým, bělohnědavým prstenem. Pod kůrou vytváří nápadné černé rizomorfy. Výtrusy jsou bezbarvé.

Kde a kdy roste

Václavka smrková roste místy dosti hojně od srpna do listopadu naspodu živých i odumřelých stromů a na pařezech, především jehličnanů, hlavně smrků, ale i borovic.

Je jedlá. Václavky bývají houbaři často přeceňovány. Jsou výborné na guláš a na nakládání do octa, ale to je asi tak všechno.