Představte si, že zahradu sekáte jenom proto, abyste nezarostli trávou a omezili jste nebezpečí, že děti chytnou klíště. Přesně takový modelový trávník jsme našli na zahradě v okrajové části Prahy. Majitel chce mít zahradu upravenou, za trávu však není ochoten položit život.
"Trávník vypadá na první pohled docela upraveně, v době intenzivního vzrůstu trávy se však ukáže, že začnou růst plevele, které mezi stonky travin vidím", popisuje Jaroslav Nováček ze společnosti Mountfield.
Zkusili jsme do trávy vjet s vertikutátorem a to, co zůstávalo za strojem, odhalilo, co se ve zdánlivě zdravém trávníku skrývalo. Velká vrstva stařiny, která brání živinám a vzduchu dostat se do půdy. "Finta je v tom, že když se takto utlumuje vzrůst trávy, o to více se dává prostor plevelům. Kdežto po vertikutaci se vrstva u půdy pročistí, proříznou se drny a tráva díky sekundárním odnožováním zhoustne. Tím se logicky omezí vzrůst pampelišky či bodláků," vysvětluje Nováček.
Problém je v tom, že po zásahu vertikutátorem se hodně lidí zděsí, že trávník vypadá jako po náletu. Doporučuje se však stařinu vyhrabat a pak posbírat. Během několika dní se trávník vzpamatuje, ovšem už bez dusivé deky bránící vzrůstu.
Co nám tedy z experimentu vzešlo: vertikutace má svůj význam, lidi, kteří ji praktikují v doporučených intervalech, tedy jednou až dvakrát ročně, ji zvládnou bez problémů. Stařiny není mnoho, v podstatě ideální je, když jeden člověk jede s vertikutátorem a druhý hned za ním se sekačkou sbírá odpad.
Zrenovovat lze i zanedbaný trávník, prvotní vyčištění však dá více práce. Odměnou však je posílení trávníku v "boji" proti plevelům a v období překotného růstu (duben - červen) i snížení četnosti sekání. Jak všichni víme: zatímco tráva povyroste o centimetr, pampeliška minimálně o šest.
