„Včelařství na Podluží už není v útlumu. Krize včelařů a včelstev je tak pět let za námi,“ říká Jiří Knapil, vedoucí včelařského kroužku v Lužicích, a přesvědčivě to dokládá třemi desítkami kroužků působících na jižní Moravě. Osmadvacetiletý Knapil svým věkem popírá obecnou představu o starých zkušených včelařích. I když vystudoval informatiku, včelám doopravdy rozumí, měl ty nejlepší učitele.
Před pěti lety absolvoval zahajovací včelařský kurz pod vedením Vladimíra Uhroviče, nestora jihomoravského včelařství. Původně jen ze zvědavosti, teď podobné kurzy a odborné workshopy sám vede. „Pan Uhrovič tady na Moravě udělal pro včelaře strašnou spoustu práce. Založil včelařské kroužky v Mikulčicích, tady a v Hodoníně. Arboretum vzniklo především jeho přičiněním.“
Do vlastní výstavby se zapojila obec i široká veřejnost a výsledkem je unikátní výukové centrum obklopené zelení a uklidňujícím bzučením včel. Kromě zahradní části tu díky podpoře obce vyrostl srub se zázemím, který slouží jako malé včelařské muzeum, i včelín s malou včelnicí. „Jsme tu nejen pro včelaře, ale i pro ty, co se zajímají o čmeláky a včely samotářky,“ vysvětluje Jiří Knapil s tím, že o údržbu arboreta se starají lužičtí včelaři ve svém volném čase.
Hlavním posláním je přitáhnout do činností spojených s přírodou a včelařstvím co nejvíce lidí všech věkových kategorií. Daří se to?
Dá se říct, že teď to tady docela žije. Jen u nás ve vsi byli čtyři včelaři, teď už jich je deset. Základní včelařské kurzy v Kratinách absolvovalo kolem třiceti lidí z okolí, v sobotu tu budeme mít kurz o chovu včelích matek pro „profesionály“, většina včelařů si totiž svoje matky nechová. Děláme přednášky pro školy, ukázky rukodělné práce a ve dvou sousedních vesnicích a v Hodoníně teď čile fungují kroužky pro mladé, dohromady tak s dvacítkou žáků. A díky těm mladým se to hodně zvedá.
V jakém slova smyslu?
Dochází tu díky nim k trochu nezvyklé situaci: ne že by staří otcové předávali řemeslo mladým, ale naopak. Máme tu třeba Honzu Martínka, který teď vyhrál na krajské Zlaté včele. A když už je syn úspěšný včelař, tak se do toho nakonec zapojil i jeho táta.
Roste tu řada stromů, o nichž jsem netušil, že jsou pro včely zajímavé.
To je tak: snažili jsme se udělat výběr z dřevin v takovém pořadí, jak je včely využívají. Začíná to lískou, která vykvétá už v únoru. Ta nemá žádný nektar, ale spoustu pylu a ten je ze začátku pro včely moc důležitý. Pak jdou vrby. Ty je dobré mít blízko u včelína, protože kvetou, když je ještě chladno, tak aby včely nemusely za potravou daleko. Další je olše, která sice nemá tolik nektaru, ale v tom jarním období včely potřebují hlavně pyl. Nektar si přinesou ze vzdálenějšího okolí, třeba z akátu nebo z řepky. A potom už třeba rakytník, to už je pozdní jaro.
Být včelařem znamená zajistit včelám dostatek potravy výsadbou těch správných rostlin a dřevin.
Poté kvetou ovocné stromy, javory - mléč v předjaří, klen na jaře. A dál by neměla chybět lípa jako základní medodárná dřevina, prostě včelařský strom, i když třeba v našem regionu je významnější akát. Taky je důležité, jaký je zrovna rok. Ten ovlivňuje poměr složky nektaru a medovice, a v konečném důsledku také aroma medu.
A do pozdního léta, na srpen, je ideální třeba jerlín japonský. Ten je vzácný tím, že kvete v době, když už nic jiného nekvete. Můžete zkusit třeba vysadit i oskeruše, ale to je pro sadaře nevděčný chovanec.
Řekněte, pro úplného laika, je péče o včelstva hodně pracná?
Chovat včely není jako starat se o králíky. Nemusíte u nich být každý den, postarají se o sebe samy. Jen je zapotřebí dělat tu a tam ve správný čas ty správné úkony, aby všechno fungovalo. Takže teoreticky stačí tak jednou za měsíc zkontrolovat, jestli je vše v pořádku. Jak říkali staří včelaři, že je nejlepší na podzim zahodit klíč od včelnice a do jara do ničeho nevrtat, to už neplatí.
Stále platí, že každé rušení v zimním období včelám velmi škodí, jsou však povinné odběry tzv. voskových víček kvůli vyšetření na mor včelího plodu a na varoázu. Ta by se měla tlumit už během včelařského roku, například přípravky na bázi kyseliny mravenčí, ideální je období ihned po vytočení medu.
Jak tedy vypadá včelařův rok?
Přes zimu se provádí série léčení, kvůli roztočům (Varroa), což je v současnosti asi největší problém včelařství. Jinak kdo by se chtěl starat o včely, bude potřebovat čas hlavně v období od poloviny dubna do poloviny července. Stačí o víkendech, i když je optimální být v těsném kontaktu se včelami co nejčastěji: pozorovat provoz na česně, přes strůpkovou fólii nahlédnout do medníku, sledovat v podmetu spad varroázy, ale do včel chodit jen když je to nutné, například když potřebují rozšířit prostor.
Včely to samy nezvládnou?
No pokud jenom vytáčíte med a zase tam hned dáte rámečky zpátky, tak tam po nových vylíhnutých včelách zůstávají kokony. A včelky jsou potom menší a menší, jak se jim ty plástve zmenšují. Včelaři se dnes snaží pracovat co nejvíc ekonomicky, a tak jim tam dávají to původní staré dílo. Taky musíte čistit výkaly po larvičkách, aby to pořád zůstalo hygienicky optimální.
Jak se to dělalo dřív?
Dřív včely divoce žily v dutinách stromů, tzv. brtích. Při košnicovém včelaření v 18. až 19.století se polovina jejich díla i s medem, pylem a plodem na jaře vyřezala a včely si ji v průběhu roku dostavěly. Dnes je alternativním řešením po vytočení medu včely naráz přesypat do nového a ony už se musí zařídit samy. Říká se tomu norské zimování a je to spíše raritní záležitost.
To je trochu drastické, ne?
U nás se to moc nedělá. Po přesypání jim necháte mednou zásobu a jen rámečky s voskovými mezistěnami a včely si to musí do zimy znovu postavit. Simuluje to vlastně přirozený proces rojení.
Jak se dá s včelami začít? V Americe stačily bedny od whisky
Co musí mít správný včelař?
Měl by mít organizačního ducha, cit a taky vztah ke včelám. A musí mít i odpovědnost. Aby si práci dokázal rozvrhnout a neřešil ji, až když jsou jeho zásahy nutné. Prostě aby dělal všechno zavčasu.
Dobře, jak jste se včelařením začínal vy?
Akorát jsem dodělal střední školu a byl jsem se tady v Lužicích podívat na nějakou výstavu na ZŠ. A právě tam byl pan Uhrovič, měl s sebou prosklený pozorovací úl a strašně zajímavě o tom vyprávěl. Já jsem měl vždycky vztah k přírodě, tak jsem si to chtěl vyzkoušet.
Pak jsem si pořídil dvě včelstva, ale brzy jsem zjistil, že dvě se mi vlastně nevyplatí. Potřebujete k tomu stejné vybavení, jako když jich máte víc. A k tomu ještě pozemek a maringotku. Tak jsem to postupně navýšil na deset včelstev.
Co všechno dávají včely?
  Jedna z forem apiterapie: dýchání včelího vzduchu prosyceného medem a propolisem. |
A kdybych chtěl se včelařením začít já? Co budu potřebovat?
Včely z nějakého kvalitního chovu, od dobrého včelaře. A pak jsou dva takové znaky kvality. Tím prvním je mední produkce, druhým pak, jestli u včel dochází k tiché výměně matek. To je takový protipól klasickému rojení, kdy včely starou matku odstaví a vyživí si mateří kašičkou novou.
Takže si někde nemusím odchytit roj?
To bych nedoporučoval. On ten roj totiž někomu nejspíš patří a k chovu potřebujete i papíry. Navíc včely odněkud z přírody jsou hodně velká sázka do loterie. Jednak kvůli parazitům a pak taky nevíte, jak pracovité asi budou.
Kolik medu tak jedno včelstvo vyprodukuje?
To se hodně liší, záleží i na kvalitě dostupné potravy, květů. Řekněme ale, že deset kilogramů je takové minimum, což je hodně slabé. Kolem pětadvaceti je to tak akorát. Ale jsou i včelí šampioni, kteří – pochopitelně v závislosti na té okolní výživě – zvládnou i padesát, sto kilo. To už je ale spíš výjimka.
A všechen ten med vytočím a sním?
To nemůžete. Včely musí být taky z něčeho živé. Normálně jim necháváte tak třetinu medu. Spíš je ale třetina taková mezní hranice únosnosti, kolik jim toho vzít, v bio včelařství necháváte víc. A když už máte šampionky s padesátikilovou várkou, tak jim za tu práci také necháte i víc.
Glycidové zásoby si ale včely z cukru doplní. Co nejdříve po odebrání medu je tedy potřeba zahájit jejich krmení cukerným roztokem, aby se do zpracování cukru a jeho ukládání zapojila ještě letní generace včel.
A jak se budu starat o ty včely, které dostanu od dobrého včelaře?
Ten oddělek si dáte tady do plemenáče. Ten musí být dobře utěsněný, aby včely neztrácely teplo. Normálně v tom velkém úle je okolo 50 000 včel a ty si tam tu teplotu udrží samy pohybem. Když jich je míň, bylo by jim chladno.
A oddělky je zapotřebí krmit. Buď se jim dává medocukrové těsto, tedy med smíchaný s cukrem, nebo Apinar, to je přímo včelařský cukr. Těsto si většinou děláme sami, cukr tady máme spíš na ukázku pro děcka, že existuje i taková možnost. Když včely zjistí, že tam nemají matku, tak si jednu vychovají. Vykrmí larvu mateří kašičkou. A už máte celé včelstvo, které se o sebe postará.
Úly, včelíny, včely, rámečky. Kdyby sem teď přišel včelař z minulosti, věděl by vůbec co s tím?
Tak ještě sto let nazpět by se chytal. Ti z hlubší minulosti už asi ne. Máme tu ale jeden figurální špalkový úl, kde by určitě věděli. Jinak z toho pokroku si nic nedělejte. Říká se, i když je to spíš taková legenda, že Lorenzo Langstroth, průkopník amerického včelařství, použil na umístění včel staré dřevěné bedny od whisky a tím vlastně vznikly tyhle „nové“ úlové systémy.
Co ještě musím včelám zajistit, aby se měly dobře?
Je dobré, aby byl poblíž zdroj vody, aby ji nemusely nosit z daleka a mohly víc včel uvolnit na nošení nektaru. A samozřejmě spousta kvetoucích rostlin. Jenom řepkové pole by jim nestačilo. Řepka je sice vydatná, ale jednostranná strava by včelám brzy ublížila. Chce to pestrost.
Vy si opravdu myslíte, že se včelařství začíná znovu dařit?
Když se podíváme na počty včel a včelařů, tak se situace zlepšuje. U nás. Pomohly by dotace na vybavení úlů, pokud by tedy u toho příjemce vydržel. Aby to nedělal jenom pro produkci medu, ale měl k tomu taky nějaký vztah.
Celosvětově to ale problém je. Hlavně ve Spojených státech. Tam se třeba platí za „opylení na klíč“. Provozujete třeba mandloňový sad, a tak si objednáte opylovače. Jenže na konci sezony to nahází všechno na hromadu a zapálí to, aby si napřesrok mohli dovézt další z Nového Zélandu.
