Pravděpodobně se jednalo o plejtvákovce šedého (Eschrichtius robustus). Ti na pobřeží Mexika míří z Arktidy každoročně zhruba od ledna do dubna. Tady se páří a samice, jejichž březost trvá zhruba rok, tu rodí svá mláďata. Na rozdíl od volného moře jim zde totiž nehrozí útoky kosatek či žraloků.
Zajímavé je že místní rybáři prý tuto velrybu dříve nazývali ďábelskou rybou, protože se v případě nebezpečí uměly zuřivě bránit. Nejsou to přitom žádní predátoři, jejich potravou je plankton, kril - tedy drobní korýši a hejna malých ryb.
Dnes jsou naopak plejtvákovci - označovaní také jako plejtváci šedí nebo velryby šedé - velmi oblíbení, protože se vůči loďkám a člunům chovají přátelsky. Přitom obvykle měří 12 až 15 metrů a váží kolem 25 tun. Jednoduše jsou zvědaví, což je ideální pro turisty, kteří je touží pozorovat. A pro místní jsou tak zdrojem sezonních příjmů.
Právě zvědavost asi byla hlavním důvodem, proč se mládě plejtvákovce, které měří po narození zhruba 3,5 až 5 metrů - přiblížilo k lodi s turisty tak blízko, že bylo možné ho nejen pohladit, ale dokonce se několikrát nechalo i políbit.
Není divu, že je Baja California Sur, mexický stát rozkládající se na jižní části Kalifornského poloostrova, oblíbeným cílem turistů nejen pro typické scenérie s kaktusy a nádherné pláže. Je to i díky zátokám vhodným pro pozorování velryb, kam místní rybáři a cestovky kohokoliv za poplatek ochotně dovezou.
V dubnu se pak většina samců plejtvákovců šedých vrací na sever k Aljašce, kam se za nimi samice s mláďaty vydají většinou během května, kdy už jsou mláďata přece jen trochu větší a schopná vydat se na dlouhou cestu.
Možnost jejich pozorování tu - zvláště na klidnějších a méně turistických místech - využívají také mořští biologové, kteří se věnují jejich výzkumu.
