Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


VIDEO: Bikira dělá po roce v Praze pokroky a sbližuje se s mláďaty

aktualizováno 
Samice Bikira hrající si mláďata často jen zaujatě pozoruje, už několikrát ale svezla Tatua na zádech. "Bikira se tak učí zacházet s mláďaty při těsném kontaktu," vysvětluje její chování primatoložka Marina Vančatová. Je to naděje, že i když ji odchovali lidé a ona sama svoje první mládě narozené v listopadu odložila, naučí se o mláďata pečovat?

Když na konci loňského listopadu Moja odcestovala do Španělska, byl to přesně rok, co se samice Bikira po příjezdu z Belfastu připojila k pražské gorilí skupině. 

Pro gorily nížinné je celkem přirozené, že skupinu několikrát za život změní. Navíc se dokážou celý život učit. A v zoo po světě lze najít celou řadu goril, které se také musely vyrovnat s nejrůznějšími problémy a péči o mláďata se postupně naučily.

Bikira stále má reálnou šanci stát se dobrou matkou

A není nutné chodit daleko. Stačí se podívat na Bikiřinu matku Dafinu, která žije v Amsterodamu v rodině, jíž vládne Richardův bratr Akili. Podobně jako Bikira neměla ani Dafina příležitost odkoukat péči o mládě od jiné gorily.

Velká gorilí fotogalerie

Awaliho, své první mládě, i druhorozenou Bikiru tak prostě odložila na zem a nejevila o ně veliký zájem. Obě mláďata jí musela být po několika dnech odebrána kvůli dehydrataci.

Bikira strávila prvních šest týdnů v rodině svého ošetřovatele v Amsterodamu. Poté byla převezena do gorilí školky ve Stuttgartu, kde tehdy vyrůstala ve společnosti dalších uměle odchovaných goril.

Do zoo v Amsterodamu ale po nějaké době přišla samice Binti, která se mateřskému chování naučila ve své původní rodině. V roce 2007 úspěšně odchovala v Amsterodamu své první mládě a tento zážitek stačil Dafině k tomu, aby se i ona péči o mláďata naučila. Hned následujícího roku úspěšně odchovala svého dalšího potomka Daye a v 21 letech se z ní stala vzorná matka.

I Dafina, která se o Bikiru jako o své druhorozené mládě nedokázala postarat,

Dafina, která se o Bikiru jako o své druhorozené mládě nedokázala postarat.

Bikiřin nejmladší sourozenec Dayo, o kterého se samice  Dafina už dokázala

Bikiřin nejmladší sourozenec Dayo, o kterého se samice Dafina už dokázala postarat sama.

Stejně jako ostatní lidoopi, nemají ani gorily mateřské chování vrozené, a samotný instinkt jim k péči o mládě nestačí. Potřebují mít možnost pozorovat péči o novorozeně u jiné samice ve skupině, pak její chování napodobí. Pro Bikiru tedy také bude ideální zažít nejprve porod jiné samice ve skupině.

Proto si musí počkat na další pozornost Richarda a další zabřeznutí a bere teď antikoncepci. Chovatelé doufají, že by Richard mohl opět nakrýt Kijivu (matku Moji, Tatua a Kiburiho) a díky ní by se snad mohla mateřskému chování naučit i Bikira. I kdyby se to ale nepovedlo, samotný klidný život v gorilí tlupě s přirozenou hierarchií, mezi mláďaty a různě starými gorilami, je pro ni vzhledem k jejímu dětství výhrou. 

"I když je Bikira jiná než ostatní gorily, určitě si zaslouží šanci, kterou jí může nabídnout jen stabilní a harmonická skupina," komentuje současnou situaci v pavilonu Pavel Brandl. "Celý průběh jejího začleňování nás přesvědčil o tom, že nejen ona, ale celá rodina se dokázala s jejím příchodem úspěšně vyrovnat."

Bikira s Kiburim, jako jedna rodina. Je evidentní, že Bikira už z přímého
Malý Kiburi se pomalu sbližuje s "tetou" Bikirou.

Bikira s Kiburim, jako jedna rodina. Bikira už z přímého kontaktu s mláďaty není tak nervózní.

Situace v pavilonu se už totiž stabilizovala natolik, že mláďata Tatu i Kiburi se občas sami pokoušejí Bikiru kontaktovat. Ona se ale do hry s nimi pouští opatrně. Ví, že snaha odkázat je do patřičných mezí, může vyvolat konflikt s ostatními.

"Podle mého názoru bude její začleňování ještě pokračovat. Pořád ještě jakékoliv její trochu drsnější chování vůči mláďatům vyvolává agresivní reakci ze strany ostatních goril. I když ze strany Bikiry většinou jde jenom o odstrčení příliš dotěrných samečků, ne o útok na ně," vysvětluje Vančatová.

Bikira je velmi inteligentní a současně konzervativní

Za uplynulých 14 měsíců už chovatelé dokonale poznali Bikiřinu povahu. "Je velmi inteligentní, ale zároveň dost konzervativní a zvyká si pomalu," říká o ní chovatel Martin Vojáček. "I na nové lidi reaguje někdy až agresivně."

Ostatní gorily občas rozčiluje Bikiřino hlasité poštěkávání.
Kijivu vyhrožuje a naznačuje útok, ke skutečné šarvátce už ale nedošlo.
Kijivu vyhrožuje a naznačuje útok, ke skutečné šarvátce už ale nedošlo.

Bikira má nejen samotářskou povahu, ale protože ji odchovali lidé, občas se nechová z gorilího pohledu přirozeně. Někdy na ostatní samice i na Richarda poštěkává, což oni vnímají jako vyhrožování. Nebo začne při naznačeném útoku hlasitě ječet; a teprve to je skutečným a téměř spolehlivým spouštěčem útoku.

Postupně se však učí, co není pro soužití ve skupině ideální, a útoky na ni řídnou. Přesto se sem tam nějaká bitka v pavilonu strhne i v budoucnu. Ruční vyřizování konfliktů je gorilám vlastní, přestože jsou to jinak velmi mírumilovná a klidná zvířata. Ale často už jde jen o pouhé naznačení útoku, spojené například s bušením do hrudi nebo úderem do skla.

Rekapitulace připojení Bikiry k pražské skupině

Při svém příchodu Bikira působila na první pohled sebevědomě, přesto se ve skupině zařadila na poslední místo. To je ale u nově příchozích samic běžné. Do počátečních útoků se zapojili skoro všichni obyvatelé pavilonu, jen Richard ji zpočátku chránil před přílišnou agresivitou samic (článek s videem ZDE).

Později se s ní některé gorily zkoušely sblížit. Byly to ale většinou jen účelové pokusy. Například Shinda se k Bikiře chovala velmi přátelsky, když byla Bikira v říji, aby Richardovu pozornost strhla i na sebe (více ZDE). Pak se zase Moja snažila získat v Bikiře kamarádku, kterou postrádala.  

Většinou se ale samice spíš snažily Bikiru omezovat a využívaly k tomu nejrůznější strategie. Poté, co Bikira zabřezla a přestala být pro Richarda sexuálně atraktivní, stalo se v pavilonu hlavním zdrojem napětí jídlo, především to v poledne. Dodnes se střídají dny, kdy si Bikira jídlo vezme, s těmi, kdy jí ostatní samice taktickým manévrováním zabrání si k mříži dojít.

Během své březosti se Bikira držela stranou, klidné dny trávila na parkosech nebo na schodech. S nikým se příliš nepřátelila a ostatní gorily si jí zdánlivě nevšímaly. Porod samotný běh života v pavilonu nijak výrazně neovlivnil, protože o svého potomka Bikira navzdory nadějím nejevila zájem, a tak malý Tano vyrůstá v gorilí školce ve Stuttgartu.

Zato odchod Moji se ukázal jako zásadní zlom i pro Bikiru. Gorilí rodina nesla odchod svého prvního mláděte velmi těžce a nevěnovala Bikiře tolik pozornosti. Ta toho chytře využila a zabrala si větší prostor: začala se více pohybovat po celém pavilonu a častěji si chodit pro oběd. Ubylo také důvodů k šarvátkám, protože Moja kvůli neustálému hledání svého místa ve skupině vyvolávala konflikty a provokovala. Moje to ostatní většinou tolerovali, ale Bikira to odnášela. 

Zároveň se celá skupina stmelila; společný prožitek ztráty jednoho člena způsobil, že gorily teď víc drží pohromadě, což platí i pro Bikiru. I její oddělení v období po porodu (kdy se chovatelé snažili vrátit jí mládě) znamenalo pro Richarda a ostatní členy veliký stres. I když je Bikira samotářka, do skupiny už patří.

Z ložnic už Bikira většinou přichází spolu s ostatními gorilami.

Z ložnic už Bikira většinou přichází spolu s ostatními gorilami.

I ve venkovním výběhu se během letní sezony Bikira držela stranou od ostatních.

I ve venkovním výběhu se během letní sezony Bikira držela stranou od ostatních.

Bikira si tak podobně jako v Belfastu našla svoje trvalé místo na posledním místě v hierarchii gorilí rodiny. Zdá se, že jí celkem vyhovuje, i když většinou doplatí na každou šarvátku. Před jejím příchodem na tom byla podobně Kamba; také si nechodila pro oběd a stejně jako Bikira se občas nechtěla vracet z ložnic. I v jejím případě to byla často mláďata, která si pro ni došla a mezi ostatní ji dovedla.

"Dnes už můžeme říci, že situace v pavilonu je stabilní. I když bychom si přáli, aby se Bikira s tlupou sžila ještě více," zhodnotil její situaci kurátor savců v pražské zoo Pavel Brandl. A dodal: "Bikira ale je a bude jiná. Jako gorila odchovaná lidmi vždycky bude mít určitý handicap. Záleží na ní, jestli bude schopná se ještě více učit, anebo jestli už dosáhla svého maxima."

Autoři: pro iDNES.cz




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.