Princip je přitom jednoduchý. Do studny ponoříte čerpadlo poháněné větrem a plníte jím zásobníky vody. Tím překlenete období, kdy vítr nefouká a přitom máte pořád vody dost. Výjimečná je práce, kterou Pavol Floriš na větrném čerpadle odvedl. Během let zkoumání a zkušeností se dopracoval k jednoduchému šestnáctilopatkovému systému, který je v podstatě bezúdržbový a pracuje bez oprav po dlouhé roky.
„Nejvíce zkoumání dalo tvarování lopatek, aby mělo čerpadlo vysokou účinnost. Čerpadlo je funkční od rychlosti větru 2 m/s, což je jenom takový vánek,“ popisuje autor provozní vlastnosti čerpadla, se kterým letos vyhrál prestižní ocenění EO.N. Energy Globe Awards v kategorii Kutil.
Zároveň koriguje otáčky pro zamezení přetáčení čerpadla do vysokých obrátek při větrech vyšších než 8 m/s. Hloubka čerpání vodního zdroje je v základním provedení 50 metrů, po úpravách může jít až o více než dvojnásobek.
Floriš svým zákazníkům do studen montuje i přídavné elektrické „kalové“ čerpadlo, které pomůže studnu vyčistit tak, aby se obnovil přítok vody a přitom se provádí i desinfekce vody, takže studna může sloužit například i k napájení hospodářských zvířat.
Čerpadlo se dobře uplatňuje v místech, kde není natažené elektrické vedení. Hodí se i pro rybníkáře, kteří jej používají k okysličení vody – jak voda dopadá na hladinu, dodává rybníku vzdušný kyslík.
Větrné čerpadlo Větrná čerpadla jsou mezi kutily oblíbeným oborem. Internetem kolují plánky na jejich stavbu, dokonce kdysi vyšla i knížka o jejich stavbě od Miloše Hanouska Voda pro chataře a zahrádkáře. Jako elektronická kniha se prodává za 80 korun. |
Když fouká, tak je čerpadlo schopné dodávat 300–500 litrů vody za hodinu. Což je požehnáním pro menší farmáře. Když si vezmete, že každý kus skotu denně spotřebuje až 50 litrů vody, tak menší stádečko by za vodu z řadu zemědělce finančně zničilo.
Čerpadlo se skládá z větrné růžice, pracovního válce pístového čerpadla VP-65, sacího koše Pirát 5/4" a převodového mechanismu. To vše je upevněno na kovovém stojanu trojnožky. Větrné kolo se samostatně natáčí ve směru větru.
Když člověk spočítá, kolik prostředků mu takový systém může ušetřit, není samotné čerpadlo tak drahé, stojí asi dvacet tisíc korun, k tomu je třeba připočíst ještě trubku, která se ponoří do studny. Použít je možné už vrty od 100 mm.
Pavol Floriš přesvědčil svým čerpadlem i neziskové organizace, které instalovaly jeho čerpadla i do rozvojových zemí, kde slouží v místech bez přístupu k elektřině. Takže se s nimi setkáte například v Africe či Mongolsku.
