"Když jsem byla malá, tak si pamatuji, že jsme je doma pekly," připomněla Věra Matušková, mistrová z cukrářského oboru střední školy v Uherském Hradišti. "Ale je pravda, že dětem zase tolik nechutnaly," upozornila.
V úterý předváděla se studenty pečení jidášů ve Slováckém muzeu v Hradišti. Tradiční pečivo je chuťově podobné vánočce. Patří však ke krajovým specialitám, proto jej studenti potravinářských škol nenajdou ani v osnovách. Matušková si pro recept jela až do Strážnice.
V různých krajích mají jidáše jinou podobu. Někde je dělají jako copánek stočený do kolečka, jinde jako malou vánočku nebo uzel. Svým tvarem by měl připomínat biblický příběh. Konkrétně provaz, na kterém se oběsil Jidáš poté, co zradil Ježíše.
Zároveň v jidáších lidé viděli i hojnost, kterou přináší jaro. "Protože je to pečivo, do kterého se dává droždí a kynutím nabývá na objemu, lidé tak přivolávali úspěšné období," vysvětlila Matušková.
Posypte je mandlemi nebo potřete medem
Připravit jidáše není o moc složitější než upéct vánočku nebo tradiční mazanec. Na těsto je potřeba máslo, mouka, mléko, cukr, kvasnice, hrozinky a vanilkový cukr. Někde je lidé posypávali mandlemi, jinde potírali medem.
"Podle toho, čeho bylo v domě víc nebo která surovina byla v domácnosti dostupnější," zdůraznila odbornice.
Pečivo pak dostávali chlapci, kteří na Zelený čtvrtek před Velikonocemi chodili po obci s řehtačkami a nahrazovali tak utichlé kostelní zvony.
Velké ani menší pekárny ve Zlínském kraji se ovšem do pečení jidášů nehrnou. Možná proto, že jsou přece jen pracnější než vánočky nebo mazance. Ty jsou sice k dostání po celý rok, před velikonočními svátky nicméně poptávka po nich výrazně roste.
 |
