Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žížaly nejsou věda, jen je nesmíte nenávidět, říká jejich chovatel

  0:05aktualizováno  0:05
V čem spočívá kouzlo chovu žížal? „Není to žádná věda,“ tvrdí mladý zemědělec z Lužic, aby za chvíli zasvěceně vyprávěl o metodikách velkochovů, dílčích chovných postupech i nutnosti sledování posledních chovatelských trendů. Poradí i to, jak nejlíp s chovem začít.

Jakub Filip, chovatel žížal | foto: Radomír Dohnal

Letos osmadvacetiletý Jakub Filip z Lužic navázal na podnikání svého otce, který se chovu kalifornských žížal věnuje už dvacet let. Vzpomíná, že si vlastně nemohl moc vybírat, jestli mu bude pomáhat nebo ne.

„Těch pokažených víkendů, kdy jsem musel jít přehazovat hnůj místo toho, abych šel někam s kamarády. Žížaly jsem upřímně nenáviděl.“ Dnes už to tak černě nevidí a posledních pět let se „žížalímu byznysu“ věnuje naplno. Dnes dodávají násadu na míru malopěstitelům i velkým zemědělským závodům, které zpracovávající biologicky rozložitelné odpady.

Považujete se za odborníka na chov žížal?
Člověk se pořád učí a k vědomostem je zapotřebí přistupovat s určitou pokorou. Ono způsobů chovu žížal existuje strašně moc. Ve světě funguje 22 základních metodik velkochovů a variace dílčích chovných postupů jdou do stovek. Není proto nic neobvyklého, když se potkají dva chovatelé a každý to dělá trochu jinak. Divné je, když jeden začne tvrdit, že on to ví úplně nejlíp.

Fotogalerie

A z jaké metodiky vycházíte vy?
Vyvinuli jsme vlastní postupy. Neříkáme, že jsou nejlepší, ale nám i našim zákazníkům se maximálně osvědčily. Vycházíme z praktických zkušeností i nejrůznějších rešerší aktuálních vědeckých prací. Často také konzultujeme novinky se zemědělskými univerzitami.

Jak tedy zahájit chov žížal na své zahradě?
Jako zahrádkář budete potřebovat násadu. Typický malochovatel si vystačí s dvacetikilovým pytlem. Takové množství se postará o likvidaci kubíku biologicky rozložitelného odpadu. V násadě by se měla nacházet kromě žížal i sádka chvostoskoků, půdních bezobratlých, dále podpůrné enzymatické látky, natrávená potrava pro žížaly a část hotového vermikompostu. Je to prostě kousek žížalího ekosystému, nastavený k okamžitému fungování.

Kolik žížal je v těch dvaceti kilech násady?
Fyzicky přítomno je tam až tisíc žížal. Občas se mi stane, že to po mně někdo přepočítá. Nekecám. Do jedné.

A jaké uvítání jim mám na své zahradě připravit?
Nachystejte si předem první várku lehce nahnilého odpadu. Žížala nemá zuby, a tak se ten odpad musí začít rozkládat, měknout, aby ho dokázala stáhnout do sebe. Teď už budete potřebovat jen nějaké místo, kde budete žížaly chovat. Nemusí to být zpevněná plocha, stačí na holé zemi, nepotřebujete žádný kompostér. Prostě úplně obyčejná hromádka.

Neutečou mi ale vzápětí ty žížaly někam jinam?
Kalifornská žížala je kříženec, který nedokáže žít v normální zemině. Ve volné přírodě by zemřela, není totiž uzpůsobena k trávení částeček hlíny, ty jí narušují trávicí trakt. Takže se bude držet vyloženě tam, kde tvoříte vermikompost. Pokud byste ale chtěli žížaly někam zavřít, nedoporučuju plastové kontejnery, úplně postačí ohrádka ze dřeva.

A ta hromádka? Mám ji nějak strukturovat?
Ideální je dát vrstvu zhruba 20 cm odpadu do spodku hromádky. Stačí tráva, listí, zbytky ovoce a zeleniny. Ta spodní vrstva je tam „pro jistotu“; když se něco pokazí, ten spodek to zachrání.

Co chutná kalifornským žížalám? Milují i plíseň.

Žížaly to nejsou vůbec vybíravé, zkrmí prakticky jakýkoliv biologický odpad, zbytky ovoce i zeleniny. Pan Filip ve svém chovu využívá sezonní nabídky: přes jaro a léto je to hlavně hnůj, na podzim, kdy je nabídka nejpestřejší, jsou to především výlisky vinných hroznů, tedy matolina.

Chybu neuděláte ani posekanou trávou. Ani citrusové plody jim nevadí, i když se občas tvrdí něco jiného.

A případná plíseň? „Čím je to plesnivější, tím to mají žížaly radši. Zbytky mohou být i napadené houbovými chorobami. Nedochází tu k tepelné hygienizaci jako u kompostu,  čistící proces ale zajišťují enzymy a trávicí trakt žížal,“ vysvětluje mladý zemědělec.

Žížaly si poradí i s dřevěnou štěpkou, jen její zpracování trvá déle a více se zahřívá, proto je lepší ji do vermikompostu přimíchávat postupně. Nevadí zkrmování cibulovin, česnek ani rajčata, jen déle zpracovávají vrchní slupky. Jinak žížaly sežerou i zázvor, ořechové listí či psí exkrementy (více zde).

Nemají ovšem úplně rády čpavek, takže jim logicky nevoní čerstvě vyvezený hnůj.

Na to se rozprostřou žížaly z násady a pak se to zasype vrstvou dalších 20 až 30 cm. Na tohle množství je třeba vylít asi tak kýbl vody, protože žížaly rády vlhko. Každý chov je trochu jiný, takže rozumně. Když vezmete substrát do ruky a teče z něj voda, je zbytečné to zalívat.

Vlhko mají rády, ale co naopak rády nemají?
Největším nepřítelem žížal je vysoká teplota, zvládnou teplotu přibližně do 35 °C. Teplo ale tlením kompostu pořád vzniká, takže se tomu musí zabránit. To je ten velký rozdíl mezi normálním kompostováním a vermikompostováním. U normálního kompostu máme o zvýšení teploty zájem, v posekané trávě naměříte klidně i 60 až 70 °C. Je to součástí termické fáze tlení, která kompost hygienizuje. Jenže žížaly by takové teploty zahubily, proto děláme tu spodní vrstvu. Když se začne kompost zahřívat, mají se kam schovat. Nejsou moc inteligentní, ale mají pud sebezáchovy.

Jak tomu růstu teploty při rozkladných procesech zabránit?
Průmyslově se to řeší tzv. předkompostováním. To se materiál nejdřív sveze na hromadu, tam proběhne první termická fáze a teprve potom se to dává na žížaly. Na zahradě záleží, kolik té trávy najednou dáte. Když je to 10cm vrstva, je to v pohodě. Pokud by to měl být metr, je lepší to nechat stranou. A když to moc hicuje, tak buď to shodit, nebo polít vodou. Voda to pomůže hodně stáhnout,  navíc zvýší vlhkost chovu.

Jaká je optimální vlhkost substrátu pro žížaly, a jak to poznám?
Potřebujete vlhkost mezi 50 až 80 %. Což se v substrátu strašně špatně určuje. Oficiální metoda neinstrumentálního zjištění vlhkosti je tzv. pěstní zkouška. Když ten materiál zmáčknete a drží tvar, tak má víc jak 50% vlhkost. Když se rozpadne, má pod 50 %. Zmáčknete a vyteče z toho pár kapek, je to mezi 60 až 70 %, takže ideální. Vymáčknete proud vody? Je to už moc vlhké.

Usadil jsem žížaly do hromádky, zajistil teplotu a vlhkost, co bude dál?Teď už je to na nich. Když máme založeno, počkáme zhruba dva týdny. Do té doby musí žížaly opustit násadu a začít lézt do odpadu. Pokud je najdeme pořád jen v násadě, tak je něco špatně. Jinak po dvou týdnech můžete začít krmit - jednoduše jim navrch přisypáváte nový odpad. Doporučujeme nějakých 20 až 30 cm jednou za 14 dní.

Krmení je jednorázové, nebo pořád přihazuji?
Záleží, jak vám to víc vyhovuje. Stačí jednou za dva až tři týdny nasypat vrstvu a máte klid. Ve chvíli, kdy je máte doma, můžete přidávat odpad hned, jak vzniká. Jen je třeba si pohlídat, kolik ho dáváte.

V čem může být zádrhel?
Kdybyste krmil moc rychle, žížaly by začaly přeskakovat. Vylezou až pod povrch a neprožerou vám odpad tak kvalitně. Žížaly se drží stranou světla, vyhovuje jim tma, takže pokud je najdete 5 cm pod povrchem, víte, že už je čas. Pokud to funguje, měli byste se dostat k tomu, že žížaly odpad zpracují v rytmu, v jakém je krmíte.

A pak už všechno běží podle plánu…
Ano. Žížaly během roku jenom krmíte, nemusíte nic překopávat. Doporučujeme nechat to běžet od založení deset měsíců. Zatím tam pořád vzniká vermikompost, který je pro žížaly nezajímavý, a proto se vám drží ve vrchní vrstvě.

Jak je to s rozmnožováním?
Literatura uvádí, že žížaly jsou schopné rozmnožovat se 14x ročně a za každé množení zdvojnásobit svůj počet. To je takový teoretický údaj. Žížaly jsou hermafroditi, ale pořád potřebujete dvě žížaly, aby nakladly kokon. Nemusíte se bát, že by se začaly křížit s našimi žížalami, protože mají jinou rozteč pohlavních orgánů. Prostě si nepasují.

Nemůžou se mi nakonec přemnožit?
Množí se podle toho, kolik jim dáváte prostoru a stravy, jak se o ně staráte. Přemnožení se ale bát nemusíte. S rostoucím počtem se jejich množící pud zpomaluje. Tím stabilizují svůj počet. Navíc jsou schopné se samy navzájem trávit. Vypouštějí sliz, a když je jich moc nebo jsou v uzavřeném prostoru, je pro ně jedovatý.

Přijde zima, co potom?
Žížaly vám bez problémů přezimují venku. Nakrmit na podzim, klidně i v během zimy, když máte zbytky ovoce. Stačí jen odhrnout zmrzlou vrstvu a nasypat to pod ni. A když je máte doma, tak krmíte celou zimu.

Jaké teploty snesou? Zvládnou i mrazy?
K zazimování postačí, aby měly  minimálně půlmetrovou, ideálně metrovou výšku kompostu. Pak nemáte problém s tím, že by vám to promrzlo. Zmrzne jen vršek a začne izolovat. Horší je, když chov nezamrzne. Pak se žížaly začínají stahovat do prostředka. Když teplota poklesne pod 7°C, hodně se zpomalují a míň žerou. Žížala přitom přežije i úplné zmrznutí, pokud není moc rychlé.

Vermikompostovat můžete dokonce i v bytě, podívejte se jak (více zde):

Pokud uvažujete, že s domácím vermikompostováním začnete, může se vám hodit i návod na výrobu domácího vermikompostéru za pár korun (více zde):

Autoři:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.